Jestřábí žena

Disko soundtrack je opravdu příšerný a neladil mi ani po letech, hlavní záporné postavy postrádají jakýkoliv šmrnc a   výrazně levné rekvizity, kde meče vypadají jako dětské hračky  na zážitku taky nepřidají. Krásné Pfeifferce to však s Haurem opravdu sekne a jako fantasy romance je Lady Hawk prostě originální žánrovkou s pochopitelně fajn nostalgickou příchutí.  Tři a jedno malé pírko se vznášejí ve vzduchu. (18.02.2023)

Na vrchol žánru sice Jestřábí žena nedosáhne, ale přesto jde zejména díky silnému obsazení o slušný nadprůměr. Temná středověká atmosféra a záměrně provokativní barevná stylizace, kdy se dobro halí do černé, zatímco zlo do bílé barvy, dělá z tohoto snímku zajímavý kousek. Každopádně příběh funguje a film nepůsobí nijak lacině, což ve fantazy není zdaleka pravidlem...Celkový dojem 75 %. (22.12.2007)

Fantasy, ktery jsem jako malej mel strasne rad, takze jsem se na nej ted hodne tesil, ale zaroven jsem se krapet obaval, jestli me ted film nezklame. A nezklamal. Neni to sice tak vostry, jako jsem si to pamatoval a akce by tu mohlo bejt vic, ale porad to je moc pekny romanticky fantasy. Broderick jako takovej srandovni poskok je v pohode, Hauer tady predvadi jeden z nej vykonu a Pfeiffer sice moc prostoru nema, ale je pekna. K tomu tu je moc fajn hudba a uchazejici triky, takze jsem se po celou dobu dobre bavil, ale na tech 5* to uz nebude. (29.11.2007)

Příjemná a dobře natočená legenda se středověkými motivy a s dobrými herci a dokonce i slušnými triky. Sice se rozvíjí pomalejším tempem, ale jde o legendu, navíc aspoň takto člověk více vklouzne do tohoto světa. Navíc se mi líbilo i to „vyjednávání“ s Bohem. Pravda, mohlo to být kratší, občas méně patetické a ta elektronická hudba do toho ne vždy sedne, taky zápletka postrádala větší napětí (třeba jsem čekal, že kněz, který se spojil s temnými silami, ten závěr dvojici pěkně osladí, ale ono nic), ale stejně se na to dobře koukalo a ten nadhled to příjemně odlehčuje. (31.03.2012)

Příběh, který snad měl být půvabnou oddechovou pohádkou, ale je daleko syrovější a přesvědčivější než mnohé "historické" filmy. Opravdu pohádkově nádherná Michelle, sympatický Broderick a šarmantní Rutger Hauer - i když ten se mi pravda jako vlk líbí ještě víc. O fríském vraníku Goliášovi, který na rozdíl od Stoneova Alexandra do doby snímku patří, ani nemluvě. A už vůbec nemluvě o atmosféře, kterou můžou dnešní historické a fantasy spektákly jen tiše závidět, protože ve scéně vzájemné proměny s němě zoufalou snahou dotknout se toho druhého je mnohem víc síly než v půlhodinovém patetickém hulákání všech těch manekýnů ze solárka, kteří se courají současnými velkofilmy, kteří Hauerovu Navarrovi co do charismatu a přesvědčivosti nesahají ani k nehtům na nohou. Závidět můžu i já a proklínat osud, který mě nutí žít ve světě mikročipů a fastfoodů namísto ve světě, kde je zlo veliké a podlé, ale v boji s čistou láskou nemá šanci, a proklínat Jeho Milost biskupa, aby ho ledově pohrdavý pohled jeho neopětované lásky odeslal nejkratší cestou tam, kde je horko a kotle. A potkat ve skutečném životě ženu jako Isabeau/Michelle, tak budu nejspíš proklínat i svou heterosexualitu. Ta hudba je sice opravdu zvláštní, ale upřímně řečeno, už si to bez ní nějak neumím představit, což dokládá, že člověk si zvykne na cokoli. (22.06.2007)