Garbage Warrior
Obsahy(2)
Portrét amerického architekta Michaela Reynoldse, který se proslavil stavbami z odpadů, zaznamenával přední britský dokumentarista Oliver Hodge po tři roky. Vítězný snímek Ekofilmu 2009. Američan Michael Reynolds staví přes tři desítky let s úspěchem velmi levné domy, které disponují vlastním zdrojem energie, vody i tepla. Využívá staré pneumatiky, plechovky od piva a skleněné láhve. Tato překvapivě skvěle fungující alternativa bydlení z dílny vystudovaného architekta a zastánce trvale udržitelného rozvoje z Nového Mexika přesto, anebo spíš právě proto, v USA neustále naráží na nejrůznější byrokratické překážky. Celé tři roky zaznamenával režisér Oliver Hodge práci Michaela Reynoldse a jeho boj s americkými úředníky. Vypravil se s ním a s jeho partou podobně nadšených spolupracovníků i na tsunami zcela zničené Andamanské ostrovy, kde se jejich levné a účelné domky setkaly s velkým nadšením. Z celkových 350 hodin natočeného materiálu se tvůrcům nakonec podařilo sestříhat nesmírně živý a zajímavý portrét výjimečného muže a jeho splněného životního snu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (92)
Ne, ne, ne, ne, ne! Takhle dokument určitě ne! Sakra, jasně že Michael Reynolds je poměrně týpek, ale Oliver Hodge z něho skoro udělal modlu a trpitele - to se v dokumentu prostě nedělá. Žádný druhý pohled na věc - politici jsou zde předloženi jako absolutní blbci, přitom jejich připomínky mi místy přišly vhodné. Také by alespoň trochu mohl být nastíněn způsob fungování Reynoldsem navrhnutých domů (samozřejmě, chápu že jde o know-how, ale hrubý náčrt by jistě neuškodil). A můj poznatek - není trochu nebezpečné mít vyrobený dům z pneumatik či plastových lahví? Hlína-nehlína.. jedna jiskra a obyvatelé domečku jsou udušeni během pár vteřin.. No, chtělo by to dopilovat, pane režisére. ()
Žádné art záběry architektury ani umělcovy duchaplné aforismy, ale celoživotní boj s byrokracií a americkou zkostnatělostí. Každodenní tvrdá práce, tým spolehlivých kumpánů, velké ústupky a malé krůčky jsou to, co Michaela Reynoldse posouvají dopředu, na trnité cestě k ekologickému bydlení a čistému žití. Ne vážně, bydlet v takovém soběstačném domku by asi nebylo nic pro mě. Zlaté viktoriánské vily, ale jinak k práci v postižených oblastech respekt. ()
Vícevrstvý dokument není po formální stránce zvlášť dynamický. Rozvleklé tempo udržuje obsah, co dokáže zaujmout. Kapitoly věnované byrokracii a pomoci zničným územím jsou nejvíce inspirativní. Částečně chápu vládu, která nutí dodržovat architekty její rigidní pravidla (územní plán, bezpečnost, infrastruktura). Naneštěstí v USA (a nejen tam) se stát paradoxně stává nepřítelem pokroku a kreativity. V Americe je obrovský lobing. Ten předpokládá z každé činnosti zisk. Najednou příjde hipík s tvrzením, že je schopen postavit levné, nenáročné, soběstačné, ekologické domy a skoro za to nic nechce! Michael Reynolds zaslouží pozornost nejen na plátně. ()
Ze začátku jsem ho pokládal za nějakého přestárlého hipíka, ale ten film mě vyvedl z omylu. Režisér si našel opravdu zajímavý objekt a pak provedl filmařsky naprosto profesionální práci, takže boj architekta s byrokratickými větrnými mlýny není žádná politická nuda, ale velmi dramaticky vypadající záležitost. Ale bydlet bych v tom nechtěl... ()
V principu jsou dva druhy lidí, ti co s lehkým srdcem vyhazují a pak jsme tu my popeláři, kteří rádi recyklujeme a myslíme si, že by se vše v budoucnu mohlo ještě třeba hodit. Ono se to většinou nehodí, ale v okamžiku, kdy vyhodíme, je to téměř pravidlem, že to pak chybí...Tenhle pábitel mě opravdu dostal, škoda, že v dokumentu je věnovámo tolik prostoru jeho boji s byrokracií, bylo to sice taky zajímavé, ale radši bych si v tom čase prohlédla detailně ty jeho skvělé pneumoláhvově-gaudiovské příbytky. ()
Galerie (22)
Photo © The Works Film Group
Zajímavosti (1)
- Dokument získal v roce 2009 hlavní cenu na 35.ročníku mezinárodního festivalu o životním prostředí Ekofilm v Českém Krumlově. (Kamkon)
Reklama