Lítám v tom

Velmi zajímavé (a jímavé) drama s hlubším přesahem. Vnitřně vyprázdněná americká (západní) společnost a reflexe krize takovéhoto hodnotového systému. Příběh zasazený do středostavovského prostředí zřetelně odkazuje k slavné Kazanově Tiché dohodě. Má však jednu zásadní vadu - kolísavou úroveň, některé pasáže jsou tak trochu nudné. Filmové boření amerického snu je nyní téměř moderní. Lítáme v tom všichni. K avizované metě Americké krásy tenhle filmový projektil ovšem nedoletěl ani zdaleka... (21.03.2010)

Stará známá písnička. Reitman točí jeden film za druhým, ale kvalitě své krátkometrážní tvorby se stále ne a ne přiblížit. Tady je to o to horší, že jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že jde o poameričtěnou variaci (bez pejorativního významu, myslím tím skutečně pouze přizpůsobení na americký styl života, náladu ve společnosti apod.) na loňskou japonskou oscarovku. Akorát z toho mám pocit, že to není ani zdaleka tak upřímné jako spíše hodně chtěné, trestuhodně suché a až příliš "so serious". (10.01.2010)

Každý má svou "slabinu" a nikdo není bezemoční a nedotknutelný. Na otázku jestli měl George Clooney špatně zvolený životní styl samotáře, nebo udělal chybu že porušil svůj kodex a pustil si někoho k tělu si každý může odpovědět sám. Mě se k tělu pomalu, ale jistě dostal ten film, až natolik, že jsem s hloubavým zaujetím a pohledem do prázdna doposlouchal celou smutnou písničku v závěrečných titulcích. (08.02.2010)

Někteří tvůrci navrhují stáhnout se před nepolevující globální recesí do hlubin pekla (Sam Raimi), jiní do oblak (Jason Reitman). Opakuje se tak rozsáhlá migrace obyvatelstva z konce starověku, jen s tím rozdílem, že stěhování národů probíhá po svislé ose. Bílé límečky se přesouvají do bunkrů v podzemí pro několik vyvolených, jak je známe ze závěru Dr. Divnolásky, anebo ve smyslu post-gotického vertikálního futurismu vetkaného do kreseb Stephana Martiniére a Edwarda Millera houfně migrují do vyšších pater vyhrazených globální buržoazii, kde přečkají, než krize odezní, zatímco uprchlíky, squattery, bezdomovce a taxikáře nechají na pospas osudu v očistci zde na Zemi. Brutální segregace do oddělených zón v obou filmech, Stáhni mě do pekla i Lítám v tom, je o to horší, oč vehementněji se vydávají za terapeutické, rádoby angažované filmy do hospodářské krize. ____ Nicméně... samou radostí mi nad filmem ztvrdly bradavky, to nepopírám, protože muž spěchající k prahu domu své milé a svatební obřad tu nevyhlíží typicky zaláskovaně, ale emotivně a hrozivě tíživě; protože pokud uznáme, že jedním z měřítek režiséra může být kvalita ve vedení herců, pak nominace všech tří na Oscara je u teprve dvaatřicetiletého Reitnama mimořádným výkonem; protože vzájemná komunikace postav, tj. elementárně odlišných světů, tu připomíná boj, kde slova jsou meče a věty dobře vyzbrojené armády; protože se mi zamlouvá Reitmanova snaha prokázat, že úhor pomezí oddělující vážnou a žánrovou kinematografii je nejen třeba, ale také možné obdělat, osít a anektovat; a protože Reitman nešil postavy na míru vytvořenému scénáři, ale vyhlídl si herce a nechal příběhu vyrůst z nich – o rozvedeném Clooneym je dobře známo, že se znovu za žádnou cenu ženit nehodlá (údajně se vsadil s Michel Pfeiffer o £50,000). Slovy absolventa Královské skotské akademie hudby a dramatu, Alana Cumminga, herectví není o tom myslet si, jak se cítí někdo druhý. Herectví je mít z čeho čerpat, ze svých vlastních pocitů. (19.03.2010)

Jason Reitman je Frank Capra 21. století. Tím mám na mysli to, že točí precizní žánrové filmy, které svou chytrostí a formální promyšleností kvalitativně přesahují sobě podobné, ale stále jde o výborný počin v rámci systému, který má stanovené meze a určitá omezení. Za zábavně podvratné považuji obsazení George Clooenyho do titulní role starého mládence a workoholika, což odpovídá jeho mediální image (je to právě on, co ony workoholické filmy točí (DOBROU NOC A HODNĚ ŠTĚSTÍ) či v nich hraje hlavní roli (MICHAEL CLAYTON)). Přestože oněm snímkům, v nichž se neustále pracuje dám kdykoliv přednost, v rámci konvencí uznávám, že chytřejší satira a povedená žánrovka do dob krize pravděpodobně natočit a napsat nešla, když pozbývá sentimentu i patosu a s klišé si zábavně pohrává. (13.01.2010)

Kdo jsem? Pracuju pro společnost, která mě půjčuje srabům, jako je Stevův šéf. Lidi totiž vyvádí, když dostanou padáka. Jsem 322 dní v roce na cestách. Kdo létá letadlem – zná mě! TADY ŽIJU!.... Dostali jste někdy padáka? Nebo jste dokonce šéf? Šéf jako ten Stevův? Tak v pasážích věnovaných práci, najdete nejen hodně odpovědí, ale zřejmě se i pobavíte. O to tu ale nejde. Stejně jako nejde o zopakování si amerického zeměpisu. Cíl je zamaskován do pracovního vytížení a hesla: ,,CELKOVÉ MÍLE JSOU MÉ CÍLE“ A taky do ,,prázdnýho batohu“. Hlavní je však dokázat, že každý potřebuje pomocného pilota a ukázat, že G.Clooney je stále sympaťák a že přemýšlet o životě je smutné (což zejména odsouhlasí ti starší). Můj problém je, že nebýt té práce, tak se tu ZASE řeší jen vztahy. A i když jde o vztahy plné překvapení, nebaví mě neustále poslouchat co má a nemá smysl a zjistit, že nejlepší parta je jeden. Jinak se jedná o pohodovej film, který je o životě, práci a létání, tedy věcech vesměs smutných. Proto bych jej nedoporučil každému. Ti, kteří očekávají optimistické a radostné pohlazení, ať raději začnou lítat. Letadlem. PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (09.03.2010)

Když zněly ódy na Juno, stál jsem mlčky vzadu. Při chvalozpěvech na létání ale musím být slyšet hned v prvních řadách. Clooney po pěkných pár letech předvádí svou nejpřirozenější stránku, Reitmanův scénář povznáší pojem "životní pravda" a onen zrádně realistický konec mi pořád nějak nedá spát. Vůbec celkový dojem zabírá tak komplexně, že prskat nemůže ani jedna strana. Lidumilové s příjemným každodenním pocitem vyhřátého domova si přijdou na své stejně jako chroničtí cestovatelé, kteří třeba znejistí v tom, jestli by vážně nemělo cenu se někam začít vracet. Klidná, inteligentně-hřejivá jistota. (28.02.2010)

„Áno. Pekný úsmev. Pekný úsmev by mohol stačiť.“ Takmer vynikajúca Jasonova smutná komédia (páčila sa mi viac, ako JUNO), odohrávajúca sa v atmosférických hoteloch, moteloch, lietadlách a letiskových halách, kedy, ani nevieme ako, začína cez nočnú oblohu prebleskovať pocit, že sa po dlhšom čase zasa pozeráme na film, ktorý má zmysel a, aj keď to znie ako klišé, nám niečo dá. V spoločnosti Jasona Reitmana (zozadu producentsky krytého otcom Ivanom) a Georgea Clooneyho o osobných veciach, o tom, či je vernosť lacná a o záležitostiach, ktoré možno ešte nechápete, ale raz pochopíte. Ak nie, bude to katastrofa. (27.05.2011)

Necekal jsem film roku, nedostal jsem film roku. Necekal jsem komedii roku, ani tu jsem nedostal. Vicemene jsem necekal nic moc, ale neco jsem precejen dostal, prozatim nejlepsi Reitmanovo film. Ono to na prvni pohled nevypada buhvijak, misto chlapka okecavajiciho koureni tu mame chlapka okecavajiciho vyhazovy a litajicim z mista na misto. Jenze film je fakt pohodove a prijemne natocenej a hlavne ho tahne vecne usmevavej a pohodovej Clooney, kterej dokaze vsechno radne okecat a i kdyz je vetsinu filmu sam, je vlastne desne spokojenej a ridi se svoji filozofii, ze pratele a rodina jsou pritez. Takze jsem samozrejme cekal, kdy se z tohohle frajirka stane nejakej po vztahu slintajici ufnukanek a samozrejme, zadny prekvapko se nekona. Nastesti to tu neni v takovy mire, aby to cloveka nasralo a zaroven se ani nekona zadnej velkej happyend. Ono je sice fakt, ze tady nejakej poradnej konec moc neni, nicmene zakonceni vcelku slusny. Jinak obsahem filmu, co je tady uvedenej, se vubec neridte, ten je absolutne mimo, jestli se hlavni hrdina o neco snazi u MythTech, tak ze jim vleze nepozvanej na oslavu. Krome paradniho Clooneyho me potesil jeste Galifianakis v malicky rolicce a hlavne McBride, kterej vyjimecne nehraje zadny hovado a ukazuje, ze nejakej ten hereckej talent pobral. Takze celkove hodne prijemny dialogy, pohodova atmosfera, prijemna hudba a skvely herci, ale zaroven cely tak trochu jednoduchy a stereotypni, i kdyz ta firma na vyhazovani lidi je fajn napad. No proste desne nadhodnocenej film, ale jak rikam, zatim Reitmanovo nejlepsi. (07.01.2010)

'Kravaťácká' romance. Zpočátku upnutá, poté se příjemně uvolní a zahraje na city, ale není to žádný slaďák. Clooney jako muž s domovem na cestách, sběratel luxusních kreditních kartiček a nalétaných mílí. Pěkný film, pěkná Vera Farmiga. (17.04.2010)

Myslím, že jsem měl o malinko radši přechozí dva Reitmanovi filmy (JUNO a DĚKUJEME, ŽE KOUŘÍTE), ale s tím, že Juno se mě dotklo o něco víc něž ty ostatní. LÍTÁM V TOM příjemně odsviští, moc toho po sobě nenechá, vrchní pilot Finch předá klubovou kartičku, nejvýraznější vzpomínka pak zůstane na George Clooneyho a jeho osobytý charakter natolik navyklý na život na cestách, že jiný nezná a nechce. 7/10 (30.01.2010)

Clooneey je možná okouzlující, ale já se příběhem člověka žijícího z toho, že propouští jiné lidi, zas až tolik nebavil. (24.01.2015)

"Ameriku potkaly nejhorší časy v dějinách, takže nadešla naše chvíle." Profesionální personální čističi proto využili své příležitosti, hromadně naskákali do letadel a začali odborně vyhazovat z práce lidi, jejichž šéfové na to neměli žaludek. A já jsem s překvapením zjistil, jak je zábavně demagogické brát lidem práci, když je to ve filmu. Ve skutečném životě bych Ryana Binghama i s jeho úsměvem s chutí prohnal drtičem odpadků, kdybych nějaký měl, ale v tomto snímku je poměrně snadné mu fandit. A taky závidět mu jeho prachy a svobodu, ale přesto bych jeho spontánní nabídku na výměnu našich osudů s povýšeným úsměvem odmítl. Mě totiž nebaví trávit večery počítáním nalétaných kilometrů a nul na svém kontě, (10.09.2016)

Jason Reitman dospěl. Příběh o malém sobečkovi v každém z nás. Stavíme si vzdušné zámky, ostrovy sami pro sebe a hedonisticky se opájíme vlastní svobodou. Co z toho nám ale na konci zbývá? Prázdné chomáče oblak, opuštěné ostrovy a nakonec nesneseme ani pohled do zrcadla. Konečně mám pocit, že rodinné hodnoty a vousatá moudra nejsou zbožím ve slevě, ale upřímným budíčkem. Ne, Jason Reitman není podomním prodavačem citů. Nevnucuje se, ani nepodbízí. Je osobní. Citlivý. Upřímný. Vážný i komický. A hlavně neobyčejně všímavý. Film roku, howgh. (28.01.2010)

Po druhém zhlédnutí uznávám, že je to film roku 2009. Sorry, Quentine a Jime. (02.02.2010)

Velice charizmatický film o ještě více charizmatickém chlápkovi, který vyhazuje lidi z práce. Nazývá věci pravými slovy, dělá přesně to co má a galantně zvládá každou (slovní) situaci. Mám moc ráda filmy o lidech, kteří mají něco v hlavě..Navíc mi děj přišel velice originální, žádné klišé. Opravdu vyvedené. George Clooney, zase jednou tleskám! (31.10.2010)

Film, který dokazuje, že lehké poletování kolem nedefinovaného vztahu může být přemýšlivější a lidštější, než utrápené hloubání ve dnech štěstí a neštěstí. "Lehkost" zde totiž neznamená "povrchnost", naopak film skrze jemnou satiru a všední feeling poodkrývá hluboké, ale "bezbolestné" zamyšlení se nad životem v jeho nejvyzrálejší podobě... Nad tím, co pro člověka práce, sny a vztahy skutečně znamenají, nad tím, jestli je správné jedno obětovat pro druhé, popř. jak daleko zajít pro získání těchto hodnot. Zvláštní je, že jakkoliv bizarní a netradiční Ryanův způsob života je, jeho (filmová) postava působí jako nefalšovaný člověk, přičemž zároveň funguje i jako symbolika polemizování o člověku... Tento scénář se skutečně povedl a decentní Reitmanovo vedení spolu s excelujícími herci mu dodává punc prvotřídnosti. 9/10 (07.01.2010)

Pro mě velké překvapení. Ani od Reitmana jsem nečekal tak příjemný a přirozený příběh. Možná za to může on, možná výběr herců, možná nenucený konec - ať je to jakkoli, tohle se povedlo. (23.01.2010)

Mam podobný pocity jako u filmu Děkujeme, že kouříte. Když jsem na začátku sledoval ty rozhovory s lidma, co dostávaj padáka, tak jsem se skvěle bavil (jsem totiž dost zlomyslnej). Potom ale to vyhazování lidí poněkud ustupuje do pozadí a začínaj se řešit vztahy. A tohle teda já moc nemusim. Aspoň je dobře, že mnou očekávanej happy end se nekonal. První hodina se mi líbila hodně, zbytek jsem prostě dokoukal, aniž bych měl chuť to vypnout. Úplnej závěr je takovej neutrální - nenadchne, neurazí. 70% (26.07.2010)