Cvokař

Hodně, hodně jsem si tento film chtěla oblíbit, protože v jeho jádru je ukryta řada aspektů, které mám v příbězích ráda: hlavní hrdiny je lidský, zranitelný (a zraněný), postavy nejsou rozděleny na kladné a záporné. Bohužel po scénáristické stránce vše úplně nefunguje – a i když jsou to jen detaily, výrazně ovlivňují můj celkový dojem. Jsou to zbytečné expozice, kdy některá z postav jen kvůli divákovi vysvětluje to, co všichni v dané scéně ví. Jsou to neuvěřitelné náhody jako moment, kdy jedna z postav najde cosi, co se jí přímo týká, pohozené na ulici. Je to uspěchaný scénář, který se v závěru snaží divákovi vnutit rychlou proměnu postav, ačkoliv stopáž by si zasloužila deset až dvacet minut navíc. Je to konec, který náhle změní vyznění celého filmu. U jiného žánru by tato zaškobrtnutí scénáristovi asi prošla, když se však snažíte dát dohromady civilní, citlivou, civilizační výpověď, může několik nerealistických scén snadno udělat z filmu s velkým potenciálem jen zapomenutelné drama. (18.11.2016)

Váhám mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Nakonec ale asi dám ty dvě. Přes to, že hlavní myšlenka s psychiatrem a pacienty mi přijde hodně dobrá - tak příběh stojí za houby. Vlastně tam ani pořádný příběh není - jen něco jako úseky naplácané dohromady a spojené příběhem, který by se dal vystihnout jednou větou. Tohle mi prostě moc nesedlo i když mi většinou pomalejší tempo u filmů nevadí. A ten konec - ten tam tedy taky moc neseděl. Takže 2,5 * za mě. (20.10.2012)

Zaujimavy film, ktory je pre mna tazke hodnotit. Na jednej strane som sa (zjavne oproti vacsine publika) vobec nenudil a pomale tempo sklbene so Spacey-ho ponurym herectvom mi sadlo velmi dobre. Na druhej strane tam nenachadzam ziadnu hlbsiu vypovednu hodnotu, nieco, na zaklade coho by som ten film odporucil, vyzdvihol. Mozaika "pribehov zo zivota", ktora bud v spravnom rozpolozeni silno zaposobi na pocity a vysumi z vas postupne a pomaly, alebo vas nezasiahne vobec. P.S. Ubehol viac ako mesiac a stale to zo mna ani prinajmensom nevysumelo. Asi to ma predsa len nieco do seba... (23.10.2011)

Los Angeles je mesto kde má film, sebevraždy a húlenie (drogy všeobecne) tradíciu. Toľko k posolstvu filmu. To ostatné je iba omáčka, variaca sa v hrnci zdanlivo spletito previazaných niekoľkých príbehov, ktoré by mali pripomínať Altmanove Prestrihy, ale ich údernosť a hĺbku alternujú iba melancholickým hudobným doprovodom. Stojíme síce pod nápisom Hollywood, ale pozeráme sa skôr na malý festivalový film, ktorý akosi nevie, čo má presne svojmu divákovi povedať, takže sa spolieha hlavne Spaceyho, ktorý to podľa tvorcov celé svojou "americky krásnou" charizmou akože má utiahnuť a v kombinácii s tou hudbou vyvolať v divákovi falošný pocit, že videl hodnotné umelecké dielo. Postavy sa náhodou len tak na ulici v tomto megapolise stretávajú, púšťajú dôležité scenáre na zem v momentoch, keď za nimi stojí človek, o ktorom sa v nich píše a tak podobne. Ja som videl iba fajn film, ktorý zapadol z celkom objektívnych príčin. Filmov tohoto typu je proste veľa. Ale strata času to pre fanúšika filmu nie je. (20.05.2013)

Jak čelit životu, jaké má kdo zvládací strategie na stress, na osobní tragédie a na pocity nesmyslnosti všeho… Navíc kierkegaardovský citát o tom, že "trpící si musí pomoct sám" tady nepřešel do moralistního kýče. - No prostě podle mně tohle vůbec není hloupý film. A hollywoodský happy end, jak zaznívá občas v komentářích, to taky na stoprocent není. (01.08.2010)