Přežít svůj život

Evženovi se začínají zdát podivné sny, a tak začne navštěvovat psychoanalytičku. Dozvídá se tak spoustu věcí, které potlačil ve svých vzpomínkách. Naučí se i způsob, jak do snů pronikat a ovládat je, jen se rozhodnout, jestli je lepší život bdělý nebo ten snový. Originalita, se kterou je lehce surrealistický film zpracován nezná mezí. Inteligentní humor, který naráží na Junga a především Freuda vás úplně pohltí. Oidipovský komplex, superego a analýza snů, všechno je podáno velmi zábavnou formou, která vám postupně odhaluje víc a víc smysl příběhu a rozmotává zpočátku nesmyslný příběh. Nakonec do sebe každý malý detail zapadne a utvoří velmi zajímavou a především originální podívanou. Jen se nesmíte nechat odradit podivným způsobem animace, který Jan Švankmajer zvolil, nakonec to má přece jen své kouzlo. (13.05.2012)

"Každá úniková cesta se dá použít jen jednou."                                                                                                                       Úžasné metafory. Líbilo se mi haštěření mezi Jungem a Freudem až po vykopávání z rámu. :o) U Švankmajera mám pocit, že přijde vždycky s něčím novým, ani nedokážu říct, který jeho film se mi líbí nejvíc. Každý je osobitý. Vzhledem k obsahu i jménu páně řežiséra - je to žrádlo!! (12.09.2014)

,,JMENUJI SE EVŽEN“..... /// Můj první Švankmajer. Když člověk s hlavou psa píchá psa, není pochyb, že nadešel čas zjistit, jakej je rozdíl mezi uchylárnou, kravinou a uměním. ,,POTŘEBOVAL BYCH NĚJAKÝ PRÁŠKY, KTERÝ VYVOLÁVAJ SNY“..... Lars von Trier že je magor? Zapomeňte! Sny jsou splněná přání, sen je druhý život a někdy i první – už ani já nevím.... spím či bdím? ,,TY CHUDÁKU, TO TI OPRAVDU NEDOŠLO O CO TADY JDE?“..... Ale došlo. Magora hledejte u mě doma, protože jsem tu ,,hrozně smutnou událost“ dokoukal. A vy, jestli v sobě nemáte velkej flák podivínství, tak to radši nezkoušejte. Můj poslední Švankmajer. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám sen v němž se každá úniková cesta může použít jen jednou. To je zákon! 2.) Když bleju, tak se nedívám. A teď bych to chtěl vidět. 3.) Mám doma plyšovýho medvěda se stojícím (medvědím) přirozením. Přivezli ho náklaďákem. 4.) Často se mi zdá, že píchám slepici (jasně, chápu.... slepici - zvíře). 5.) Ještě mě nikdo nevaroval před ANIMOU. /// ČEMU NEROZUMÍM, TO NEHODNOTÍM. (04.06.2011)

Surrealistická adaptace učebnice psychologie - light verze. Švankmajer točí a vypráví podle jasně stanovených parametrů, jen je někdy až moc polopatický, jindy zase zbytečně manýristický a sem tam bohužel i nudný. "Tupý" verbální přednes herců a jejich celková topornost a křečovitost v detailech (jinak jde totiž o fotografickou animaci...) na dobrém dojmu taky moc nepřidává, ale na druhou stranu musím přiznat, že Freud s Jungem mě vždy dokázali solidně pobavit. Tenhle film je taková jednorázová skládačka, která při kompletaci představuje vcelku jednoduchý a při znalosti Oidipova komplexu i předem čitelný obraz. (20.09.2011)

"Freude, Freude, na tě vždycky dojde", jak s oblibou říkal náš hrozný profesor na psychologii. Čím víc toho znáte z psychoanalýzy, tím pro vás je film vtipnější. (Scénář pracuje hlavně s nejznámějšími definicemi, které používá zcela doslovně, což je na tom právě to zábavné). Docela jsem se nasmála, některé scény byly skvělé (hlavně ty v ordinaci s obrazy Freuda a Junga). Ručně animované fotky herců se střídaly s klasickými hranými záběry, práce to byla náročná a zdlouhá, jak bylo vidět ve Filmu o filmu. Ale jenom proto, že to je vypiplaná surrealisticky snová vize, na kterém budou Japonci zase ujíždět, to nebudu hodnotit lépe, protože místy to bylo opravdu ukecané a hlavní pointa byla až příliš brzy zřejmá. Zbouchnutí animy však nemělo chybu. Jdu se teď zakousnout do kabelky, dobrou noc:) (27.10.2010)