Dvojí hra

A znovu tu máme film, na který se hodí to naše oblíbené klišátko, že je jako levné šampaňské. Dvojí hra sice pobaví, ale těžko se na ní budete chtít podívat znovu a těžko jí zařadíte mezi své oblíbené filmy. Ale odhalení toho tajemného produktu, o který se tu všechny postavy přetahují, má pro české diváky svoje kouzlo. V rámci nespoilerování nemůžu napsat víc, ale inspektor Trachta by měl z Tonyho Gilroye radost... (06.05.2009)

Mně tenhle film přišel neuvěřitelně debilní. Oni z toho udělají takový ten pohodový thriller s nadhledem a atmosférou jak z Dannyho parťáků, ale z hlavních agentů - Clive Owen a Julia Roberts, mi je hrozně k smíchu. Ne tím, jak je hrajou, ale spíš tím, jakými agenty v tom příběhu vůbec jsou. Vždyť oni hrajou agenty, kterí chtějí nějakou posranou recepturu na nějakej šampón. Co to jako kurva je? :-D (28.05.2012)

[imdb: 6.5/10] | me: Film nemá šťavu, nemá to správne tempo,... a napriek tomu núti k pozornosti. Chcelo by to viac zábavy, alebo napätia, alebo proste niečoho, čo dodá tempo. Zápletka je síce pekná, ale to ešte neznamená, že to bude hneď aj vynikajúci film. Proste, nie. Niekde sa stala chyba a film má väčšiu časť zdĺhavý charakter. Záver ako už väčšinou býva je viac dynamický, ale ani to celkovému dojmu nepomôže. Proste neurazí, ani nenadchne ... Priemer, ktorý miestami pobaví, ale ja som čakal od zloženia: Gilroy, Owen, Roberts proste viac (všetkého). (09.09.2009)

Tony Gilroy se opájí jako scénárista svou genialitou a výsledkem je rafinovaně se tvářící podívaná, která je ve skutečnosti velmi jednoduchá až prostá a vlastně úplně o ničem. Já chápu, že někoho baví nechat se oblbovat dvě hodiny v kuse, ale jak správně říká POMO, za soustředěnou pozornost nečeká diváka žádná odměna. Stylová prázdnota. Po skvělém Michaelu Claytonovi rozhodně zklamání. (15.07.2009)

Příběh o tom, jak korporativní James Bond najednou zatoužil po důvěře na chladném hřišti profesionální špionáže. Nebo také příběh o rivalitě. Duplicitní. Nebo také ne. Nebraňte se, chytněte se té šarmantní ruky, u níž nevíte, co skrývá v rukávu a nechte se během dvou hodin protáhnout všemi těmi slepými uličkami. Naposledy mě takhle zábavně zatahal za nos Christopher Nolan s geniálním Dokonalým trikem. Dvojí hra Tonyho Gilroye stejně jako zmíněný Nolanův film nechce diváka ohromit „prostým“ zvratem, který postaví na hlavu předešlé události, místo toho si hraje divákovou pozorností, nutí ho k dedukcím a důmyslným dávkováním informací ho neustále překvapuje a nechává v nejistotě. V tomto případě to je nejistota totožná s tou, která sužuje samotné postavy, které v oblasti špionáže a dvojitých agentů nemůžou očekávat takový komfort, jako je důvěra. Vždyť on už samotný McGuffin tohoto filmu nabývá čistě abstraktní formy, což na důvěryhodnosti také rozhodně nepřidává. ____ Tony Gilroy napsal a zrežíroval vskutku šarmantní film, který v rovině špionážní/podrazácké navazuje na důvtipné heist-movies 60.-70. let. Vzhledem k soudobé kinematografii se nejvíce přibližuje komerčnější tvorbě Stevena Soderbergha, konkrétně Zakázanému ovoci a trilogii Dannyho parťáci. Jakožto romance je Dvojí hra poněkud krutější podívanou, neboť vzhledem k (nejen) tušenému podrazáctví postav nemůže divák zcela identifikovat pravdivost a sílu vztahu mezi postavami. Veškerá tato nedůvěra se pak stává jedním z ústředních témat celého vyprávění a moment, kdy se nedůvěra mezi ústřední dvojicí vyhrotí, zapůsobí na diváka o to více, neboť i on se vzhledem k celému konceptu díla nachází v podobné situaci…pro něho je ta situace ale nesrovnatelně příjemnější, neboť mu stačí se prostě nechat vést za ručičku a každý okamžik, kdy svému voditeli naletí, vzbuzuje spokojené ušklíbnutí. Tony Gilroy mi nabídl hru, jejíž pravidla mi zpočátku byla zapovězena, na jeho hru jsem i tak přistoupil a musím uznat, že jsem se nakonec královsky pobavil. 90% (08.07.2010)