Vzdálené světy
To verdener
Worlds Apart
Režie:
Niels Arden OplevScénář:
Steen BilleKamera:
Lars VestergaardHrají:
Rosalinde Mynster, Pilou Asbæk, Jens Jørn Spottag, Sarah Boberg, Anders W. Berthelsen, Sarah Juel Werner, Jacob Ottensten, Charlotte Fich (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sára a její rodina se hrdě hlásí ke Svědkům Jehovovým. V místní komunitě chodí od domu k domu a káží o Soudném dni a o věčném spasení Jehovou vyvolených. Když se však Sára zamiluje do Teise, je postavena před nejtěžší volbu svého života. Teis nepatří ke Svědkům, jejich láska však díky tajným schůzkám nadále vzkvétá. Sára se zmítá mezi svým svědomím, vírou i vášní a je nucena rozhodnout se mezi svou láskou a rodinou, což jsou dva naprosto rozdílné světy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (153)
Celý film dobrý, ba dokonce moc dobrý, jenom se mi ten přechod z "jsem celá tvoje, Jehovo" na "Drahý Jehovo, již v tebe nevěřím" nezdál moc transparentní. ()
Sonda do hlubin jehovistovy duše aneb když vám silno jebe na kebulu, tak je jedno čemu věříte. Poměrně přípočarý pohled na konflikt rodiny jehovistů, kteří chudáci musej čelit svodům běžného života v nejehovistické společnosti. Po formální stránce v pořádku, po té emotivní typicky skandinávsky chladné a ani té severské produkci stále nemůžu zcela přijít na chuť. Jinak ale snímek nanejvýše doporučení hodný! ()
Ještě teď mi běhá mráz po zádech.. Chvílemi jsem jen kroutila hlavou nad tím, čemu je člověk ochoten uvěřit a podlehnout i za cenu vlastního života.. Rosalinde Mynster byla krásná a svoji roli zahrála lépe než přesvědčivě.. Skutečně jsem jí věřila všechny slzy i radost.. Kdo mě ale zaujal mnohem víc, to byl Johan Philip Asbæk.. Není to kdovíjaký krasavec, ale vyzařuje z něj něco, díky čemuž mě film bavil mnohem víc.. Možná to byla lidskost.. Každopádně byl úžasně přirozený a skutečný! I hudba je nádherná.. A líbí se mi, že film si na nic nehraje.. Vše je natočeno prostě tak, jak to chodí - a to je skvělé!!! ()
Když někoho přestane bavit být tupou ovcí ve stádu a nechat si vymývat mozek, má to pak těžké.... ()
chcel som som napísať dlhokánsky príspevok plného hnevu o ľudskej sprostosti, povrchnosti a sebectve ... potom som si kusol do prsta a poviem iba toľko ... toto by si mali pozrieť ľudia čo sú ochotní sa dobrovoľne "upísať" k "svedkom ()
Víra v něco (nemusí to být hned bůh, klidně osud, či jen nějaké to neurčité mystično) je v určitých momentech i prospěšná. Například při nemoci, válkách, neštěstí atd. Člověk má v těch těžkých chvílích potřebu se obrátit pro pomoc někam jinam než k druhému člověku a to já plně chápu. Snímek nám ukazuje, jak víra je nepraktická v osobním a každodenním životě. Zvlášť specifická víra, která tě v plno každodenních činnostech omezuje. Bohužel, já celému tomuto dílu nemohl přijít jak na chuť, tak skoro ani na jméno. Žádné pocity, krom pocitu rozhořčení z neustálých změn názorů hlavní postavy, ve mě celý průběh filmu nevyvolal. Také osoba hlavní aktérky mi přišla nesympatická až skoro arogantní. Spíše nedoporučuji, možná jen jako odstrašující případ pro někoho kdo by chtěl začít koketovat se sektami. ()
SPOILER!!Tento film nastoľuje existenčnú otázku. Koľko zo svojho života má človek odovzdať Bohu a koľko nie. Ak je divák kresťan, nebude, bez ohľadu na vierovyznanie, súhlasiť s intenzitou vzťahu medzi Teisom a Sárou (isté veci môžu počkať do svadby). Ateista vo filme nájde potvrdenie svojho svetonázoru. Myslím, že ak nejaká denominácia chce, aby si úplne prerušil kontakt s rodinou, je to nebezpečná sekta. Na druhej strane aj mních vstupom do kláštora zredukuje kontakt s rodičmi, na 1 stretnutie za rok. Myslím, že každý musí nájsť odpoveď v sebe. Budujte vzťah len tak rýchlo, aby vaše svedomie nenamietalo. A ak dáte Bohu toľko, že to budete do konca života ľutovať, tak je to blbosť a Boh to nechce. Rosalinde Mynster (Sara) je veľmi pekná a pôsobí dojmom prirodzenej šibalky. V niektorých momentoch mala obrovské osobné čaro. ()
Příjemný film, který na mě zapůsobil. Rodinné vztahy ovlivněny sektou byly zahrány opravdu skvěle. Hlavně z mladší sestry úplně mrazilo. ()
Tématicky je to svojim spôsobom veľmi atraktívna psychologická sonda z doteraz pre mňa takmer neznámeho sveta svedkov Jehovových, o ktorých som vedel doteraz v podstate asi toľko ako o komároch či inom hmyze. A to, že ak vám táto háveď vletí do bytu, je to otrava kým ich vyženiete, preto je lepšie pred nimi nenechávať otvorené dvere. Avšak priblíženie každodenného života zfanatizovaných jehovistov so svojimi striktne dodržujúcimi bizardnými zákonmi plných zákazov a obmedzení a s tým súvisiacimi pokrivenými citovými hodnotami, je miestami naozaj šokujúcim vyobrazením sektárstva, v ktorom rozum nemá čo hľadať a naozaj všetko sa musí podvoliť slepej viere....pôsobivý zážitok a veľmi silné 4 hviezdice s nábehom na plný počet. ()
Když už nic jiného, tak musím ocenit snahu tvůrců o nerozškatulkování postav na dobré a zlé. A že film o víře je zobrazen jako obraz osobní volby ve víru i s jejími, na jiný pohled, stinými stránkami. ()
Téma vášně a trpělivosti v setkání víry s nevírou již stálo u zrodu zpracování vícera děl. Je právě TO, o čem jsem přesvědčen to jediné a pravé? Nebo mi z úzce vymezeného úhlu pohledu na svět něco podstatného uniká. Mladá dívka, jejíž víru testuje setkání s první láskou nakonec odsouvá zčásti zkostnatělá dogmata (přejatá výchovou) a vydává se svou vlastní cestou. Něčí pravda nemusí být nutně poplatná jinému, striktně a trojjedině. Film přichází s mnohaúrovňovou možností k zamyšlení… otázka hodnot, lásky k Bohu versus lásky k dítěti, témata identity, identifikace, introjektů, osobní svobody, bezmocnosti… vlastně volby, nejsou vynechána. ()
"A máš mě rád?"..."Samozřejmě, že mám." ... "A máš mě raději než Boha?" ... "Ne." ... Tak tohle bylo jedno z dalších severských dramat, které se vcelku nenápadně vkradou do vašich úvah, aniž by tlačily na pilu. A proto tolik holduji zrovna téhle geografické oblasti na plátně. Nikdy po vás nechtějí, abyste plakali od začátku do konce, nemusíte ani přemýšlet hned, pokud na to zrovna nemáte náladu, ale vždycky se k nim vrátíte s myšlenkou, že jste to viděli a že vás to více méně zaujalo, tedy spíše, že přesně víte, o čem to bylo. Dobře podaná zfanatizovanost davu tady přímo děsí, ovšem na úkor vysvětlení závěrečné fáze oddělení se věnuje snímek spíše pojetí vztahu před. A tady malinko kolísá. Stejně jako kolísá v přesvědčivosti některých herců. Ti mu místy trochu škodí. Přesto je to dobře podaná sonda do jednoho myšlenkového proudu. ()
Film ukazuje živod svědků Jehovových i mimo něj. V sektě jsou jasná pravidla a pokyny a když je porušíš, tak tě mohou vyloučit. Cokoliv, co je nadměrná víra v něco, je špatné a film je toho důkazem. Také mi vadila nerozhodnost hlavní hrdinky, což bylo jako telenovela na pokračování. Spíše nedoporučuji. ()
Tiez som si hovoril - co uz len moze byt zaujimave na zivote ludi, ktori patria do sekty Svedkov Jehovovych. Okrem toho ze chodia od dveri k dveram a hovoria s ludmi. Svet Svedkov Jehovovych je svet minulosti, ziju v strnulych nemennych pravidlach ...... ako plus mozno hodnotit to , ze reziser a filmari pristupuju k Svedkom Jehovovym bez demonizacie a nehadzu na nich spinu. Coz mne je jedno ked sa na tu sektu kyda spina od oklia - lebo maju svoje utkvele predstavy ze nesmu tusim prijat transfuzie krvi, odmietaju sluzbu v armade a neucastnia sa politickeho zivota - mno ale ako vieme, prepojenie ekonomiky s politikou je uz dlhodobo zname - a ekonomika sa dotyka kazdeho cloveka : 70 % ()
Znepokojový, emotivní a skoro až dojemný náhled do světa sekty (nic jiného než sekta Jehovisti nejsou), o které v našem prostředí máme jenom kusé inforamce. Mimořádně reálný příběh o tom, jaké překážky musí mladý člověk překonávat, pakliže je součástí nepřejícího a demagogického prostředí. Hlavní hrdinka, která se musí rozhodnout buď pro svou rodinu, dosavadní způsob života a víru nebo pro mladíka, kterého miluje, to skutečně nemá jednoduché a vám nezbývá než jí fandit, aby našla způsob jak být spokojená. ()
To je divný, že věříš v boha. Ještě divnější je, že nevěříš v nic. ()
O úskalích slepé víry svázané přísnými pravidly, jejichž porušení může navždycky zpřetrhat rodinné vztahy - ale taky osvobodit. Potíž je v tom, že jsem od dánského snímku čekala víc. Ne že bych se nemohla dočkat černočerné hlubiny Mariánského příkopu, ale taky jsem se nechtěla cachtat na mělčině pro neplavce. Neboť dějová linie je až příliš prvoplánová - svým způsobem se podobá obsahu časopisů s hezky upravenými, pastelově barevnými kýčovitými obrázky, které Svědkové Jehovovy rozdávají. Takže jsem sice chápala motivaci i emoce jednotlivých postav, ale nemohla jsem jim UVĚŘIT - natož přehnaně fandit kterékoli z nich. Tím pochopitelně nikterak nezpochybňuju, že film vznikl na základě skutečných událostí, které musely být pro hlavní hrdinku velice traumatizující ... 2,5* ... P.S.: 1) Nějak si nedokážu ujasnit, jak se víra srovnává se lží. Pravděpodobně jste mnohokrát zalhali ... většina z vás - zvlášť pokud jste se chtěli vyhnout vyhroceným a krajně nepříjemným střetům - někdy to prošlo a jindy zase ne. Ale pokud budete OPRAVDU věřit, že vševědoucí a všudepřítomný Bůh vás neustále šmíruje, troufnete si lhát stejně jako Sára ? Budete snad doufat, že zrovna TAKOVÝ Bůh jako Jehova vás pochopí ? 2) Jistěže jednou přijde něco jako Armagedon - a pakliže budou "zničeni ti, kdo ničí Zemi", patrně to lidstvo jako takové nepřežije. Jenom by mě dost překvapilo, kdyby v tom kromě nás samotných (popřípadě kromě matky přírody pozemské i mimozemské) měl prsty i Bůh. Ale pokud přece jenom existuje - a pokud samolibě bazíruje na svém uctívání a ve své nekonečné dobrotě zamýšlí spasit jenom vyznavače té JEDINÉ a PRAVÉ víry, nejsem si jistá, jestli stojím o Jeho elitářské Království. Kromě toho se nabízí rouhačská otázka: KTERÝ Bůh a KTERÁ víra nám vlastně zajistí nesmrtelnost ? Neboť jsme lidé nedokonalí a chybující - podle čeho se máme správně rozhodnout ? 3) Jestliže můžu soudit z - řekněme - určité osobní zkušenosti, nejsou v našich malých českých poměrech Svědkové Jehovovy až tak pravověrní. Alespoň ne všude - ne všichni. Vím o rodině, která se skládá z věřících i ateistů - a která nezavrhla svého člena, přestože zavrhl Jehovu. V podstatě nikdo nezavrhl nikoho - kromě Boha. Může to pramenit i z toho, že v minulosti u nás byli Svědkové Jehovovy zakázáni. Předpokládám, že v ilegalitě byli rádi za každou ovečku a jejich organizace tudíž mohla být smířlivější - a ze setrvačnosti nebo díky specifické české povaze taková mohla i zůstat ... někde ... do určité míry. Protože VŽDYCKY je to především o lidech - o TĚCH lidech, kteří mají v rukou moc nad životy ostatních. Ale to je jenom taková moje malá, čistě soukromá - a možná zavádějící úvaha při laickém pohledu zvenčí. ()
Ano, vedle jinych dramat danske kinematografie jsou Oddelene svety spise prumerne. Pri velkem zastoupeni Svedku Jehovovych je o nich ale minimum informaci a osobne takovy namet vnimam jako atraktivni. Z hercu zaujala hlavni predstavitelka. ()
Na tento snímek jsem narazila úplnou náhodou a vzhledem k faktu, že mi severská kinematografie není příliš známá, jsem jej velmi uvítala. Osobně mám ráda filmy, které zpracovávají témata, o kterých toho příliš nevím, a které mě svým způsobem posunou v jejich znalosti zase o kousek dál. Každý z nás se nepochybně někdy ve svém životě setkal se Svědky Jehovovými - občas zazvoní u našich dveřích, povídají o očekávaném Armagedonu či rozdávají časopis Strážná věž. Ovšem o fungování jejich společnosti (lépe řečeno sekty) je nám toho známo velice pramálo. Film nám ukazuje, jak mají Jehovisté postavený úplně jiný žebříček hodnot (např. šíření víry stojí zcela nad vzděláním), v případě, že se člověk proviní proti pravidlům náboženství, je nemilosrdně vykázán ze společenství a zcela odříznut od kontaktů s rodinou a přáteli a další. Dánsko je nepochybně země, kde tato sekta má daleko více příznivců než u nás v ČR, což ukazují i hromadné několikatisícové srazy, jak film zobrazuje. Tento film pro mě svým tématem a zpracováním představoval příjemné překvapení tohoto roku. ()
Jeden z mnoha skutečných příběhů lidí, kteří přišli o své rodiny kvůli absurdní víře a fixaci na sektu. Film velmi věrně ukazuje vnitřní boje člověka, který sektu opouští a těžko se s tím vyrovnává, a kontrasty sterilního náboženského prostředí a okolního světa. Tenhle film by se měl povinně promítat ve školách, možná by pomohl mnoha mladým dezorientovaným lidem nenechat se zblbnout. ()