TRON: Legacy 3D

Jestliže první Tron ve své době dokonale odrážel úroveň počítačů a úvahy o osmdesátkovém kyberprostoru, nový Tron hledá svůj smysl jen těžko, o to víc, že se snaží být jakýmsi pokračováním. Nemá ani jedno a svou existenci zdařile obhajuje pouze skrze 3D formát. Výklady, objevující v něm cosi hlubšího, mi připadají víc násilné a chtěné, než je skutečnost. Z tohohle kult nezaprší. (24.01.2011)

Chvílemi člověku přichází na mysl slova o ´triumfu filmového designu´, ale ta nuda vše spolehlivě přebíjí. Z 3D okouzlení jsem, coby divák, už dávno vystřízlivěl a nový Tron už nemá co více nabídnout. Ani příběhově, ani vypravěčsky, přízviska jako „strhující“, či aspoň „zajímavý“ v Kosinskiho světě nemají co dělat. Starý Tron jsem si užil nesrovnatelně více, i s jeho jednoduchou osmibitovou grafikou. (10.01.2011)

Stylizace až na prvním místě. Protože mám slabost pro tyto divně kýčovité barvy a vizuál, je pro mě Tron celkem správná volba (Speed Racer by mohl dosvědčit). Jelikož jsem před tímto viděl Kosinskiho novější kousek Oblivion, rád se pustím do srovnání. Dvě věci mají totiž společné. Charakteristický vizuál (křiklavý zelený vs divně applovsky bílý) a elektronickou hudbu. Oboje funguje i zde, ale je třeba se mířit s tím, že film nešíří nějakou hlubší myšlenku, ale chce prostě pobavit a hlavně pokochat vás svými skvěle vymazlenými trikovými záběry. V děětství bych o něčem podobném snil. A čtvrtou hvězdičku za Olivii Wilde a především Jeffa Bridgese, kterej ej prostě cool (hlavně v kápi)...75% (23.11.2014)

Unfuckingbelievably designérsky vycizelovaný kus srovnatelný v tomto ohledu i se Single Manem. Po těchhle dvou zkušenostech (TRON: Legacy a Single Man) bych zvedl ruku pro nařízení ukládající filmovým studiím při záměru točit film stojící především na vzhledu a jeho stylu svěřit režii někomu, kdo se v tom vyzná - ať už je to Tom Ford nebo Joseph Kosinski. Avatarovsky vytříbené 3D je pak už jen takovou třešinkou na dortu...no, to není úplně pravda, tou je Olivia Wilde, které obvykle nijak zvlášť nefandím, ale která mě tady zcela přesvědčila, abych se stal jejím obdivovatelem. Disney tedy možná není úplně mrtvý, i když si na radikála hraje jen tak pro formu v úvodu, aby mohl zapózovat, udělat opičku na Microsoft, a zase se šupem vrátit do hájemství popkulturně nekomplikovaného scénáře s předvídatelnými zvraty. K čemu sakra byl Cillian Murphy, který se na plátně objevil asi na třicet sekund, pronesl dvě ostré poznámky, ukázal jak je to hackování snadné (jako ostatně všichni v TRONovi), a bez jakékoliv dějové účasti zase zmizel? TRON: Legacy rozhodně není dokonalý film. K tomu mu po obsahové stránce nemálo schází. Neuráží vás ale mírou svých nedostatků a naopak svoje klady vytěžuje na sto procent a dává to divákovi zatraceně sežrat...a jemu (mně;)) se to líbí. Pro to, co se soundtrackem provedl Daft Punk (s 85členným orchestrem, jak tvrdí Wikipedie), kterému se stala jedna z nejujetějších oscarových křivd v dějinách, naprosto nemám slov. Tak nějak zhruba řečeno stvořil jeden z těch hudebních doprovodů k filmu, který dokonale obstojí i sám o sobě, a který se vždycky zvrhne z "no, dám si jen jednu skladbu" na "hm, sakra, to už to zase poslouchám tři čtvrtě hodiny?", přičemž ten čas můžete jen prokládat téměř orgastickými momentkami a vzpomínkami na Vangelise a další velikány nejenom elektronické a/nebo filmové hudby. Dokonale čistá a komplexní práce perfektně spojená s obrazem (ale jak jsem řekl, ten nepotřebujete), v němž je černá skutečně černá a bílá skutečně bílá. A v němž je bílý Michael Sheen neuvěřitelně uvěřitelným démonem, který se vytrhl ze stránek Shakespeara, aby posedl vaši USB mechaniku - nebo dnes asi spíš mobilní zařízení s bezdrátovým připojením, což už ale nezní tak dobře;) Jaká je to potom škoda, když musíte dát "jenom" 80% a uchechtnout se nad digitálním mladým Bridgesem/CLUem. PS: Prvního TRONa jsem viděl kdysi dávno, a jsem přesvědčen, že je to legendární záležitost...doufám, že další díl naloží se svým dědictvím se ctí a rozvine ságu ještě dál. (10.04.2011)

Fascinujúce audiovizuálne predstavenie, ktorému oproti pôvodnému Tronovi vyčítať celkovú sterilnosť fikčného sveta rovná sa absolútnemu nepochopeniu konceptu, nad ktorým len krútim hlavou. Rovnako ako o 28 rokov starší prvý diel je aj Legacy unikátnym zážitkom, aký nemá vo svete filmu obdobu. Samotný dej síce neprináša nič nové a inšpirácia viacerými klasikami je viac než evidentná ale originál na tom nebol nijak lepšie a na deji pritom výsledok až tak nestojí. Zásadným rozdielom okrem logického technologického pokroku je však aj to, že kým Legay vo mne dokázal aj zásluhou hudby príležitostne vyvolávať emócie, až príliš avantgardne znejúcemu Tronovi sa to za celý čas nepodarilo. Aj to je jeden z dôvodov, prečo v mojich očiach predčí jednotku a zásluhou skvelého Bridgesa a Olivie Wilde dokážem odpustiť aj Hedlundovu hláškarskú neschopnosť. Je mi naviac viac než sympatické, že v dobe remakov a rebootov dokáže niekto aj po tak dlhej dobe s klasickým pokračovaním. Za to oba palce nahor. (04.03.2011)