Nebeští jezdci

Musím přiznat, že jsem měl ze Sky Crawlers docela strach. Bál jsem se, že autor Ghost in the Shell a mého milovaného Angel's Egg se asi příliš dobře nepopasuje s nějakým dobrodružným válečným filmem. Že toto prostředí nebude nic pro jeho styl. Jak hluboce jsem se ke své velké radosti mýlil. Mamoru Oshii opět vytvořil snímek, po jehož zhlédnutí jsem zůstal ještě několik minut tiše sedět a užívat si ten skvělý pocit, což se mi zas tak často nestává. Film o kterém budu ještě pár dní přemýšlet a k němuž se budu určitě rád vracet. Kdo ale bude ve Sky Crawlers hledat především akci s jednoduchým, snadno pochopitelným příběhem, který se snaží především oslnit a ne oslovit, nutně se bude muset nudit (ano, narážím tu na komentář jednoho nejmenovaného uživatele). Tohle prosím pěkně není žádný Pearl Harbor a pokud hledáte jeho anime verzi, jste u Sky Crawlers na špatné adrese. Je to překrásný snový film k přemýšlení, ne k rychlé konzumaci a recyklaci. (07.09.2009)

Vážně bych nevěřil, že někdy dám jakémukoliv anime tak nízké hodnocení: Nulová gradace, atmosféra v kytkách, absolutně žádné sžití se s postavami - vždyť to umí Japonci nejlépe! Sem tam se na světlo animované nudy prodere zmatený paprsek vypilované akční scény nebo zajímavý dialog, to je ale bohužel všechno. A proč to je proboha tak dlouhé? Bolelo hodně (ale na Lucasova letadélka se teď těším ještě víc)... (18.10.2011)

Zajímavá (a z určitého pohledu i rozumná, vyhýbá se totiž „loutkovému syndromu“, odhlédna od faktu, že se jedná o anime) kombinace hyperrealistického renderu leteckých scén a schematicky kreslených postav. Melancholický příběh vykořeněných duší, potácejících se na okraji mezi neživotem a smrtí. Po delším váhání se přikláním nahoru ke čtyřce, s přihlédnutím k vyjevivší se pointě ohledně původu hrdinů a podstaty války, v níž bojují. (14.11.2011)

U některých režisérů jejich filmový rukopis nepoznáte ani za zlatý prase. U jiných režisérů zase stačí vidět třeba jenom pár minut jejich snímku, aniž byste věděli dopředu, kdo to natočil, a už máte jasno. Ošii u mě jednoznačně patří do té druhé sorty. Meditativní tempo snímku, nádherné úvodní titulky, fantastická hudba Kendžiho Kawaie, štěkající baseti a hromada otázek, na které si odpovědi musí dohledat divák sám. Fascinující. Tenhle film mě rozložil na jednotlivé kousíčky a na konci jen velmi pomalu složil. Pravděpodobně jeden z těch filmů, které byly stvořeny asi jen výhradně pro mě. :) (19.11.2011)

Tohle se hodnotí těžce. Jak píše Marius, opravdu je dobré se po skončení zamyslet, ale mělo by stačit pár minut. Rozhodně to není žádná odreagovačka, přestože tam ty akční a poetické scény jsou a povedly se. Takže kdo máte rádi americké blockbustery, rychle prchejte pryč. Oshii umí dělat vše skvěle, ale podle mě je mu ukradenej divák. Když srovnáte jeho filmy s žánrově podobnými blockbustery, tak je jasně vidět, že se nesnaží lidi pobavit, nebo zaujmout tempem, ale že chce představit svůj svět a na příběh dlabe. K čemu by byla taky ta nepotřebná věc, když je tu tolik zajímavého (až budete někdo vědět, jak napsat, aby se poznal sarkasmus, tak mi prosím dejte vědět). Prostě je to dobré na nějaké ty ceny a pro rádoby intelektuály, ale v kinech u nás by to podle mě byl propadák. (23.12.2009)