Mamut

Hodnotit Mamuta není příliš složité, vzhledem k jisté nekomplikovanosti v každém ohledu, se kterou přichází...Máme tu zcela jasné poselství o problému fungování rodiny v dnešním moderním světě. V případě Mamuta zkrouhnuto na odcizování a odloučení…já říkám – málo. Moodyssonův minimalismus, který si dobře pamatuji z Fucking Åmål, se mu při zpracování tohoto tématu vymstil. Minimozaika příběhů ve snímku je příšerně roztáhlá a překvapivě kvalitativně ční trochu upozaděná (bohužel) linie týkající se dětí filipínské chůvy Glorie. Jakože hlavní part hraje rodina Vidalesových, kde mi Leova postava byla krajně nesympatická, stejně jako celá část týkající se jeho pracovní cesty do Thajska, to už byla fakt omletá tahačka za vlasy. Proč tedy dávám za tři*, ač jsem sledování musel kvůli počáteční nezáživnosti na třikrát přerušit?...Za posledních 45 minut, které se dostaly konečně k nějakému spádu a hlavně film přestal působit tak chtěně. 60% (16.06.2010)

"Mamut" měl veškeré předpoklady, aby byl esencí festivalového midcultu a snobácké exploatace. Z pomyslného výčtu vděčných prvků už vlastně chybí jen smrtelná choroba (najdeme zde třetí svět, děti, migrace, pohodlí a zpovykanost Západu, rozpad vazeb v rodině, polarita bohatství a chudoby, sexuální turismus). O to větší překvapení skýtá formálně vytříbený a uhrančivě empatický výsledek, který se graciézně vyhýbá zásadním prvoplánovostem a namísto obvyklé doslovnosti nechává diváka zacházet v myšlenkách za předkládané sekvence a domýšlet problematickou kauzalitu vztahů mezi rodinou a finančním zajištěním v moderním kapitalisticky definovaném světě. Dokonce si i dovolí hořký dovětek, který namísto ukolébavky dává publiku políček v podobě nemožnosti navzdory katarzi opustit statut quo. (11.04.2012)

Mammoth by si tu čtvrtou hvězdu i zasloužil, nebýt však té druhé poloviny filmu. Snímek je totiž zbytečně natahován a námět několika propojených životních příběhů, zde navíc kontrastujících mezi bohatstvím a chudobou spojenou s láskou ke svým dětem, je už také trochu ohraný. Na Mamuta se sice příjemně kouká a někdo se dokonce může několikrát během sledování filmu i vrtět v rytmu elektronické hudby: Ladytron - Destroy Everything You Touch, ale není dostatečně důrazný nebo šokující a neobsahuje dokonce žádné zvraty. Je to jen sociální odraz dnešní konzumní kapitalistické společnosti odvrácených stran naší planety. Na druhou stranu jsem však rád, že není dílem tak depresivním jako byla Lilja 4-ever z roku 2002. Nenáročným divákům se bude jistě líbit, mě však nechal celkem chladným, nezanechal hlubší otisk a tak si vysloužil jen slušné tři hvězdy. (6/10) (24.07.2009)

„Budeme si teď muset najít novou chůvu“. Nemohlo snad zaznít nic výstižnějšího, než tato závěrečná (věcně) vyřčená věta z úst hlavní hrdinky. Propast mezi oběma světy je tak hluboká, že ač se budeme snažit sebevíc, pořád to bude „dostatečně hluboko“, aby se nic zásadního nezměnilo. Nicméně to nic nemění na faktu, že je důležité to zkoušet stále znovu. Pokud by totiž zhasla i ta poslední špetka naděje (solidarity), můžem to tady rovnou nechat srovnat se zemí a začít („někdy příště, někde jinde, velkým třeskem“). Snímek Mamut si zcela jistě nejvíce užijí (resp. prožijí) ženy-matky, nicméně režisér L. Moodysson zde řeší paralelně (ne)závisle na sobě více témat, takže pokud zrovna nejste „matka 7leté dcery“, neznamená to ještě nutně, že vás snímek nebude mít čím oslovit. Jedinou (opodstatněnou) výtkou může být právě ta „naháněná“ několika témat (resp. úhlů pohledu) a s tím spojená určitá roztříštěnost, kdy by určitá(é) situace (scéna) zasloužila více rozpracovat (popř. ji zcela vystřihnout) a nepůsobila tak v divákových očích poněkud prvoplánově (viz scéna telefonátu filipínské prostituky Cookie svému dítěti), byť každý jasně vidí její účel (režisérův záměr). Troufám si jednoznačně tvrdit, že vyzrálejší režisér typu Ińárrity by si toho byl dobře vědom a těchto chyb(ek) se vyvaroval. Přiznávám však, že porovnávat tyto dva režiséry není zcela fér, každý z nich se přeci jenom vydal (filmařsky) zcela odlišnou cestou (resp. použitým vypravěčským stylem) a to i obsahově. To je však (co se mých výhrad týče) vše. I přes výtku nakonec chválím volně plynoucí režii, civilní herecké výkony (v čele s M. Williams) a zejména potom britské Ladytron v čele s ústřední „ Destroy Everything You Touch“. 78% p.s. to uživ. Blizzard. Když už mermomocí toužíš po tom být šokován a zažívat zvraty, zkus to někdy o víkendu na Letné. Takový Pepík Hnátek by mohl vyprávět...... já naopak (nejen ve světle těchto experience) takovéto snímky vítám. Zajímavý komentář (pro mě): uživ. seeker23 (17.04.2012)

Příběh, jako oboustranně otevřený výsek ze života několika postav, který lze popsat jako osamělost v nemnoha formách. Nekritizuje, nemoralizuje, zobrazuje, nenudí, nepřekvapí žádnými dějovými zvraty, prostě plyne. Bude to laciné přirovnání, ale plyne jako život, který vám také nedovolí dělat rádoby šlechetná rozhodnutí nebo se patlat v sentimentu. II Scénář: Lukas Moodysson. Hudba: Linus Gierta, Erik Holmquist, Jesper Kurlandsky. 80% (25.05.2010)