Berlin Calling

"Jsem cool, jsem cool, pořád jsem cool... co to, proč nejsem cool?", podivil se v odmašťovně DJ Ickarus, jehož sluneční brýle měly větší charisma, než jejich nositel... ale to nic, snad jen, že tahle drobná nedokonalost připravila Berlin Calling o jednu hvězdičku... Jinak neveselé a zároveň varovné nahlédnutí do současné taneční scény a nemám právě na mysli ono tuc tuc, ačkoli... Spíš je mi smutno z věcí, které se s představou zábavy a uvolnění vezou samospádem, na což navazují další styly, mimo jiné bydlení - kdo chce mít stejně okázalý bordel ve svém příbytku? Asi ten, co ho má i v sobě. Ale nevěšme hlavy, snímek totiž podává návod, co zní jako dobrá rada - dělejte, co děláte nejradši... no jo, ale co když někdo nejradši nedělá nic? Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (05.04.2015)

Producent a DJ elektra je na drogách... hmm... a ještě něco novýho?? Je to nudný, krom Kalkbrennera všichni hrajou strašně, nulová výprava... snad jen ta hudba ujde (no dobře, je opravu dobrá)... Ale to na film nestačí!! Parafráze na Přelet nad kukaččím hnízdem je tu navýsost trapná, stejně jako spousta "emocionálně vypjatejch" scén. To opravdu většině stačí, aby ve filmu byla slušná původní hudba jinýho než klasickýho filmovýho rázu a hned je z toho dobrej film? Není! (05.09.2010)

On to není ani tak film o hudební-párties-scéně a už vůbec ne o taneční elektronické hudbě (i když ta je super!!), ale je to film hlavně o drogách ... O drogách, překopanejch, vyjetejch stavech a pak teprve o taneční scéně ... Není to taková pohodovka a srandička jako Human Traffic, ale ani takovej hardcore jako Trainspoting. Je to někde mezi ... Pro mne jeden z nejlepších filmů o drogové scéně ... takhle to prostě chodí na hudebních párties, takhle to prostě funguje. V tomhle jsem (bohužel) našel kus svýho já a minulosti ... Absolutně nejlepší okamžik fimu 48. minuta kdy Icky příjde sjeten z kokainu na párty a paří tam na ten suprovej track ... Melancholický, smutný ... ale sakra dobrý ... (26.07.2011)

Dlouho jsem na Berlin Calling čekal až jsem se konečně dočkal, i když jen s anglickými titulky. I když furt lepší něco než nic a já jsem si i díky tomu dokázal tento film bez problémů užít. Pro fanouška elektronické muziky je tento film ten pravý balzám na duši, a věřím, že pro obyčejnýho diváka to bude průměrná záležitost, kde hlavní roli figuruje muzika, drogy, sex a taková ta klasika. Jenže kdyby muziku nesložil Paul Kalkbrenner a sám by si nezahrál hlavní roli, asi by se tohle nestal kult a já věřím, že tohle kult bude. Dost dobře už je Paul Kalkbrenner v elektronické muzice něco víc, než jen obyčejný producent a DJ a to se může poštěstit skutečně málokomu. Příběh s s ničím nesere, zobrazuje podsvětí Berlína docela razantně, takže tam některé scény dost překvapí a reálnost možná i sledování zprotiví. Jenže je tam furt ona dokonalá muzika v podobě chytlavého a melodického minimalu, která rozhodně nenudí, i když by to tento styl ve většině případů dokázal. Paul Kalkbrenner je prostě něco víc, zvuky hledá v pohybu, při nástupu do metra natáčí zvuk zavírání dveří, rozjezdu metra...všecko to pak zachytává v jeho rukopisech. A to jsem ještě nemluvil o tom, že jsem měl možnost se dostat i do zákulisí tvorby muziky a o tom, co se děje pak, když už je muzika na světě a producent hodlá vydat desku. Berlin Calling pro skutečného fanouška elektronické muziky není obyčejný film, otázka je, co to udělá se zbytkem, který to asi zazdí, ale třeba ne. (27.08.2009)

Jeho revírem je elektronická hudba, jeho tempo je naprosto vražedné. Tak vražedné, že to nakonec hlavnímu hrdinovi možná zlomí vaz. Podobný film jako It's All Gone Pete Tong s trošku jiným koncem, kde překvapením je rozhodně výkon " neherce " Paula Kalkbrennera v roli DJ Icaruse. Místy hodně depresivní, místě ujeté a někdy i hodně úsměvné. Takový je Berlin Calling, název desky, která se rodila opravdu velmi těžce. (10.02.2015)