Triangle

Podobná hříčka s časem jako Los Cronocrímenes (ne, není to spoilerování pointy, toto je ve filmu jasné velmi brzo; a ani ten čtyřminutovej trailer nevyžvanil úplně všechno), podobné prostředí jako Death Ship a podobně diskutabilní rozuzlení jako v Dokonalém úniku. A rozhodně to stojí za pozornost, protože Christopher Smith se každým filmem znatelně zlepšuje (i když mně se hodně líbilo již Metro) - tentokrát jsem v několika chvílích uvažoval dokonce o pěti hvězdách (když se odehrávalo první kolečko). Zas tak skvělé to nakonec nebylo, ale pocit po sledování mám veskrze pozitivní - ačkoli to bude chtít ještě minimálně jednu projekci, abych se ujistil, že ten film dává smysl... Několikrát jsem se při sledování přistihnul, že cítím podobně bezútěšnou "psycho" atmosféru jako u epizody Akt X Dead Calm. (23.11.2009)

Aj napriek dopredu (od polovice) jasnému a neprekvapivému záveru, miernej prekombinovanosti deja a občas drhnúcim súvislostiam to na mňa fungovalo. Za 15 minút sa film rozbehne, vizuál je aj na ten malý rozpočet slušný, nápad dobrý a atmosféra dostačujúca. Celkom inteligentné a ja som bol celkom spokojný. (08.02.2012)

Triangle mě vážně dostal! Pokud akceptujete nápad a vizi Christophera Smithse, jakožto režiséra a scénáristu snímku Triangle, tak vás čeká nesmírně vzrušující jízda od začátku do konce. Jak jde čas stále kupředu, veškeré v hlavě nakupené momenty a scénky vám budou zapadat jako hodinky, jenže ne tak úplně, protože co by to bylo za pořádný mindfuck! Časová smyčka je to, oč tu hlavně běží a jako hnací síla filmu mi vůbec nedovolila na vteřinu se od sledování odprostit. Během toho lapání po dechu jsem si vzpomněl na vynikajicí o dva roky starší španělský thriller Uvězneni v čase, který by se motivem, napětím, atmosférou a kuklou na hlavě :) dal k Triangle přirovnat. Tyhle časový kolotoče jsou fakt lahůdka, i když se dají najít mouchy, ale musím dát MAX! (20.08.2014)

Nemám dvakrát v oblibě filmy, kde se děj stále vrací dokola, i když z různých pohledů a případně lehce pozměněn. V momentě, kdy se hlavní postavy dostanou na palubu obří lodi, přestává všechna legrace (ta vlastně přestala už chvíli před tím) a nastane boj o život. Zajímavá myšlenka nakonec není zcela dotažena. Čekal jsem, že hlavní postava nakonec kletbu zlomí, ale dostalo se mi jen vysvětlení onoho absurdního kolotoče, ze kterého nelze vystoupit. Některé scény byly opravdu mrazivé - paluba pokrytá mrtvolami, které cosi spojovalo, či vršící se kopice racků na pobřeží. Zajímavé, ale na jedno podívání dostačující. (24.11.2012)

Christopher Smith je zajímavej pavouk. Očividně se mu pod hladinou dvaceti mega na film líbí, díky čemuž si ve filmech může prakticky dělat co chce, ale přitom je ambiciozní, že by mu to tři čtvrtiny současných zámořských tvůrců mohlo závidět. Triangle mě po celou svojí dobu trvání nějak obzvlášť nechytal a zaujal mě maximálně tak velmi zručně nasnímanou a nekompromisní akcí. Bezskurpulozní lov hrdinů brokovnicí mi mimo jiné velmi připomněl francouzské Martyrs. Jenomže pak se film zaklesne ve smyčce stejně hlavní hrdinka a všechno se odehrává znovu a hlavně naprosto stejně, což na pozornosti nepřidá. Jakkoli se Smith právě snaží udělat z násilí stmelovací prvek mezi divákem a filmem. Ovšem konec mě pěkně dostal. Zejména svojí agresivitou proti hlavní postavě (u zrcadlové scény jsem skutečně nadskočil), funkční myšlenkou a depresivním fatalismem. Podobně tady jako například Black Death. Sice vůči konci vyjde najevo jak je vlastně celá loď zbytečná, ale pořád jsem velmi zvědavej jak to dopadne, až někdo nasolí Smithovi pořádnej rozpočet. (25.06.2012)