Kdo chce zabít Nancy?

Asi jsem to nepochopil. Těžké psycho-drama, ale na mě to nemělo nejmenší účinek. M. Bello je kus krásné ženské a jak vidno v tomto snímku i kus dobré herečky. Ale tím to u mě haslo. O dobré výkony jde samože i u obou jejich hereckých kolegů. Ale zase, to je vše. Film asi hloubku měl, ale já ji nepocítil. Nudil jsem se a jí jsem přál smrt už od půlky. To je asi špatně, ne? (28.01.2011)

Námet kopíruje KAURISMäKIHO klasiku, spracovanie je iné. V nelineárnom príbehu sledujeme ne(u)spokoj(e)nú manželku (v mnohých styčných bodoch podobnú PIANISTKE), ktorá svoje depresie vyrieši načisto nepravdepodobným, ale dosť možno (podľa nej) najjednoduchším spôsobom. Pritom namiesto pokecu so psychologičkou by možno pomohol rozhovor s manželom. Celkom by ma zaujímal postoj feministiek k tejto téme. Za odvážnu a prirodzenú MARIU BELLO udeľujem 3*. Inak je to vykonštruovaný paškvil. A thriller ani omylom. (21.5.2009) (21.05.2009)

Ženská na dně tak absolutním, že si vybere osud raněných Koní, co se taky střílejí. Zdá se býti plezírem, tohle sebepoškozování, ale Maria Bello předestře svou Nancy tak, že její chování, reakce na případnou náklonnost a nakonec i fatální volbu lze po všem, co jí mrzačilo, pochopit. Story i herecký výkon, že z toho běhá mráz po duši. (13.08.2010)

Nič je lepšie nevymyslím len treba súhlasiť s môjho pohľadu presnou definíciou recenzie od "pm" . Réžia aj strih je slabučká. Tam kde netreba obrázky tam sú , a kde netreba slová tam sú nedôverihodné. Rufus Sewell nehrá ,ale pozerá či ho vidí kamera a ďalšie chybičky. Skutočný príbeh je možné ťažko zfilmovať, vystriedajte aspoň niekto režiséra čo vie citlivo odviesť prácu... (21.08.2010)

Psycholigický film (zde kupodivu označovaný též jako thriller) pracuje s podobným motivem jako Sekretářka, i když tamní důvod k sebepoškozování je poněkud jinde. Na Sekretářce je obdivuhodná lehkost, přístupnost, zkratka a komediální nadsázka, tady něco takového chybí, proto je divácká zkušenost méně příjemná, ba naopak, chvílemi se na to už ani nechce dívat. Ovšem je-li ta zkušenost intenzivnější, o tom lze pochybovat, a nepřesvědčila mě ani "realistická syrovost", či jak to nazvat, kterou se tvůrci snaží sugerovat. To, co pro mě obrazově příliš nefunguje, je "modrošedý filtr" (to ostatně v žádném filmu), programová neútulnost všech prostředí, kde se děj odehrává -- my se přece nedíváme optikou depresivní hrdinky --, a opravdu mám věřit tomu, že světlo v téměř všech interiérech má podobu vražedně agresivních zářivek, jako v nějakém přiblblém seriálu z prostředí soudní patologie? Už jenom z tohohle všudypřítomného nasvícení by si člověk hodil mašli, a to nemusí mít ani žádné sexuální trauma z dětství... Taky tahle prapříčina traumatu (dávné zneužívání strýcem) je příliš daná, příliš jasná, směřující jasně k psychoterapii, ale pak měla být látka zpracována jinak. Žena, která si něčím takovým prošla, by si podle mého názoru nikdy nevzala za muže necitlivého ignoranta. Pokud se ovšem její muž nestal necitlivým ignorantem až v průběhu manželství -- ale to by myslím byl opět námět na další film. Přesto dopopručuji ke zhlédnutí. Aspoň pak člověk těmito problémy nedotčený trochu nahlédne, jakou fušku někdy mají s pacienty psychologové a psychiatři... (11.02.2010)