Detroit Metal City

Celý seriál stojí na zobrazování extrémních protikladů zrcadlících se v životě dospívajícího chlapce Negišiho a točících se kolem jeho působení ve světě hudby. Miluje sladké romantické písně doprovázené drnkáním na kytaru, ale účinkuje jako frontman brutální metalové kapely se satanistickým image, na jejíchž koncertech zpívá o tom, jak znásilnil a zavraždil (nebo to bylo naopak?) své rodiče, a týrá kapitalistické prase, nápadně připomínající - všem, kteří ho znají - Subjektiva. Trpí výčitkami svědomí kvůli vlivu své kapely na mládež, jež ji zbožňuje, ale jakmile ze sebe svlékne svůj usedlý civilní šat (a často ani toho není třeba), stává se z něj zase ten ďábel s krví podlitýma očima, který si pod maskou může dovolit fakticky vše, a nikoho ani nenapadne, kým v běžném životě je. Nu a tohoto rozporu seriál využívá k co nejšílenějšímu prznění všemožných situací, z nichž se skládá život mladého muže: schůzky s něžnou dívkou jeho snů, natáčení TV pořadu s nejmilovanější sweet-popovou kapelou, setkání s rodinou, jež si myslí, že vede v Tókju ctnostný život... a Negiškovo temné Já, Krauser-san, JE ZNÁSILNÍ VŠECHNY!!! Od první chvíle nejde o seriál ani v nejmenším realistický; všechno je přestylizované, dotažené ad absurdum a často také dosti laciné, např. časté „náhodné“ pády a následné kopulační pohyby, z nichž je šílící teen publikum u vytržení. Chápu, že člověka libujícího si v kultivovaném humoru to může až zhnusit, a sám sebe se ptám: Proč se u toho k čertu tak bavím? Není náhodou i ve mně – v člověku nesnášejícím v anime prvoplánovitost a laciný humor – kus temné stránky Negišiho, kterou tento seriál probudil, stejně jako ji v Negišim probudí první tóny jeho hitu Grotesque? Dokonce jsem pod jeho vlivem zatoužil založit také právě takovouhle kapelu, leč osidla českého školství a vědy svedla jednoho z potenciálních členů do hřejivého náručí levice a jeho kapitalistické sklony jsou tytam. DMC je tak očividně přehnané, že jsou i tyhle pitomosti neskonale půvabné - obzvláště ve spojení s lajdáckou animací, která k seriálu tak přirozeně ladí. Ovšem pod nánosem vulgarity a obscénností jsou k nalezení i opravdu vtipné momenty, jichž by se divák u takhle pokleslé podívané nenadál; ať už jsou to např. Krauserovy pohotové reakce, když se dostane do úzkých, nebo vpravdě geniální závěr 9. dílu, v němž se zhmotní-zlo-celého-světa a doprovodí jej přitom úžasná Carmina Burana. V mnoha ohledech skutečně nejde o primitivní zábavu, jak by se na první pohled mohlo zdát. (Anebo je to jen racionalizace světlého Já, které se za svého temného bratříčka tak stydí? ]:->) (24.10.2008)

"Ó, Satane, ty vládče Všehomíra, jak skála pevná je má láska k tobě...," pěje frontman české black-metalové legendy Root. Napadlo by Vás ale, že v civilním životě je to zastydlý panic, který sbírá mončičáky? Pár lidí ze studia 4°C bezpochyby. Z pekla nám přinesli seriál o démonovi jménem Krauser II, jenž nám libým hlasem sděluje: "Jsem terorista z pekla, včera jsem matku znásilnil a zejtra fotra pohřbím. Jsem terorista z pekla, nemám matku, otce, páč jsem je oba vodkrágloval. Nemám přátele, ba ani holku, i ty sem totiž vodkrágloval..." Pod maskou krále pekel skrývá se ale uhrovatý středoškoláček a naivní romantik Negiši. Či snad pod maskou trumbery Negišiho skrývá se absolutní zlo jménem Krauser II...? Nebudu to řešit a raději dám seriálu lepších 666 hvězdiček, než abych v nestřežené chvíli spolkl zelený drahokam. (31.08.2008)

Bláznivý a naprosto přepálený seriál vystavený na šíleném kontrastu a dohánění nejrůznějších stereotypů až do absurdních výšin. Podívaná, během které si člověk říká, že ti co to psali nevědí o metalu nic a zároveň všechno. Samozřejmě nesmí chybět několik odkazů na různé známé skupiny a co by to bylo za show bez sežraného netopýra! Je to masakr, při kterém se někdo jako já hodně směje, občas je mu lehce zle, někdy mu i trošku běhá mráz po zádech, ale pořád má pocit, že chce vidět víc. Vše je hodně přehnané, bláznivé náhody jsou zde na denním pořádku a to že Krauser II je prostě vládce (anime) death metalu víte ještě dřív, než ten titul oficiálně získá... A tak jsem se zase jednou ujistil o tom, že by člověk neměl nikoho odsuzovat podle toho co poslouchá, nebo jak vypadá, protože i v citlivém srdci někoho kdo se třeba živí pletením košíků se může skrývat duše blázna, který pak na pódiu "ojede" klávesáka umělým dildem a fanouškům dopřeje "zlatý déšť" - sorry, to je vlastně úplně jiný příběh... Zpátky k DMC - hudba je samozřejmě velmi dobrá a kontrast mezi openingem a endingem krásně podtrhuje vše co se tady tak často řeší. Animace je slabá, ale jak už tu zaznělo, tak je dostačující k tomu aby si to divák dokázal užít. No a já si to prostě užil, sice asi ne tak dobře jako manažerka DMC, ale pořád to byl prostě masakr... 8,7/10 (11.09.2017)

Nesnáším metal, nemusím Evu a Vaška, nemám rád násilí a rozhodně bych nechtěl, aby mě někdo zastihl při sledování tohohle seriálu... Byl to nářez! Všichni mluví tak rychle, jako kdyby to byla nějaká soutěž, a není sranda stíhat titulky. Opravdu nezávidím tomu, kdo je bude jednou překládat. A stejně jako je seriál nadupaný rychlostí, tak je přecpaný i nápadama a různýma druhama vtipů. Například se mi dost líbilo srovnání jemné libozvučné písničky s brutální násilnou metalárnou podle stejné melodie. Jen nevím, jestli bude seriál tak zajímavý i pro metaláky. Přecejen si to z nich dost často dělá děsnou legraci. Na druhou stranu mě to odhalilo pár pozitivních stránek tohohle ehm... zpěvu :-) (11.08.2009)

Uf, tohle nebyl nářez, ani náhul, ale doslov náflus! Není to úplně anime pro princezničky v rukavičkách, protože povídání o tom, jak jeden zakřiknutý školák v démona metalových pekel se proměňuje, není vhodný pro nejcitlivější. Parodování lidi milující či nesnášející buďto skandinávský popík či totálně z řetězů utrženou death metalovou kapelu se veze po těch nejabsurdnějších slokách plný smrti či znásilňování, ať už je to konkurent, masochistický kapitalistický prase anebo rovnou televizní věž. Nůžky mězi těmito světy jsou roztahovány nadoraz jako Krauserovy nohy při "GO TO DMC!" a hlavní postava funguje jako nereálné pojítko, které to věčně nemá úplně pod kontrolou. Většinu času sledujeme satirizující eskapády plný vhodných náhodiček a pokud si zvyknete na nespoutané klení a znesvěcování všeho na ráně, budete metaforicky vlhnout. Časem to drobet omrzí, protože už tak nějak čekáme, že Krauser všechno přejede nebo vojede a ono to nějak dopadne, ale to vůbec nevadí. Problém jsem měl spíš s formou, kdy jsem byl snad poprvé svědkem absolutní iregularity natáčecího formátu (aspoň, že stopáž byla pevná na svěžích 12 minutách). Jednou to je šikmo, pak na stojáka, poté drobný čtvereček (i toho zkoseného se dočkáme) a kresba je prostší jak Negishiho brakoidní slaďáky. A jak bylo zmíněno, rychlost mluvy mi taky dvakrát neimponovala. Dlouho jsem přemýšlel, jakým hodnocením to zabiji, ale masochisticky tomu nacpu slabší 4*. (13.12.2020)