Pád do tmy 2

POZOR SPOILER. Znechucen přemírou přiblblých televizních pohádek a Santů jsem v tomto vánočním čase na jeden zátah shlédl dvě pokračování mých oblíbených hororů a jestliže se mi u "REC" líbil druhý díl o něco méně než první, u "Pádu do tmy" to neplatí - s dvojkou jsem spokojen minimálně stejně jako s jedničkou. S výhradami, které k snímku má kupříkladu Cervenak souhlasím - napětí se do značné míry ztratilo, postavy (zejména šerif) se chovají jako debilové a speleologická survivalová atmosféra z prvního dílu je také ta tam. Do značné míry mi to však vynahradila přehršel kvalitních lekaček a hlavně nebývalé kvantum gore scén. Třešničkou na dortu je pak samotný závěr, který vysvětlil jedno nenápadné mrknutí před sestupem do hlubin a mne uzemnil stejně spolehlivě, jako rána lopatou Riosovou :-) . (26.12.2010)

update 2018: No nyní v tom vidím spíš tuctovou vyvražďovačku. O to víc vynikne genialita béčkových krváků N. Marshalla. ----- Excelentní. Když si člověk vezme jak byly po jedničce rozdané karty, že zmizel moment překvapení a že pokračování "muselo" být pouhou vybíjenou, tak se povedl malý zázrak. Příběh přesně navazuje na první díl a relativně elegantně se daří do hry dostat leckoho, koho by už divák znalý původního filmu nečekal. Navíc se opět vede poměrně nečekaně vybíjet maso na porážku v okamžicích, které neuhádnete 10 minut předem. Neznám moc dvojek u hororových filmů, které jsou takhle dobré. V podstatě mi tohle nastavení přijde podobně zvládnuté jako bylo REC2 u Španělů, jen ne tak hravé a drsné. Ale trojku už teď fakt ne ... tam už by nebylo co recyklovat. (21.03.2010)

Povedené pokračování dnes již legendárního prvního dílu, který ve světě hororů vzbudil velký poprask. Klaustrofobický pocit, který byl tak skvělý v prvním dílů funguje i v pokračování. Trošku mi zde chyběla pořádná atmosféra jako v prvním díle a závěr snímků taky nebyl zrova nejlíp zvolený. Škoda, že tvůrci si více nepohráli se světlem jako v prvním díle kde světla bylo méně a atmosféra tak byla mnohem děsivější. (21.03.2010)

Descent 2 se nese v duchu [Rec] 2. O strachu to není vůbec, zato je sequelově přímočařejší, akčnější a celkově i nechutnější. Ale zatímco dvojka [Recu] stereotypně opakovala postupy zavedené u skvělé jedničky, Descent 2 je béčková jízda, která se s ničím nesere a jejíž hrdinky jsou ponaučené z chyb minulých. Větší spokojenost než u [Rec] 2. (10.03.2010)

Inu, zklamání na všech frontách. Nejvíc mě ale překvapilo/pobavilo, že ačkoliv jsou oba dva filmy skoro stejně dlouhé (jednička technicky vzato o pět minut delší), tak dvojka oproti prvnímu filmu působí, jako by se v ní "vůbec nic nestalo". Hlavní hrdinka má sice chvíli ztrátu paměti, ale filmaři poněkud zapomněli, že diváci ji nemají a že možná očekávají něco podobně vymazleného jako jednička, než jen obyč béčkovou vyvražďovačku. Vždycky říkám, že když je pokračování dostatečně sebevědomé a zábavné samo o sobě, tak není fér mu vyčítat, jak moc (dobře/přesně) navazuje nebo nenavazuje na svého předchůdce, ale tady nemám jediný problém stěžovat si, jak tvůrci nepřesně interpretují a pošpiňují "odkaz" prvního filmu. Za prvé se mi nelíbilo, jak změnili osud dvou hlavních postav (protože odmítám uznávat ten americký konec jedničky), ale co hlavně, jak tvůrci udělali z jeskyní mnohem méně potentního nepřítele. U jedničky spousta sledujících neváhá prohlásit, že by jim jeskyně samotné stačily jako jediný antagonista v příběhu, a prostředí opravdu vzbuzuje dojem, že by se tam dalo beznadějně bloudit do nekonečna, zatímco tady člověk během briskní čtvrthodinové procházky obejde všechny lokace, kde se staly všechny důležité události jedničky, a není problém bez vybavení překonat jakoukoliv překážku. Z rozsáhlého a v hlubinách skrytého cizího světa se stalo něco, co působí, jako že by to měl průměrný houbař omylem najít každou sobotu. Možná se to stalo omylem, možná to tvůrci udělali naschvál s myšlenkou na další možné pokračování ságy, ale co se týče vyvolání diváckého zájmu to byl určitě krok špatným směrem. (04.09.2022)