Poslední údolí

Poslední údolí, kterému se milosrdně vyhýbala válka. Ale jak se později ukáže, nevládla v něm až taková idylka, jaká se nabízela při pohledu zvenčí. I tady žili jenom lidé - spolu se svou slepou vírou, s nezbytným pokrytectvím i problematickými vztahy. Před zimou se za dramatických okolností nečekaně objeví vojáci - ale díky vzdělanému tulákovi jménem Vogel přijdou (alespoň navenek) v míru. Skryté i zjevné bitky plné taktických ústupků tak spolu obě strany svádějí převážně jen slovy, přičemž ke střetům dochází i uvnitř obou táborů - a je jen otázkou času, kdy nejisté příměří skončí. V konfrontaci jednotlivých názorů a rozdílných životních postojů lze nalézt všeobecně platné pravdy, které v kolotoči dějin obyčejně nemívají ani tu nejmenší šanci ... A Bůh ? Ten se jen dívá. Jestliže je opravdu vševědoucí a vševidoucí, s největší pravděpodobností nad námi už dávno zlomil hůl. Protože zákonitě musel zjistit, že jsme se mu nijak zvlášť nepovedli. Víceméně stvořil neopravitelný zmetek - otázkou zůstává, jestli "k obrazu svému". (22.06.2011)

Na rok výroby 1971 se setkáváme s velice zdařilým a nadčasovým snímkem. Netvrdím, že se postavy ve filmu chovají úměrně první polovině 17. století, ale to snad ani není možné po tvůrcích chtít. Postavy sice mají naprosto moderní uvažování, ale přece jen jsou respektovány určité hranice (církev, Bůh, modlářství, konflikt protestantů s katolíky, ve kterém nakonec už nikdo nevěděl kdo je kdo). Musíme si uvědomit, že tehdejší průměrný věk nebyl vysoký a jestliže válka trvala třicet let, bylo mnoho lidí, kteří nic jiného než válku vůbec nezažili. Proto se mezi lidmi množily apokalyptické vize, vznikaly sekty, lidé se stávali otrlými zabijáky atd. Žoldnéřské tlupy pobíhající po Evropě nerozlišovaly, ke které straně kdo patří, neboť nebyly placeny skoro vůbec a žily spížováním z okolní krajiny. Pokud se tedy objevil někde velitel, který byl schopen takovéhoi úsudku, jako v našem filmu, byl to skutečně "velký muž". Šlo o to, přežít třeba jen o pár dní navíc, což byl ten "dar života", o kterém se ve filmu hovoří. Ohledně tématu doporučuji také velmi zdařilý film Komediant Otakara Vávry, ten je snad ještě syrovější. 85% (27.10.2014)

Tenhle film se opravdu velmi těžko popisuje. Ve všem souhlasím s uživatelem Rob Roy, ten mi promluvil přímo z duše. Sama bych to nedokázala popsat lépe a v podstatě můžu souhlasit i se všemi ostatními, kteří sem k to mu to filmu něco připsali. Takže mi nezbylo nic, co by měla k to mu to výbornému filmu dodat já. Vlastně mě něco málo napadlo. Po dlouhé době šlo o velice zajímavý filmový zážitek a pohled na třicetiletou válku, i když ten pohled byl z trochu jiné strany. (22.06.2011)

Abych řekl pravdu, skoro polovinu věcí ve filmu jsem absolutně nepochopil a nemyslím si, že by to bylo mojí debilitou, spíše nezájmem tvůrců nezasvěcenému divákovi cokoliv vysvětlit. Nejvíce rozpaků jsem pak zažíval tehdy, kdy evidentně zuří válka mezi protestanty a katolíky, naše ústřední vojenská jednotka je složená z obou skupin (obě ortodoxní) a neváhá zabíjet naprosto kohokoliv (včetně vlastních lidí) + vypalovat svoje vlastní kostely, ale zároveň se bouřit při představě, že by v jimi obývané vesnici byl kostel jen jedné skupiny, případně skoro položit život za posranou sochu, kdy se jim nelíbilo, že byla přesunuta o deset metrů dál (zajímavý kontrast s faktem, že vypálit vlastní kostel do základu jim proti srsti evidentně nebylo). No, ale vzhledem k tomu, že film je spíše dokonalou protifanatickou záležitostí než válečným filmem a vytvořili ho zjevně zdravě uvažující ateisté, dávám tomu 4*, ve kterých se odráží i herecké a filmové kvality a celkový kladný pocit z dobře strávených dvou hodin. 80% (19.10.2012)

James Clavell je dobrý spisovatel, to znamená, že to nejlepší na tomto filmu je příběh. Slabiny film má samozřejmě taky, ale v celkovém vyznění mě oslovil moc, takže trochu přimhouřím oko. Postava Vogela byla asi nejslabším článkem. Neměla hloubku, kterou se povedlo svému kapitánovi dodat Michaelovi Cainovi, který taky neměl minulost, neměl budoucnost, ale v dané chvíli mu člověk jeho život poznamenaný válkou věřil. Omarovi ne. Ušlechtilá, zvláštní krása Florindy Bolkanové se do německé vesnice příliš nehodila. Ale znovu opakuji, atmosféra a příběh si těch pět hvězdiček zaslouží. "...... i jiné vesnice měly svou kapličku....". (22.06.2011)