2012

Tak tohle ne ... První hodina mne velice příjemně navnadila tím, jak se pomalu, ale jistě "něco dělo" ... Absolutně dokonalé triky a efekty, kdy se USA propadá do země, mne doslova posadily na prdel a říkal jsem si, že příběh sice tradyčně americky trapnej, ale ty triky jsou úúžasný ... jenže pak se tyhle extra efekty nějak vytratily a já druhou hodinu sledoval poletování rodinky letadlem a popojížděním automobily všude možně s tím, že jsem spíš sledoval "katastrofickou komedii", kde se nic nebralo vážně a všechno v nadneseném duchu chtělo diváka spíš pobavit veselými "cinema-americkými šprými", které jsem fakt nepobíral ... A pak panu presidentovi spojených států spadla na hlavu letadlová loď ... Třetí část už bylo něco tak podivného, že jsem měl pocit, že se film nějak přepnul na Cameronův "Titanic" a trapnost, nuda a prodlužovaná debilita zavodněné "Noemovy archy", a opravování jejích zaseknutých dvířek mi už hlava fakt nebrala ... Ano, tohle je skutečně katastrofický film ... katastrofa americké kinematografie ... 2 hvězdy za efekty, kterých zde bylo na tu stopáž stejně málo ... (19.01.2010)

Následující komentář obsahuje úplný popis filmu, proto by ho neměl nikdo číst. Něco se blíží. Kecáš. Křřřup, prrrráááásk, buch. Tak vy to víte parchanti. Hůůů, rrr, prrrráááásk. Dělejte. Nestihnem to. Stihnem. Prrrrááásk. Musíš rychle. Snažím se. Hůůů, buch. Bééé. Tolik lidí zahyne. Ale my musíme žít. Hůůů, křáááp, bůůům. Necháme je tam. Nenecháme, je to neamerické. Hůůů špluchšplouch. Glogloglo. 5, 4, 3, 2, 1 - zachránil nás. (16.01.2011)

Chlapík, Rolande, jsi chlapík. Za svých padesát jsem užil Himaláj královské zábavy. Několik rodinných akčních scén atakuje i mistra velkolepé idiocie Michaela Baye, ale co je na tom nejlepší: Roland už se naučil tropit si prču sám ze sebe. Ať už je to angažování naježeného Cusacka, postava ruského oligarchy (jeho "it´s russian" aspiruje na zásek roku), nebo drobné vtípky se zvířátky. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že sleduji nadupanou parodii na Den poté. Samozřejmě, uvedeme-li to na pravou míru, 2012 je Rolandova typická destrukční exhibice, krásně vypointovaná v autorově bezelstném optimismu. 3 hodiny utečou jako voda, při prkenných konverzacích se nasytí skalní fanoušci emmerichovství v pevném skupenství, efekty napoví, že s vodou to pořád ještě není úplně ono a autentický digitál zase, že Roland chce jít s dobou. Jde, tak nějak po svém. Nerad to říkám, dříve jsem ho měl rád za to, že se mu můžu vysmívat, po jeho nejlepším hollywoodském počinu, kterým 2012 bezesporu je, už ho mám prostě a jenom rád. On je tak krásně a svojsky RYZÍ... substantivum doplňte dle názoru. (13.12.2009)

Pět minut zábavy a napětí je vždy vykoupeno půlhodinou nudy a neskutečně tupých žvástů. Kde jsou ty časy Dne nezávislosti a Godzilly, kde sice nebyla destrukce zas až tak megalomanská, ale příběh držel pohromadě, bavil a napínal po celou dobu? Stopáž 2012 je vzhledem k obsahu tak přehnaná, že jsem měl v závěru (lépe řečeno v poslední hodině) co dělat, abych se nešel věnovat nějaké jiné činnosti a film nenechal puštěný jen jako zvukovou kulisu. Pro nenáročné publikum chtítí trikové orgie nejspíš dobrý film, já osobně si však nejsem schopný tak důsledně vypnout mozek, abych mohl tvrdit to samé. (03.12.2009)

Lunapark zvaný Apokalypsa otevírá brány. Všude jsou bezpečnostní sítě, žádnou paniku. Konec světa je totiž nečekaná švanda. 2012 hodilo přes palubu americké vlastenectví a posadilo na blockbusterový trůn spasitelský humanismus, kterému se nedokážete nesmát, i kdyby vám na nočním stolku ležely sebrané spisy dalajlamy. Osud Cusackovy dysfunkční rodiny je základem pro emocionální bázi tradičních hodnot /ale bát se o ně divák nemůže/, větší přínos mají coby průvodci na cestě hledání Noemovy archy skrz bortící se zeměkouli. Onu pochodeň lidskosti ale nese mladý vědec Adrian, ve kterém se pere etická urputnost s vědeckou střízlivostí a sexuálními pudy. Síla intelektuálně prostinkéno 2012 ale nespočívá ve fotogenických výjevech zkázy z Top ten míst na zemi, ani ve fantaskních záběrech lodí. Je totiž dílem stejně katastrofickým jako legračním- vznikl zvláštní hybrid CATASTROMEDY. Hlášky postav a verbální timing jsou na toxicky vysoké úrovni a nečekaně cynicky shazují i napínavé pasáže- komický prostor má zejména široká ruská duše, mnišská odevzdanost, britská královna a černohumorná pasáž s kalifornským guvernérem. Triky z digitální říše jsou bombastické, místy ale čouhají z plátna až běda. Co naplat, Roland Emmerich je muž, pro něhož je i fráze "over the top" zatraceně maličká- létající auta a svět pod vlnou obří tsunami mu nestačí: cestu, jakou se rodina dostává z horké sopečné kaše, by nepřežil ani Chuck Norris. Zázrak střídá zázrak a Emmerichovi musí závidět všichni svatí. Konci by prospělo radikální krácení, protože závěrečná titaniková anabáze působí jako neumětelské sabotérství, ale i tak jde o třeskuté zemětřesení. Soudný den je tady: lidstvo plánuje a Bůh se směje. Alespoň v Emmerichově hlavě. P.S. Dedicated to Adrian:) P.P.S. Komedie roku. (05.11.2009)