Mamut

O rodičích, o dětech, o realitě, o těžkých časech, o krásných časech, o kouzlech okamžiků, které už se nevrátí - o životě, o lidech a jejich příbězích. Film spíše pro náročnější a emotivně založené diváky. Abych byla upřímná sama nevím, co si o tom mám myslet - zmateně krásné/pravdivé? Možná. 85% (28.09.2011)

...z celého filmu som si odniesol iba to, že chudobnejšia časť sveta sa (nevedomky) snaží dostať tam, odkiaľ sa moderný človek-obyvateľ "bohatého Západu" snaží uniknúť.... čiže do (z) citového chladu.... a pritom, všetko je to motivované šlachetnou láskou k vlastným deťom.... no a samozrejme, to čo asi každému udrie z filmu do očí je citové strádanie každej z postáv, bez ohľadu na sociálny, kultúrny či iný pôvod .... ale inak taká babelovská motanica o globalizovanom svete, ktorá sa nám snaží opakovať už dávno známe, že najväčšou túžbou človeka nie sú peniaze, ale hlavne blízkosť milovaných ľudí (29.07.2011)

Snaha o psychologickou sondu do rodin, kde jsou děti až na druhém místě. Jako morální ponaučení, že se to nevyplácí, mě to tedy nechytlo. Skoro bych to mohla chápat tak, že k sondě do sobeckého dospěláckého chování to má blíže. Nicméně, filmově poněkud stručné, námětem nudné, rozuzlení nezajímavé. (27.11.2012)

Neoslovil ma tento odraz socialnej struktury spolocnosti dnesneho kapitalistickeho sveta. Dejova linia, rovnako ako cely film po skonceni vysumel do prazdna. 63 % (26.03.2013)

Film o různých lidech v různých částech světa, jejichž cesty a činy jsou nějak propletené. Mladý americký úspěšný manželský pár ‒ on, počítačový génius, ona, chirurg ‒ oba jsou pořád v práci, takže jejich desetiletou holčičku hlídá filipínská chůva, která má sama doma deseti- a šestiletého syna a ty zas hlídá babička. Počítačový génius odlétá do Thajska, aby tam podepsal smlouvu za 45 milionů dolarů. A aby měl čím zapůsobit i podepsat tu smlouvu, jeho právník mu daroval super pero za 3000 dolarů. Pero je tak drahé proto, že je vyrobeno z kosti mamuta, kterého vykopali kdesi v permafrostu na Sibiři, pak 5 let sušili mamutí kly, a pak z nich udělali tuto super věc, bez které se nedá žít. Všichni v tom filmu trpí tím, že jim práce, povinnosti, nutnost znemožňují být tam a s těmi, s kým je jim dobře. Kdo za to vše může? Za ty nespravedlnosti, které se lidem dějí? Nikdo. Nikdo nechce být vědomě zlý. Není mezi námi nevinných a viníků. Prostě je nastartován stroj, kterému se říká moderní civilizace, a náš svět takhle funguje. Chceš-li se vézt, tak se vez, jestli nechceš či nemůžeš, běž z kola ven. A záleží i na tom, v které části stroje jsme ‒ jestli nahoře v kabině nebo dole v kotelně, nebo jestli jsme se octli pod koly. Když počítačový génius popisoval to mamutí pero své manželce, řekl: "Kdysi žili mamuti, ti pak vyhynuli a na jejich místo jsme přišli my, vyhrabali jsme jejich kosti a udělali si z nich různé suvenýry. Kdo ví ... jednou takhle vyhyne i lidstvo a na naše místo přijdou nějaké krysy. Také pak budou vyhrabávat naše kosti a dělat si z nich krásné tretky?" Myslím, že pokud pofrčíme na tom úžasném superstroji plnou parou vpřed, moc dlouho ty krysy nebudou muset čekat. (16.04.2012)

Hodnotit Mamuta není příliš složité, vzhledem k jisté nekomplikovanosti v každém ohledu, se kterou přichází...Máme tu zcela jasné poselství o problému fungování rodiny v dnešním moderním světě. V případě Mamuta zkrouhnuto na odcizování a odloučení…já říkám – málo. Moodyssonův minimalismus, který si dobře pamatuji z Fucking Åmål, se mu při zpracování tohoto tématu vymstil. Minimozaika příběhů ve snímku je příšerně roztáhlá a překvapivě kvalitativně ční trochu upozaděná (bohužel) linie týkající se dětí filipínské chůvy Glorie. Jakože hlavní part hraje rodina Vidalesových, kde mi Leova postava byla krajně nesympatická, stejně jako celá část týkající se jeho pracovní cesty do Thajska, to už byla fakt omletá tahačka za vlasy. Proč tedy dávám za tři*, ač jsem sledování musel kvůli počáteční nezáživnosti na třikrát přerušit?...Za posledních 45 minut, které se dostaly konečně k nějakému spádu a hlavně film přestal působit tak chtěně. 60% (16.06.2010)

Moodysson prešiel od tej najzapadlejšej diery v Švédsku pred desiatimi rokmi na film odohrávajúci sa po celom svete, a nestratil pritom nič zo svojej neuveriteľnej schopnosti priblížiť ľudské pocity a úsporným štýlom vyrozprávať príbeh, ktorý chytí za srdce. Netlačí na pílu, nič nepreháňa, opäť nepredvádza vlastne nič výnimočné... iba triviálne historky... ale tá humanistická sila, ktorou dokáže nenápadne priblížiť každú jednu postavu, je strhujúca... (10.03.2010)

Tento film mne velmi prijemne prekvapil - celkovym zpracovanim, hereckymi vykony, "dejem", ale i hudbou - pozitivni dojem kazi jen delka (podle mne se toho odehrava malo, na to, ze to ma dve hodiny). (16.03.2010)

Problémy středostavovské rodinky plynoucí z blahobytné přežranosti nejsou toho druhu, aby ve mě budily soucit. Přijde mi téměř pohoršující dramatizovat něco, co vlastně žádným problémem není a chtít po divákovi, aby té plytké hysterii věnoval pozornost. Hvězdy dávám jen za to řemeslo. (26.03.2010)

Opravdu nevím jak hodnotit 3 nebo 4? Film nám ukázal kontrast rozvojové země s USA, pár scén, které měly být dojemné a několik momentů k zamyšlení. Vlastně nic nového. Řemeslně to bylo čistě a hezky provedeno a za to si tu jednu hvězdu navrch zaslouží. (21.11.2010)

Odvracena tvar dnesni spolecnosti. Libi, nebo nelibi? (17.04.2012)

Silný a hlavne realistický film... (19.03.2011)

to čo chcel asi tento film povedať je že aj v dnešnom uponáhľanom svete kde sa všetko točí okolo peňazí je aj tak stále najdôležitejšia rodina a tí najbližší...veľmi prirodzene spracované, herecké výkony na jedničku...7,5/10 (01.11.2011)

Příběh, jako oboustranně otevřený výsek ze života několika postav, který lze popsat jako osamělost v nemnoha formách. Nekritizuje, nemoralizuje, zobrazuje, nenudí, nepřekvapí žádnými dějovými zvraty, prostě plyne. Bude to laciné přirovnání, ale plyne jako život, který vám také nedovolí dělat rádoby šlechetná rozhodnutí nebo se patlat v sentimentu. II Scénář: Lukas Moodysson. Hudba: Linus Gierta, Erik Holmquist, Jesper Kurlandsky. 80% (25.05.2010)

Film byl pro mne poselstvím. Ukázal jasně, že vše neprobíhá vždy tak hladce jak bychom si přáli. Gael García Bernal ale mohl ukázat víc naproti tomu jeho filmová manželka Michelle Williams byla vynikající. Sofistikovaná, křehká a velmi silná žena. (08.07.2011)

Příběh ukazující realitu všedních dnů, zdůrazňující obrovské rozdíly životních podmínek v dnešním globálním světě. Ve výsledku však ukazující, že ať už jste chudí či bohatí, tak problémy a výčitky máme všichni stejné. Podstatou filmu je zamyšlení se nad vztahem rodič-dítě: nic není tak důležitého jako společně ztrávený čas, ať už si namlouváme cokoliv. Škoda, že ani uvědomění si tohoto faktu nás nepřiměje změnit náš život a naše priority. Tento snímek nepatří k těm, které vás vtáhnou okamžitě do děje a zaujme v první minutě, ale rozhodně se vyplatí počkat si na celkový dojem, který je v tomto případě velmi inspirativní a nutící k zamyšlení. Významným plusem je zde navíc výborně vybraná hudba, která dokonale dokresluje děj filmu. (19.01.2010)

Velké zklamání. První polovinu filmu jsem měl pocit, že se stane něco, co zásadním způsobem změní vyznění snímku nebo životy protagonistů, dokonce to i místy tak nějak "bublalo" v očekání nějaké kolize...Ty drobné dějové zlomy byly dost dobře předvídatelné a osudy postav nezanechají v divákovi výraznější stopu. Tím nechci říci, že témata odcizení, mateřského pouta a ztráty blízkých lidí nejsou důležitá, pouze toto zpracování bylo poněkud povrchní, nešlo až na dřeň, škoda. (28.12.2011)

Nikdy v životě jsem nic podobného neviděla. Nevím jistě, jestli je to dobře, nebo špatně. Každopádně jsem si 3/4 doby filmu říkala, proč je to tempo tak pomalé a rozvláčné. Pak přišlo finále. Už jsem se na nic neptala. GGB dospěl. A děsně mu to sluší. Chci víc filmů s dospělým Bernalem. (12.07.2010)

Na povrchu je to film o žebříčku hodnot. Když se ponoříte hlouběji, dostanete surovou výpověď o rozhodnutích - o tom, že tvoří život a že neexistují správné. (18.04.2012)

Z průměru film vytahují velmi dobří herci a poslední čtvrtina, kde už se projevily i nějaké emoce. (03.04.2010)