Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D

Jan Werich byl renesančně přemýšlivým člověkem. Zajímal se o člověka a svým uměním se stále snažil na něj zapůsobit po stránce lidskosti. Snad ho při počínání přepadala marnost, ale nikdy se neodmlčel na delší dobu. Jeho kniha Fimfárum se vyznačuje důvtipem, hravostí a dobrosrdečně výchovným důrazem. U třetího animovaného výběru Werichových příběhů se nezajímám o technické vymoženosti, nýbrž o ducha sdělení a rozvernou náladu. S výsledkem jsem spokojen. Film neoslní a neuchvátí tak, jako jeho předchůdci, přesto je Werich zachován a hravé provedení potěší. Kristina Dufková s výtvarnicí Denisou Grimmovou Abrhámovou si důstojně poradili s méně atraktivním kusem Jak na Šumavě obři vyhynuli. Výchovný rys je zde nejpřímější a předem neodsuzujícího diváka překvapí neustálým mumrajem. Vlasta Pospíšilová s výtvarníkem Petrem Pošem neslevili ze svého standardu v díle O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl tři syny. Ilustrační záběry přináší vůni Radoka a uvědoměním si zbytečné uhoněnosti reflektuje i současnost. Největší prostor dostal David Súkup s výtvarnicí Patricií Ortiz Martínez. Rozum a Štěstí se zdá být nejpropracovanější. Sarkasmus nepálí, nýbrž rozveseluje. Rozum je pedantský poctivec bez možnosti odpočinku. Štěstí je bezstarostnost lennonovského šíření lásky. Humorný nadhled je všudypřítomný, pointy úderně laskavé a osvobozující. Zdánlivá obyčejnost modernímu divákovi vadí a přemítat nad věcí se mu nechce. Třetí Fimfárum si dokázalo udržet svou charakteristickou tvář. Pobaví a potěší, nic více od Fimfára neočekávám. (19.02.2018)

Zďaleka nie tak dobré ako Fimfárum Jana Wericha z roku 2002 a takmer o triedu horšie ako Fimfárum 2, ale napriek tomu, i keď som si vedomý mnohých odnoží, vďaka ktorými toto dielo utrpelo, sa mi nesmierne páčila posledná poviedka o Rozume a Šťastí. Tá vizuálne dobre korešpondovala s časom a textom. Ale napriek tomu by som jej kolonku Jana Wericha nepripisoval. Do tretice už si asi každý režisér mohol skúsiť radšej spraviť niečo na vlastnú päsť. (07.07.2013)

Sestupná tendence pokračuje. Obři na Šumavě se nejen nepotkali s Werichovou poetikou, ale dokonce jdou obrazem proti jeho textu. Klobouček sice znamená kvalitativní vzestup, ale stále je vhodný maximálně do televize. Rozum a štěstí tedy osamoceně tento povídkový film zachraňují od úplného pádu do zapomnění. Snad se český loutkový film zase vzepne k něčemu vlastnímu, Werichovy pohádky už rozhodně stačily. (24.12.2013)

Tyyyjo. Tak to bych ani neřekl, že to jde tak posrat. Co s tím Fimfárem najednou udělali tyyjo? První dva díly byly naprosto skvostné, já nechápu, jak je možné, že se tohle třetí od prvních dvou tak strašně a obrovitánsky liší. Tohle je jako zlý, třetí, zlý, rozmazlený, zlý, zlý, zmutovaný a šeredný bratr dvou krásných a hodných miminek. nechápu. (21.05.2014)

První 3D film v kině Lucerna, první český 3D film v kině Lucerna, má první návštěva v kině Lucerna a jedno velké příjemné překvapení. Opravdu povedený film, který dokazuje, že loutky a česká animace jsou stále kvalitním zbožím na trhu. Všechny tři povídky jsou skvělé, ani chvíli jsem se nenudil. A ještě dodatek - takhle jsem si původně představoval 3D, vypadalo to opravdu moc dobře! (12.02.2011)