Architekt odpadu

V principu jsou dva druhy lidí, ti co s lehkým srdcem vyhazují a pak jsme tu my popeláři, kteří rádi recyklujeme a myslíme si, že by se vše v budoucnu mohlo ještě třeba hodit. Ono se to většinou nehodí, ale v okamžiku, kdy vyhodíme, je to téměř pravidlem, že to pak chybí...Tenhle pábitel mě opravdu dostal, škoda, že v dokumentu je věnovámo tolik prostoru jeho boji s byrokracií, bylo to sice taky zajímavé, ale radši bych si v tom čase prohlédla detailně ty jeho skvělé pneumoláhvově-gaudiovské příbytky. (14.12.2009)

Ze začátku jsem ho pokládal za nějakého přestárlého hipíka, ale ten film mě vyvedl z omylu. Režisér si našel opravdu zajímavý objekt a pak provedl filmařsky naprosto profesionální práci, takže boj architekta s byrokratickými větrnými mlýny není žádná politická nuda, ale velmi dramaticky vypadající záležitost. Ale bydlet bych v tom nechtěl... (13.12.2009)

Předně si ujasněme abych tak řekl řemeslné kvality tohoto díla: Jako dokument je Garbage Warrior velmi průměrný a možná i hůře - samotného obsahu je velmi málo, jednostranná agitka se zdaleka nepovedla jako u děl páně Mooreova. Ten má samozřejmě za léta činnosti mnohem vycizelovanější svébytně-neobjektviní projev, který vás přesvědčí tak že druhou stranu fouňů ani slyšet nepotřebujete. Tady v první polovině vidíte jakési donquijotství, ale je vám to srdečně jedno, protože nevíte proč ani jak, co jsou vlastně motivace stavitelů, co chtějí změnit? A ještě jsou všichni zůčastnění divní hipíci. Slow-motion záběry na právnici pohazjící si hustými kadeřemi a vtělující se do role zachránkyně jsou abych tak řekl odborné faux-pas. Navíc kdykoliv se děje něco zásadního, dozvíte se to pouze z černé obrazovky s titulky. Čili dokumentární 2*____________________Pak také samozřejmě musím tento snímek ohodnotit z hlediska studenta architektury. Politický aparát klade zdánlivě nesmyslný odpor, jenže nám pan Reynolds za celou to dobu neprozradí, co přesně z jeho principů je nevyhovující - mluví se pořád o odpadu v obýváku, ale vidíme maximálně rub fotografie. Nevím taky, jak globálně chtěl architekt své řešení nabízet: z hlediska abych tak řekl bohatého severu je jeho snaha natolik naivní, že nemá šanci na sebemenší úspěch, tam udržitelný rozvoj může vypadat zcela nespartánsky a protože při dnešním nastavení i luxusní forma uskromění je hromadně nepřijatá, tahle odpadní varianta je z tohoto pohledu mrtvá. Smysl autorova počínání se tak vyheví až v poslední půlhodince snímku, kdy své know-how začne poskytovat méně rozvinutým oblastem postiženým přírodními katastrofami. Tam najednou začne projekt fungovat a svou předpokládanou jednoduchostí (konstrukčně a funkčně se totiž nedozvíme ani babuša) alespoň od obrazovky zdá být perfektním řešením. Čili architektonické 3,5*____________________No, a teď to zprůměrovat (^_^) (25.09.2010)

Trochu méně americký než většina jiných amerických dokumentárních filmů. Hudební doprovod až tolik diváky citově nevydíral, slovní doprovod také nebyl moc uměle sugestivní, takže po shlédnutí člověk neměl pocit gumovaného mozku. Celkový dojem je OK, i když nejspíš hned nepoběžím a nepostavím si dům z odpadu. (18.06.2009)

Michael Reynolds je pracovitý hipík, který není ani tak architektem odpadu jako spíš architektem bláta zdobeného pivními plechovkami a sklenicemi od sodovky. Michael Reynolds si myslí, že ho politici šikanují, protože chtějí, aby jeho stavby splňovaly statické a hygienické normy a navíc požadují, aby zákony, které navrhuje, nebyly napsány humpoláckým slohem. Michael Reynolds chce svými stavbami snížit objem emisí v atmosféře, což by omezilo počet zemětřesení, které způsobuje globální oteplování. (18.10.2012)