Mučedníci

Takhle dobrý a současně inteligentní horor už tu dlouho nebyl. Martyrs nepřinášejí nic skutečně nového, jen umně kombinují a využívají prvků, které se v hororovém žánru za posledních deset let často objevovaly. Teoreticky by se tento film mohl stát vyvrcholením jedné etapy, protože skoro nevěřím, že s využitím všech těchto přísad by se dalo natočit něco ještě lepšího. První polovina se nese ve znamení strachu, krve a otázek, podobně jako jiná francouzská brutalita Haute Tension. Přelom mezi první a druhou půlí tvoří jedna z nejšokujícnějších a nejodpornějších scén, na které si vzpomínám. Druhá polovina je pak ve znamení toho nejhoršího psychického a fyzického teroru. Drze natočená a divácky nevděčná část připravuje půdu pro závěr, který ohromí. Ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu slova. Tohle je opravdu film jen pro vybranou skupinu lidí. Není to nejkrvavější, nejbrutálnější, ani nejstrašidelnější horor všech dob. Neřeknete si u něj "tohle se mi fakt líbí", protože minimálně takových 20 minut z druhé poloviny se snad ani líbit nemůže. Ale je zatraceně působivý. A pokud přijmete pointu (nebo "POINTU", nebo "pointu?"), nedostanete jej na nějaký čas z hlavy. Filosofický horor plný krve a mučení... Enjoy! Horror movie of the year (07.03.2009)

Tak zkuste namítnout, že teorie MARTYRŮ je náboženský výmysl..... Milovníci utrpení, TOHLE JE FILM PRO VÁS! Trpící děti, zabíjení, zohavená příšera (že by Japonci záviděli), trpící ženy, občas brutální přehlídka nechutných věcí. A nakonec? DOKÁZALI TO! Co? Vy snad víte, co bude po smrti? A teď marně přemýšlím, co že si z toho filmu mám odnést já…. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) V neděli se chystám rozšlehat brokovnicí celou rodinu (cizí). 2.) Děti nevychovávám, ale týrám. 3.) Ještě nevím, že kladivo (když je nouze) může zastoupit brokovnici. 4.) Rád sleduji, jak si lidi týraj tělo (nemyslím v posilovně!). 5.) Ženský místo hlazení raději mlátím. 6.) Zajímám se o MARTYROLOGII. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (03.11.2010)

MOVIE: „Život kráčí po křehké hranici mezi vědomím a nevědomím. Když ublížíte tělu, rány se zacelí, zůstanou jen jizvy. Ale když ublížíte duši, všeobjímající bolest každou ránu znovu a znovu zotevírá!“ Martyrs jsou zvláštním náhledem za hranice vědomí, za hranice konvence, za hranice únosnosti. Pascal Laugier s nebývalým citem pro detail zkomponoval oratorium bolesti, nesmírně sugestivní brutality a neočekávaného sadismu. Proti tělu, duši, myšlenkám. S nebývalou otevřeností a uvěřitelností, přesně na samý pokraj všeobecně přijímaného vkusu. S takovou intenzitou, že Vás to donutí zamyslet se, jestli za to utrpení ta pointa opravdu stojí. Jednoznačným kladem mučedníků je ta zmíněná SUGESCE, která povznáší atmosféru do roviny nadmíru osobní. Tak prostupující, že mnohdy nevíte, zda-li jsou mučedníky postavy v obraze a nebo Vy, když ten obraz sledujete. Velmi povedené jsou i úvodní titulky, entrée formou promítání skličujících vzpomínek z klasické šestnáctkové kamery. Naopak jistým mínusem je závěrečná pasáž, která pro svou vykonstruovanost zavdává ku podezření ze stereotypu. Avšak i ten souběh náboženských klišé filmu příliš ze zvrhlé působivosti neubírá. Je tak víc než pravděpodobné, že si odsud odnesete podivně nepřijemný pocit (ať už z jekéhokoliv důvodu). Takže ty zvěsti o jisté kultovnosti nejsou zas tak úplnou nadsázkou (alespoň pro mě). Bolest je vždy silnější, když nad ní nepřemýšlíte, ale když jí podléháte... MUSIC: Hudební doprovod z (patrně bratrské) dílny Alex Cortés & Willie Cortés (doposud dělali pouze na soundtracku k úletu Eden Log - jeskyně smrti (2007)) jednoznačně patří k přednostem filmu. Emocionálně působivá, sžíravě dýchavičná akustika klavíru a kytary, sladce zoufalé, smutné aranžé versus klaustrofóbní temné motivy. Klobouk dolů. RATING: atmosféra: 9/10, realizace: 7/10, originalita: 6/10, obsazení: 7/10, hudba: 9/10, vizuál: 8/10, [final rate: 75%] (21.07.2009)

Vrcholně nepříjemný zážitek. Musel jsem dělat pauzy a rozdýchávat to. Takový nápor však musím náležitě ocenit, navíc se mi líbila snaha o morálně-kulturní podtext, i když si nejsem tak uplně jistý, zda se záměr zdařil. Pochvalu zasouží krásné hlavní hrdinky... HUDBA: Alex Cortés, Willie Cortés - chvílema to znělo jako slušný post-rock. Líbilo. (09.04.2009)

BACHA! SAMEJ RÁDOBY SPOILER! Mylene Jampanoï, bezva, dlouho jsem jí neviděla, stáhnu to... Takže povinnej úvod, title a snídaně v jedné typické rodince, asi hlavní hrdinové, říkám si, ale tradá, uběhne jen chvilka a už se válej v krvi. Takhle je tam brokovnicí vyválela právě Mylene, načež si zavolá ještě jednu kámošku a začnou se půl hodiny bezmyšlenkovitě producírovat po domě, ve kterém je sem tam pronásleduje béčkovej silent hill, kterýho se Mylene hrozně bojí. Čtyry sejme brokovnicí a jeden šmejd jí nedá spát, dost postavený na hlavu, říkám si zase v zápalu nudy, přičemž už si to asi říká i Mylene a raději se sama odkrouhne, aby v tom už nemusela hrát. Takže zůstává kámoška, která nejspíš za tu třičtvrtěhodinku zapoměla, že existuje i něco jiného, než tenhle dům, takže místo toho, aby z něj vypadla, producíruje se po něm dál. Realitní makléři by zní měli radost a taky že jo, najednou se tam objeví parta divnejch týpků, jenže se zbraněma, takže prodej baráků je asi zajímat nebude. Ne ne, to, co je zajímá, je ta holka a já si začínám dělat naděje, že konec filmu bude konečně zábavný. No ani prd, holku daj na řetěz, zadarmo jí ostříhaj na Shannyn Sossamon a začnou jí krmit kašičkou, která jí moc nejede, uběhne pár minut, holka je začne nudit, ostříhaj jí teda alá Cecie De France v jiném francouzském hororu a furt jí jen jakože mučej a mučej a já zívám a zívám a říkám si, že Grotesque nebylo zas takový zlo. Banda pracháčů se rozhodla, že bude mučit lidi pro vědecké účely, já si půjdu raději pustit bandu pracháčů, co pro zábavné účely pořádá miliónové a jiné závody... (04.09.2011)