Josefína Mutzenbacher: Jak to skutečně bylo... díl 1.

Willst du ficken ? Ja ja ... selbstverstandlich !!! ............ no prostě klasika. Mimochodem první pornofilm, co jsem shlédl, tehdy jako jedenáctiletý kluk se setřenicí a dvěma bratranci, po tom co jsme si nenápadně vypůjčili strejcovu véháesku . :-) Už uvodní scéna nás umlčela a pak jsme už jen zírali s otevřenou pusou. Takže ne do pupiku. :-)))) A hlavně to má děj. Dnešní pornofilmy typu v zamlžené prázdné výrobní hale v ultrafialovém osvětlení šuká blondýna v kožichu s kulturistou v tangách a s hornickou helmou na hlavě tomu nesahaj ani po paty :- )) No dnes ačkoli nejsem žádný pornostahovač mám z nostalgie staženy skoro všechny filmy Patricie Rhomberg. Papa .... was machst du ? :-)) (29.10.2009)

Hans Billian vytvořil honosný kult opěvovaný všemi bohémy, impotentními samci a zamindrákovanými masturbujícími panici. Ukázal světu, že i u porna je třeba prvotřídní zápletky, ve které nestačí když se žena plně vzdá předsudků a pevně uchopí muže za pyj. Tento film je jiný oproti druhým ve své kategorii, u Josefiny je smysluplnost příběhu alfa i omega. Pozornost diváků upoutala především v té době velmi mladičká a talentovaná Patricia Rhomberg, která svou zručností rozdávala radost všude kolem. Na závěr bych rád dodal, že bych byl velmi rád za hromadné zrušení firem Gillette a Wilkinson. Vždyť přírodní sestřih ohanbí je přeci tak krásný. 10/10 (07.02.2012)

Když se porno v sedmdesátých letech dostalo do kin, čelilo tím současně výzvě, jak diváky zaujmout na ploše celovečerní stopáže. Jednou z logických cest bylo využití a přitvrdění již existujících žánrů erotických a sexploitation filmů. V případě německé produkce to znamenalo, že se porno stalo logickým vyústěním populárních lechtivých komedií přelomu šedesátých a sedmdesátých let, které zase představovaly lascivní a záměrně podvratné variace konzervativních heimatfilmů padesátých let. Tento rodokmen je přesně patrný i na nejproslulejším titulu zlaté éry německého porna, Billianově "Josefíně". Vyprávěnka o sexuálním rozkvětu titulní hrdinky důsledně kopíruje motivy a styl heimatfilmů, tedy až na to, že tentokrát mají bezstarostnost mládí, moudrost tradičních autorit a rodinná pospolitost výrazně košilatější a explicitnější podobu. Stylově pak film náleží ke kostýmní a historické linii heimatfilmů, které se opájely kašírovanou idylou devatenáctého století a vyobrazovaly život dobové šlechty či měšťanstva (druhý směr představovaly snímky oslavující prostý život na německém a rakouském venkově, obzvláště pak v alpských oblastech, na který zase karikaturně navazovaly hambaté komedie v čele s "Tři Švédky v Tyrolích" a jejich porno variace jako "Bienenstich im Liebesnest"). Právě držení hereckého stylu heimatfilmu a především pak dobové mluvy zde zakládá velkou část humoru, který zůstává zcela ztracen v překladu. Humor je ale zastřešujícím principem i pro sexuální scény, u kterých je mnohem větší pozornost než jednotlivým prostocvikům věnována expozici a jejímu rozvedení do celé scény (viz famózní sekvence s fotografem či páterem). Ostatně "Josefína" překvapí právě svým pojetím sexu, které se vymyká nejen obsesivní výkonnosti dnešního středního proudu porno produkce, ale i slastné prostopášnosti zlaté éry. Sex zde není projev touhy či chtíče, ale prostě zábava. Nesejde pak vůbec na tom s kým a kde je provozována, měřítkem je jen a pouze jaké potěšení přinese. Proto také film, ačkoli by se mohlo z expozice řady scén zdát, že z žen dělá jen objekty a komoditu, naopak stojí nad obvyklými genderovými schématy. Sympatická hrdinka naopak v jakékoli situaci zůstává zcela autonomní a svéhlavou osobou, která se ohlíží pouze na to, jestli dosáhne orgasmu, při čemž je jí zcela jedno, za jakých okolností. Na závěr si zaslouží zmínit i rozverný meta humor, který přichází ke slovu v úvodní a závěrečné pasáži filmu, kde scény původně uvozené jako diegeze náhle boří čtvrtou stěnu, když hrdinka začne oslovovat publikum, zatímco si při tom užívá tělesných radovánek. Ačkoli úspěch Billianovy první Josefiny vedle k natočení ještě řady pokračování, v žádném z nich nejen že se titulní role už nezhostila úžasně přirozená a osobitě přízemní Patricia Rhomberg, ale ani nedosahují zábavnosti, rozvernosti a sofistikované prasáckosti tohoto zaslouženého kultu. (10.05.2015)

Kdo tohle nebo nějaké pokračování neměl na začátku devadesátých let ve své videotéce, ten to tam má dodnes :-). 100% kult. Dějové péčko dokazující, že němci jsou naprostí šílenci. Snad 20 scén v každém díle, neskuteční bobři na všech částech těla, šerednější herečky a menší mužské vybavení v jiném P- ani normálním filmu opravdu neuvidíte. (12.01.2010)

Není mnoho porna, které by věrně (jak divně to slovo u tohohle filmu zní...) vystihovalo atmosféru určité epochy a mělo úžasný smysl pro humor :)) kdybyste z Josefiny Mutzenbacherové vystřihly všechny erotické scény, byla by sice o polovinu kratší, ale jako (ujeté) historické komedii bych vůči tomu filmu nic nenamítal :)) Rozhodně pět hvězd a zvláštní ocenění za nejvtipnější pornofilm, co jsem kdy viděl :)) (22.01.2009)