Pora umierać
Čas umierať
Time to Die
Režie:
Dorota KędzierzawskaScénář:
Dorota KędzierzawskaKamera:
Artur ReinhartHudba:
Włodzimierz PawlikHrají:
Danuta Szaflarska, Krzysztof Globisz, Marta Waldera, Patrycja Szewczyk, Agnieszka Podsiadlik, Piotr Ziarkiewicz, Kamil Bitau, Kai Schoenhals (více)Obsahy(1)
Stará dáma vstupuje do ordinace a na výzvu „Odložte si!“ lékařce zabořené do papírů odpoví: „Polib si p...!“ Poté se vrací do zchátralé dřevěné vily, kterou právě opouští poslední z úředně dosazených nájemníků. Aniela blaženě vychutnává získané soukromí, v němž je jí věrným společníkem její vše chápající pes. Sní o renovaci rozlehlé vily, v níž by ráda dožila s rodinou syna. Ten má však s rodinným sídlem jiné záměry. Plynou krásné letní dny, stará dáma se kochá výhledem na vzrostlé stromy v zahradě, vede nekonečné monology a přitom se vzmáhá její nechuť k synovi a jeho hloupé, obézní dcerce. Cítí, že svět někdejších hodnot odumírá a že brzy vyhasne i její vůle k životu. Proto se vzepne k možná pošetilému činu – ale jen tak zaručí své vile právo na další existenci. Minimalistický film inklinuje k poetické výpovědi. Černobílá, asketicky věcná kamera Arthura Reinharta se upíná k výrazu teskné samoty Aniely, kterou znamenitě ztvárnila legendární polská herečka – třiadevadesátiletá Danuta Szaflarská. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (72)
Zajímavý poetický snímek, než že by vyprávěl příběh, je spíše variací na téma stáří, čemuž odpovídá také styl: černobílá kamera, krásné záběry založené na kontrastu černé a bílé, světla a stínu; a spousta detailů - na slintajícího psa, tvář a ruce staré paní (naprosto úctihodný výkon v době natáčení 91leté Doroty Kedzierzawske). Na jednu stranu jenom sesbírané atributy týkající se stáří a v hezkém obalu slepené dohromady, ovšem když přejdu kritický pohled, milý snímek i s několika nepostradatelnými úsměvnými momenty (nemožný syn a ještě nemožnější vnučka, kluk s přezdívkou Dostojevskij, závěr..), vyvolávající nostalgické ale veskrze spíše optimistické dojmy, nabízí příležitost zamyslet se nad možnostmi, jak lze dožít svoje stáří: Requiem za sen vs. Čas umírat :). O jeden zážitek navíc, protože ve vedlejším sále hráli zrovna Mamma mia!, takže když si stařenka lehá do postele v černém pohřebním (to není spoiler..), místo ticha jsme slyšeli Super Trouper...:) ()
S takovou pokorou a zároveň vtipem vyprávět o stáří... Už ta černobílá kamera mi vzala dech, taková voyeurova óda (nemyšleno pejorativně). Pochopitelně největší devizou filmu je bezprostřední výkon Danuty Szaflarske a její ironické komentáře. Žádná sentimentální klišé o bolestech a strastech člověka "nad hrobem", žádné kajícné vzpomínání nad promarněným životem. Touha nebo spíš potřeba vzdorovat lidské omezenosti a vypočítavosti. Nádherný zážitek to byl. ()
... protože Danuta je přenádherná stařenka, protože je to polsky, protože kamera je úžasná, protože hudba je čarokrásná, protože, a protože, a protože! ()
Hlavní ženská představitelka, její border kolie Fila a nádherná černobílá kamera jsou dostatečným důvodem, proč si tento poetický polský snímek pustit. Trochu ke škodě je i poněkud černobílá zápletka, kterou lze předvídat už v první třetině, i přesto je však Pora umierać filmem, který má co sdělit a daří se mu to i s nádavkem kouzelné atmosféry. ()
"Krásní mladí lidé jsou hříčkou přírody, ale krásní staří lidé jsou umělecká díla." Johan Wolfgang von Goethe. - Hlavní představitelka je skutečné umělecké dílo a nejde jinak, než ji mít rád. Jejího psa si také hned zamilujete. Její tlustou a hloupou vnučku budete nesnášet. Přesto, mně na tomto jinak určitě zajímavém snímku něco vadilo. Sama nedokážu definovat co, možná až moc pomalu plynoucí čas. To mě nutilo dlouho přemýšlet nad hodnocením, ale nakonec, mé rozhodnutí vidíte sami… ()
Sentimentalita, která by se dala krájet. (:-) A když je tak nádherně napsaná a nasnímaná, miluju ji! "Najbardziej mi żal ciebie, Filadelfio...Gdzie ci będzie tak dobrze jak w niebie?" ()
Snaha o velké a dojemné umění na téma "stáří" se příliš nevyvedla. Spíše pro milovníky psů = pes hraje totiž jednu ze dvou hlavních rolí a je v obrazu častěji než hlavní představitelka. Štěkání, vytí a kńučení si zde pejskaři užijí též do sytosti. Dva nebo tři zajímavější/smysluplnější dialogy, jinak si režisérka a zároveń scénáristka se scénářem moc hlavu nelámala. Szaflarska hraje velmi přirozeně, ale celé je to takové nějaké unylé, chvilkami to potřebovalo více "št´ávy".(Ne)překvapivé, rázné a správné rozhodnutí stařenky těsně před smrtí dodá filmu alespoń trochu tu potřebnou jiskru. Smrt ale přichází velmi rychle, ihned po onom rozhodnutí, což vzbuzuje dojem, že režisérce došel dech, a proto musela příběh šmahem ukončit. Černobílé provedení ještě více umocńuje celkovou suchopárnost tohoto díla. ()
Tá babička to v pohode odohrala ako keby mala o polovicu menej rokov.. ()
Spíš než samotný film si ty čtyři hvězdičky a můj obdiv zaslouží Danuta Szaflarská, která je na svůj věk vitální a skvělá herečka, že její postavě nemůže člověk nedržet palce. Pomalé tempo a rádoby umělecké poetické "pohledy do minulosti" jsou bohužel trochu ubíjející, děj by se dal shrnout do jedné věty, aniž by člověk cokoliv vynechal a délka snímku je tudíž trochu nepatřičná. Na druhou stranu je tento excelentní koncert jedné staré dámy a jejího psa (naprosto plnohodnotný herec!) nezapomenutelný. ()
Je to krásne, že dva týždne po slovenskej distribučnej kino-premiére je film v televízii. Filmoví distribútori sú jednoducho pozabudnutý. Alebo, žeby sa VEREJNOPRÁVA prekonávala? :-) ()
Krásný poklidný snímek, který si prostě jen tak mimochodem užíváte. Celou dobu jsem se o starou dámu bála... že to bude její poslední chvilka, rozumějte... Popis osamělého stáří, kdy se jediným stálým společníkem stává věrný pes a občas se zjeví nějaký návštěvník v podobě rodinného příslušníka. Danuta Szaflarska je ve své roli výborná a uvěřitelná... nádherná ve svém stáří, mladá ve svých hrách. ()
Rozvleklá černobílá nuda. Zápletka je odhadnutelná a vcelku žádná. Kdo má rád pocitové filmy s dlouhými statickými záběry na nic a naopak nepotřebuje konzumovat akci, může si přidat až 3 hvězdičky, protože formálně je film vyhlazený a patrně splňuje to, co si od něj tvůrci slibovali. Pro mě ale ztráta času a to přesto, že mám jinak polské filmy rád. ()
"Seniorské ubíhání času" bylo krásně vystiženo tempem filmu. Tempo však při sledování až moc ubíjelo a nedokázalo do snímku vtáhnout ..obsahově , až na pár povedených konverzací mě film ničím nepřekvapil ani nezaujal. (50%) ()
Ako iným hodnotiacim aj mne tento film pripomína Babie leto, podobný motív originálneho a zaujímavého popasovania sa so stárnutím ako s nevyhnutným procesom, ktorý môže priniesť nielen nostalgiu, ale aj hlboké myšlienkové zážitky a zábavu. České Babie leto sa mi však páčilo viac (možno som sa mala vyhnúť porovnávaniu), toto sa mi zdalo ponurejšie, rozvláčnejšie. Herecky výkon deväťdesiatničky Szaflarskej je však excelentný a tomu zvlášť by som dala plný počet hviezdičiek. ()
Asi som očakával viac alebo som nebol správne naladený ale jednoducho to bolo na mňa príliš bez tempa presnejšie tempo veľmi kolísalo a tým som sa do filmu nedokázal poriadne zakusnúť. Je to škoda, téma bola vhodná a viem si to predstaviť úplne ináč, plus tá silená čiernobielosť ktorá tomu viac ubrala. Nakoniec mi s toho vyšiel taký mix sladkého európskeho holywoodu s ľahko vypočítateľnou pointou, ktorému napomáhali veľmi silené náhody typu náhodou otvorila okno a zistila že jej syn je sviňa a hajzel a jej nevesta je dobrá duša... To mi akosi nesedí, viem že matky bývajú zaslepené ale takto asi nie.... ()
Výtečně nasnímaný příběh, třebaže s přídavkem klišé. Podraz střižený Tarkovským a smočený v malinovce... ()
Je mi velmi stydno, ale musím se přiznat, že valnou část projekce jsem se nemohl zbavit vtíravého pocitu závisti, že naši sousedé jsou schopni točit takovéto krásné filmy a u nás vznikají takové hrůzy. Byl to moc pěkný, melancholický film, jehož motiv má bohužel až příliš mnoho společeného s realitou soudobé společnosti, kde mají staří lidé o mnoho smutnější a neuctivější postavení, než by si zasloužili. Film stojí a padá s výkonem okouzlující Danuty Szaflarské - co ta ve svém věku předvedla, bylo něco neuvěřitelného. Už jen kvůli ní stojí ten film za vidění. ()
Nádherné, jednoduché, smutné i veselé. Tak všelijak by se dal popsat tento polský snímek. Nad příběhem Aniely se nikdo z nás nepozastaví, protože její osud je dnešním defakto klišé. Je ale dobře se na toto kliše podívat a zamyslet se, jak bychom se zachovali v takovéto situaci my, ať už v kůži Aniely, tak v kůži kterékoliv další vedlejší postavy. Navíc už jen kvůli výkonu Danuty Szaflarské, kterou jsem nikdy předtím neviděl, je tento film perlou mezi současným realistickým zobrazením umírání. Vřele doporučuji. ()
Babička a pes obstarají vše. Danutě Szaflarské bych netipoval víc než 70. Ve filmu je hodně k ponaučení - vyzdvihl bych asi tu sílu nevzdávat se, a že v každém věku má smysl se nepoddávat navzdory všudypřítomné melancholii. ()
Každopádně zajímavý film, který stojí na výborné hlavní představitelce a jejím psu, kteří v pohodě utáhnou celý film. Jeho černobílá podoba dodává na důrazu. Přece jenom ale mě zas tak nevtáhl do děje. Výborné momenty jako např. dialog s vnučkou se střídají se slabšími. ()