Nebezpečná hra (S02E07)

Šachy mne nebaví, stejně jako tento díl, ale přece jen se dalo koukat. Jako v každém díle, ani zde jsem pár drobností nepobral. Například vrah stojí s Columben u výtahu a kafrají spolu. Vrah má světlé boty. A pokud se během tohoto kafrání nepřezul tak po rozhovoru vstoupil do výtahu. Vystoupil z něj, ale už v jiných botách. (07.08.2018)

Tento diel sa mi vôbec nepáčil. Nie snáď preto, že by Columbo porušil svoje obvyklé postupy pri vyšetrovaní alebo preháňal svoje bezdomovecké chovanie, čo mu často vyčítam. Problém vidím v tom, že takú vysoko organizovanú spoločnosť, akou sú vrcholoví šachisti si scenárista nenaštudoval a preto celé prostredie a správanie sa špičkových šachistov mi pripadali nevierohodné a priam odfláknuté. (22.11.2018)

Hluchý vrah a oběť sovětský soudruh! To si nedělám legraci; takovou kombinaci jsem ještě v Columbovi neviděl. Mezi stěžejní okamžiky tohoto dílu se určitě řadí partie šachu na stole v restauraci, odehraná pomocí kořenek, nádobí, ulit od šneků a kdovíčeho ještě. Obětí je v tomto případě mimořádně sympatický postarší tlouštík Dudek, kterého jeho poněkud labilní soupeř šoupne do drtiče odpadů. Postava vraha je na můj vkus zahrána až přespříliš „vražedně“, čímž mám na mysli nepřirozenou topornost, vznětlivé až podrážděné výpady vůči všem columbovým dotazům atd. Za vyslovenou pitomost považuji způsob, jakým vrah dostal druhou šanci dokonat svůj čin: Dudek je v nemocnici a z ní také pošlou jeho společnici se seznamem léků, které má přinést z jeho hotelového pokoje. Asi stěží by v celé nemocnici neměli nic z dlouhého seznamu poměrně běžných medikamentů jako je inzulín atd. (30.03.2007)

No tak už jen pro tu partii v restauraci.... Navíc šachista, který vypadá jako Molotov. Pro mě je prostě šach srdeční záležitostí. :-) Ale naprosto chápu šachisty, kteří to celé pošlou do pekel. A vůbec tak nějak celkově. Vlastně je to naprostá kravina. Omlouvám se, ale jak vidím šachovnici, jsem v prdeli, i když jde o naprosto zjevnou blbost. Šachově i filmově. (21.11.2018)

Koukám, že Bratrstvo šachové packy bylo v hodnocení nekompromisní a nanejvýš poctivé, čímž mi výrazně usnadnilo práci. Nemusím totiž teď hned utíkat do okresní knihovny a nastudovat Pravidla šachu a její etikety, abych se tu pak mohl rozplynout v odpadním odéru, a tak mi zbývá mnohem víc času na sepsání prostého; Klasická atmosféra sedmdesátých let, jejíž kouzlo oceníte především tehdy, vrátíte-li se ke starším dílům po přičichnutí k sériím novým. Osobně je mi u zadnice, jak je to se závěrečným usvědčením. Mohlo to být možná všelijak, o tom si ale společně popovídáme, až natočíte něco podobného. (20.10.2012)