Náš vůdce

Velmi zajímavý snímek, ukazující, že někdy stačí méně, než málo a je zaděláno na megaprůšvih. Stačí mít ideu, podsunout "správné" myšlenky "správným" lidem, a dílo je hotovo. Ale jak se dá zabrzdit naplno rozjetý expres, který se původně měl jen tak poposunout? Napovím vám: těžko. Uvěřitelnosti příběhu napomáhá nejen to, že jeho základ tvořily skutečné události, ale i to, že herci odvedli velmi dobrou práci - a navíc, mládež je přeci tak ideálním terčem podobných experimentálních hrátek, včetně schopnosti předávat "slovo boží" dál a dál prostřednictvím všech myslitelných i nemyslitelných komunikačních prostředků... (08.02.2011)

Chritiane Paul je jedna z nejšťavnatějších německých kostí, proto když jsem vedle fascinujícího námětu viděl i její jméno v úvodních titulcích, úplně jsem se rozzářil. Jenže ona tan hraje jen nicmoc hezkou a nevýraznou manželku hlavního führera. To bylo teda docela zklamání, pak mě ještě zklamalo, že už od prvního záběru na mírně labilního blbečka bylo jasné, že tenhle kokot to všechno posere, a překvapení se nekonalo. Jo a ještě mi vadilo, že se to celý odehraje během jediného týdne, tomu se dá těžko věřit. Jinak ale nemám co vytknout, Vlna se přes mě přelila silou větší vlny a já dez dechu sledoval i chápal, co se na plátně děje. (14.03.2009)

Tvář fašismu, tvář samovlády, kterou jsem z vlastní zkušenosti nikdy nepoznal, mi zpočátku připadala v tomto příběhu nemožná a nevěřil jsem tomu, že lze i dnes u tolika lidí v jedné třídě zmanipulovat hierarchii hodnot a zvrátit myšlení. Je to příběh s výraznou fašizující systematičností a bez nadsázky s faktickým obdivem ke kultu osobnosti v postavě učitele. Čím jsou učitelem inspirované metody tak přitažlivé? Když požaduje přísnou kázeň a poslušnost, uniformitu, a také se vzdání všeho co jste doposavad měli rádi? Už to samo je pro mnohé přitažlivé, aby nosili stejný šat, a chtějí se vzdát vlastní identity, aby jim někdo říkal, co mají dělat, a někdo rozhodoval za ně. Koneckonců, pro ty hledače štěstí, které to tak duchovně uchvacuje být v područí nějakého magora a vyhovuje jim vymývání mozků, asi jiné řešení není. Je to taky určitá paralela života, která je ovšem scestná, když se mnoho lidí rozhoduje jak se přizpůsobit světu. V pomyšlení, že je něco takového možné a zjistit, že to jde, je tedy síla. Asi je i možné, že mezi blbosti lidského ducha patří i schopnost nevidět věci nebezpečně zřejmé. Děj se snaží objasnit specifika samovlády v experimentu, který má stále stejnou temnou tvář i když převléká různé stejnokroje. Ani sebelépe bělostnější košile nezakryje její nelidskost. Charakter postav v příběhu se mi zdál malinko zjednodušený a svádí k pochybnostem, že by bezmyšlenkovité uctívání učitele tak lehce probíhalo? Tím nechci snižovat hodnotu filmu, který je nepochybně po mnoha stránkách pozoruhodný a může se také opřít o skvělý výkon hlavního představitele Jürgena Vogela. A konečně poslední postřeh, co tedy zbývá napsat? Film je nadprůměrný, který mě určitě podnítil k zamyšlení o existující hrozbě a je tak trošku alarmující pro dnešní demokracii. (06.03.2009)

To, co začalo jako nevinný experiment s těmi nejlepšími úmysly (kterými je cesta do pekla dlážděna, jak praví jedno přísloví) se zvrhlo do nevídaných rozměrů. Die Welle je opravdu výjimečný film, který nám ukazuje, jak snadno lze lidi (pozor, tohle není jen o Němcích, i když z historického hlediska byla právě tato země nejvhodnější volba) zmanipulovat a strhnout. Jistě, mohl bych vyčítat (jinak chytrému a dokonalému) scénáři, že zde jsou jen černobílé postavy (ty budeš ten zlý, ty ten nerozhodný) a že konec musí každý divák očekávat, ale stejně vás tahle Vlna (schválně ignoruju ten debilní distributorský název) smete. Je neskutečné, jak to Dennis Gansel (mimochodem, režisér filmu Holky to chtěj taky!) dokázal bravurně zrežírovat (líbila se mi např. myšlenka viny davu - i když máte sebe silnějšího "vůdce", tak vše záleží na davu a nadšení pro danou věc). Jak už jsem napsal - tahle Vlna vás opravdu smete. 100 %. P. S. Kdyby Jürgen Vogel a Jennifer Ulrich "utekli" do Hollywoodu, tak bych se vůbec nezlobil, oba byli skvělí. (20.03.2011)

Scénář: Dennis Gansel, Peter Thorwarth .. Co k Vlně říct? Jede jak po másle, až se ten ladný průběh fašistizace začne zdát moc papírovým. Finále je však dramaticky vybroušené. A teď bych si dal obdobný film o anarchii.. (14.10.2008)