Báječný svět shopaholiků

Film ničím nepřekvapí a ani neurazí. Za celou dobu se nic nestane, ale pořád se tam něco děje. Trochu jsem se ztotožnila s hlavní hrdinou a po shlédnutí filmu jsem se nad sebou musela trochu zamyslet. Napadlo mě pak spočítat, kolik mám já bot - je to dobré, jen 69 párů. Musím si jít koupit 70. jubilejní pár :) (23.05.2010)

Mám pocit, že při sledování tohoto skvostu jsem ztratil 90 % mé inteligence. Stejně jako Rebecca vymetala jeden obchod za druhým, mně tento film vymetl jakékoliv jiné myšlenky, až ze mě zbyla jen prázdná troska, která se ani nezmohla na to vypnout tuhle sračku. A to se ještě snažím krotit. Vše v tomto filmu je špatně. Hlavní myšlenka je totálně naruby (to jako vážně? Když se pár hlupaček neumí udržet na uzdě a nakupují i to, na co nemají, je to okamžitě nemoc a budeme je omlouvat slovy "Ale no tak, ony za to nemohou, jsou nemocné…“?) ve filmu jsou maximálně dvě sympatické postavy - (Hugh Dancy a Julie Hagerty) - krom nich jsou všichni jednoduše řečeno infantilní. Hlavní hrdinka je na ránu a přiznám se, že kdyby ji tam někdo pořádně nakopl, aby už dostala rozum, film by hned dostal náboj. Upřímně se divím, k čemu se to propůjčili John Goodman a Kristin Scott Thomas. Věřím, že i oni sami se teď stydí. Tenhle film je tak špatný, že tady není jiná možnost, ale i já musím dát nejnižší možné ohodnocení. Mimochodem je fakt, že módu nemám v lásce a je mi upřímně výfuk, co se zrovna nosí v Londýně či v Horní Dolní, ale z prostředí módního průmyslu LZE natočit vtipnou, koukatelnou a INTELIGENTNÍ komedii (The Devil Wears Prada je ten nejlepší příklad.) 10 %. (11.07.2011)

Podobnú slečnu osobne poznám a nie je to až tak zlé... (zatiaľ). Inak, čo ja viem? klasicky poňaté, romanticky zahriate a "komediálne" ladené dielo, ktoré sa nijako obzvlášť nelíši od podobných snímkov, ale myslim že to nebolo až tak zlé... určite si tuna mnohé ženy (nielen ženy) nájdu veľa kladných momentov. 4/10 (22.06.2009)

Strávila jsem dnes 4 hodiny běháním po nákupech a hledáním fešných letních kousků? Jsem schopná si vyzkoušet třeba 30 podprsenek a ani 1 si nevybrat? Ano, přiznávám svou vinu bez mučení. Proč? Protože začaly letní slevy přece! Co se hlavní hrdinky týče - je naivní, stále se šklebící a její vyhýbání se placení je trapné. Úspěch hned prvního článku značně nepravděpodobný a hlavní hrdina (sympaťák) by zasloužil lepší partnerku. Jenže to by pak nebyl americky romantický film, že? Tvůrci se jistě nesnažili o hlubokou duševní analýzu člověka, který trpí nutkavou potřebujou nakupovat a ničí všechny vztahy kolem sebe. Ale těch luxusních výloh a hadříků ukázaly sakra málo. Pár celkem ucházejících bitek při výprodejích se našlo, leč na můj zážitek z minulého týdne, když jsem nakupovala v Tescu Milky v akci a nějaký kravaťák s kufříkem v saku za tisíce mi je agresivně vytrhl z ruky, to zcela jistě nemá... Platinové kreditní karty nevlastním, nemám pocit, že by na mě figuríny mluvily, léčit se tedy nepotřebuji. Až to na měj přijde, všechny své zdroje zmrazím jako Rebecca...:) To byla snad jedicná vtipná scéna filmu. Za měsíc si na "the Girl with the Green Scarf" ani nevzpomenu...To už si budu totiž užívat červencových výprodejů!:D (09.06.2009)

Kreditku mám jednu, představa nakupování ve mně vyvolává dávicí reflex, ale tehle Bruckheimerův příběh rádoby popelky, co se nemůže rozhodnout, jestli si koupí raději boty Pucci nebo kabelku Gucci, aby nakonec koupila obojí, mě bavil. Sice s provinilým vnitřním hlasem, ale bavil. Isla Fisher je totiž roztomilejší než pixarovský Vall-I, Hugh Dancy přebíhá od psích pohledů k řeči pana Prady a celé je to tak přepáleně retardované, až se tomu vlastně nedá odolat. Bruckheimer holt věděl co dělá a jeho "boží ruka" je doslova cítit z každého ramínka. Hlavně se musí všechno lesknout, vypadat draze a soundtrack ať klidně opakuje dvě tři srdceryvné melodie. Stydím se, ale dát míň než "šedesátku s malým plusem", asi bych se musel uškrtit na maminčině zelené šále. (17.04.2009)