Politické kruhy

Iannucci tentokrát vsadil přímo na konfrontaci kanceláří vlád UK a USA. A že je se na co dívat. Asi většině diváků dojde, že v centru dění je hlasování OSN o invazi do Iráku. Malcolm Tucker (nebo A. Campbell - PR manažer Tony BLiara chcete-li) musí předvést další ze svých mistrovských kousků, aby se nakonec na Blízký východ Anglo-Amerika prokopala. Iannucci opět ukazuje, jak ohebná je angličtina a chrlí jednu slovní hříčku (puns) za druhou. (05.03.2010)

„Jestli se to stalo nebo ne, není důležité. Je to pravda!“ Přirozené popírání nepopiratelného dělá mému vrozenému cynismu velkou radost a stejně tak svižné přetavení protiválečných argumentů v neotřesitelné důvody k vyhlášení války. Tedy baví mne to ve filmu, ale ve skutečnosti se mi z těchto standardních postupů zvedá kufr. (28.02.2013)

Z počátku dosti nepřehledné, divákovi (to jako mně) dá dost práce zorientovat se v tom, který asistent / poradce / sekretářka / podržtaška patří ke kterému ministerstvu / institutu / výboru / komisi, nedej bože si ještě pamatovat, za kterou stranu ten či onen kope. Nebylo to špatné, ale v průběhu stopáže jsem byl smířen s tím, že mne holt Iannucciho In the Loop netrefilo tak přesně jako jeho loňský Stalin. Avšak závěr, kde se už orientují i pomalejší diváci (to jako já), silně graduje a věřím, že po druhé projekci půjdu do plných... 80% (20.05.2018)

Největším nedostatkem v jiných ohledech perfektního britcomu The Thick of It (česky Je to soda) byl nízký počet epizod. In the Loop má délku i kvality téměř čtyř takových epizod a podobu jakéhosi prequelu k celému seriálu. Důsledek není těžké vyvodit. Všichni zdejší fanoušci (cca jednomístné číslo menší než pět) seriálu mohou sledováním filmu bezbolestně spáchat komediální harakiri. No a zbytek, tzn. většina, asi po většinu času nebude chápat, jakouže bandu psychopatů to sleduje a proč zní „doprdele“ vedle každého druhého z jejich slov jako eufemismus. Kadence nadávek, které bych – nekoledovat si tím o komplikovanou frakturu – s chutí sám použil, se blíží počtu amerických vojáků zastřelených v Iráku, čímž necitelně odkrývám tu druhou, serióznější vrstvu díla. Vážně se má reálné dění ve vysoké politice k tomuhle filmovému jako Winston Leonard Spencer-Churchill k Davidu Rathovi? Nemají výroky politiků za zavřenými dveřmi mnohonásobně větší říz než perly, které tytéž individua trousí veřejně? A opravdu nejsme oběťmi klamu, když věříme, že důležitá rozhodnutí na mezinárodní úrovni nejsou jenom vedlejšími produkty osobních neshod jistých lidí? I kdyby někdo někdy natočil politickou satiru pravdivější, dozajista nebude stejně vtipná a vyšperkovaná cameem Jamese Gandolfiniho a vidlácky zakamuflovaného Steva Coogana. Teď, po úspěšném zfilmování seriálu, kde se hlavně rychle a sprostě buď mluví nebo řve, už mi představa celovečerní verze jiných britcomů (Black Books, IT Crowd) vůbec nepřijde nereálná. 90% Zajímavé komentáře: Rex Mundi, dr.Orlok, knotie (20.04.2010)

Hysterická digitální kamera najíždí a odjíždí na herce, aniž by k tomu měla nějaký rozumný důvod. Je to jen manýra. Mezi postavami příběhu není jediná aspoň trochu sympatická. Všichni jsou sobci a hráči s mocí. Řvou na sebe a nadávají si, z plátna se linou vodopády slov a já se v tom úplně ztratila. Možná taky kvůli mizernému překladu, takže snad filmu i trochu křivdím. Ale působilo to na mě nepřehledně, zmatečně a nesympaticky. Dosledovat to bylo náročné a nepříjemné. (08.04.2018)