Film, od ktorého si Pixar veľa sľubuje, je plánovaný na rok 2009. Dej sa točí okolo 78 ročného starčeka, ktorý zanechá svoj kľudný život na vidieku a vydá sa spolu s osem ročným prieskumníkom na návštevu exotických a bizarných miest. Réžiu má na starosti Pete Docter, ktorý už raz potvrdil svoje kvality v prípade Monsters Inc. Podľa redaktora časopisu Empire, ktorý sa na konferencii Pixaru zúčastnil, po skončení ukážky z tohto projektu mala väčšina ľudí v očiach slzy. (Majo)
Sú madagaskarské (alebo ľadovodobé) dobrodružstvá, a sú juhoamerické dobrodružstvá. Tie prvé stoja na výstupoch desiatok srandovných postavičiek, zlepených štíhlou linkou o rodinných hodnotách. V tomto juhoamerickom dobrodružstve je iba jedna srandovná postavička (pre ktorú Pavel Liška urobil to, čo Eddie Murphy pre oslíka), a film stojí na témach premárnených životných možností a plnenia si detských snov (ktoré môže skrývať aj temné stránky = chytro zobrazený rozdiel medzi vnímaním sveta detskými a dospelými očami). UP je animák, ktorý v plnej miere docenia iba dospelí diváci (decká sa určite viacej pobavia pri madagaskaroch). Vrcholom filmu je pre mňa stručné úvodné zhrnutie života hlavnej postavy od detstva po starobu. Nádhera. Keby sa snímka vykašľala na decká (čo samozrejme nejde:) a pokračovala by v takto nastavenom štýle rozprávania, mohla sa stať mojím najobľúbenejším animákom.
Up je poměrně těžko zařaditelný film. To, že animáky Pixaru vždy dokázaly pobavit jak děti tak dospělé, je všeobecně známo. Up je ale tentokrát mnohem více určeno dospělému divákovi, který už v životě něco zažil. Ano, děti se budou bavit u scének s mluvícími psy a dalších humorných okamžiků, Up je ale spíše hořkou komedií, která v sobě skrývá mnoho životních pravd. Blíže než k pixarovským celovečerákům má k jejich kraťasům, zejména Geriho hra se vyloženě nabízí. Up rozhodně není polopatický, ba naopak a moc si nedovedu představit, jak tenhle film stráví děti, které prostě nemohou většinu scén pochopit. Film mě smetl už na samém začátku, dokázal mě několikrát rozplakat a i přes zvláštní mix mnoha žánrů nadchnout. Je to asi nejpodivnější pixarovský animák, ale tenhle posun k hloubavějšímu příběhu se mi rozhodně líbí.
70%. V emocích možná dospělejší (možná až moc), v akci bravurní a v celkové poetice okouzlující, nicméně ve výsledku se před Pixarem zase svět klaní jen kvůli dojáku, který znovu jede na jistotu. Opět vypráví o tom, jak další ryzí/dobrosrdečný/uřímný člověk/robot/auto ke štěstí přišel, když odolal konzumu/pokroku/kvaltující realitě dneška. Tahle zaprděná maloměšťácká ideologie mě už docela nudí, zvlášť ve filmu, který víc než na humor tlačí na slzy... a ty ze sebe nezvládne vyždímat každý. Na Oscarech to budou zase vydávat za vrchol scenáristického umu. Uf.
Úvodní sekvence o životním příběhu jednoho obyčejného páru by stačila na dokonalý krátkometrážní animák, zbytek už bohužel tak nadupaný není, i když je to ve 3D a perfektně animované. Zbytek filmu je "jen" dost nadprůměrný akční rodinný film o touze plnit si dávné sny...
Vládci (3D) loutek dokazují, proč slaví takové úspěchy napříč věkem svých diváků. Poprvé však mám pocit, že jedou až na příliš velkou jistotu. Bez ochoty riskovat, či se jakkoliv odklonit od oblíbeného trendu. Životní pravdy hladí, přílišný mentorský tón prudí. Nenudil jsem se, spíš jsem si to neužil a to je horší.
"Blbé veverky!" Velké dobrodružství, v němž se trochu ztrácejí malé, ale důležité emoce. Nejsilnější část, příběh jednoho života, film otevírá, a úplný závěr je oproti ní poněkud mdlý. Rozmlsán prudce vzestupnou kvalitou předchozích pixarovek (Auta, Ratatouille, Vall-I), musím tentokrát se smutkem v prstech napsat, že Vzhůru do oblak je jenom vysoce nadprůměrnou akční komedií o životě, dětech a rodičích (jenom nevím, jestli divačky akceptují mateřskou rovinu vyprávění, přítomnou díky samici smyšleného ptáka). 85% Apendix: Vyplatí se vidět ve 3D. Zajímavé komentáře: POMO, Cervenak, ifa
Pixar a jejich sázky na jistotu. Lidský a poučný příběh, v podstatě dokonalá animace, roztomilé postavy, trocha pro malé, trocha pro velké děti a na závěr správná délka, aby to každému vyhovovalo. Na první pohled není Up ničím jiným, ale na druhý, jsou tu ukázky geniálního mistrovství Pixaru, překračující prostředí animáků. Nejde nezmínit "celý život jednoho páru" beze slov. Tohle je podle mě nejbrilantnějších cca 5 minut v historii animovaných filmů. Bez jediného slova je v po sobě jdoucích scénách řečeno vše, bez jediné chyby. Kdyby to takhle skončilo, dal bych 5* a šel si zabrečet. Neskončilo a tak jsem dostal "příležitost" okusit i jiného nápady. Bohužel jeden zásadní mi nesedl a to mluvící psy, bez urážky, ale tahle snaha zalíbit se malým dětem mi tam opravdu překážela a přišla nesmyslná. Krom toho poutavý "retro" styl (milovníci třeba Sky Captaina vědí, co myslím) se mi hrozně líbil a kdyby nebylo závěrečného (asi půl hodiny předem jasného) prozření hlavní postavy a pointa samotného příběhu, byl bych ještě spokojenější. Proto zůstává Up za branami nejvyššího hodnocení, přestože jde o univerzální film pro kohokoliv. S trochou humoru, kyselé reality lidského života, ale i barvičkami, zvířátky a klasickými klišé.
Přišlo mi celou dobu, co jsem na tenhle animák koukal, že tohle prostě pro dětičky v žádným případě není. Hudba je nádherná, jenže hrozně smutná a ten příběh ze začátku také neoplývá optimizmem...spíš se to všecko s prominutím sere a ukazuje to zkráceně život, takový jaký prostě je, a ty děti to nebudou schopný pobrat. Příjde mi to hodně zvláštní, že Pixar zkouší na děti zapůsobit v tomhle směru. I když v průběhu to dokazuje, že dětičky mají cílený trh pro Pixarovce, stejnak se toho dojmu zbavit nemůžu. Uvrhne ho na mě totiž hnedka při první scéně, kde jsem snad i vypustil pár slz, protože spojení s hudbou tu bylo dost na psychiku a já měl dojem, že takhle zle mi bylo naposled u závěrečné scény Gladiátora..no fakt...až tak mě to vzalo. Přitom je Vzhůru do oblak hezký filmík, který ale příběhově zas tak dobrý není, jenže animace je hezká, na Pixar je to víceméně rutina, a všecko to šlape jak má. Přesto je to hodně zvláštní animák, který mě dokázal dost položit na kolena, ne koncem, ale už začátkem a ta hudba zde je jako seslání z nebes...nádherná, příjemná, smutná a osudová. Taková, jaká se vkládá do těch nejnáročnějších životních dramat. Ale jenom ze začátku, pak už je to prostě a jenom pohádka a tak to vlastně má i být.
Podepisuji se pod komentář uživatele Chlupis a sama za sebe dodám, že jsem to čekala hned, protože trailer mě ne, že nenadchl, ale prostě nezaujal a tudíž nevzbudil žádná očekávání a tak chladně jak na mě působil on, to bylo i s celým filmem. Neurazí, nenadchne.
