Galimatyáš

Nápadité,když se to vezme kolem a kolem, tak i celkem milé, ale zdaleka ne tolik hřejivé jako Amélie. Mezi tyhle groteskní postavičky se pravděpodobně podruhé už nevrátím, ba troufám si tvrdit, že by mě při druhém shlédnutí mohly poněkud otravovat, i na první shlédnutí jsou totiž tak trochu bilancující na hranici snesitelnosti. Ztřeštěnost je fajn, v určitých mezích, ale nic se zkrátka nemá přehánět. A tady je to hotové panoptikum. Těch 105 minut by se jistě také dalo sesekat přijatelněji, děj totiž občas postrádal švih a v hluchých místech lehce sklouzával k nudě. Přesto se Jeanu-Pierru Jeunetovi nedá upřít originalita, jen z toho pro tentokrát bohužel nebude žádná srdcovka. (28.12.2009)

Z môjho uhla pohľadu, čiže z vtáčej perspektívy, sú Jeunetove devätnásťročné Delikatesy dodnes samotným Juenetom neprekonané a na svoj rok narodenia sú skutočnou lahôdkou. Zjedol som síce aj štvrtých Votrelcov a Améliu hodnotím ako jednoznačný krok vpred, no dnešný Galimatiáš určite nie je odsúdený na úspech. Na bezdomovcov príliš mnoho akcie reznuté pantomímou. No jednoducho galimatiáš. (25.08.2010)

Fanoušci Amélie si pravděpodobně vzpomínají na její výtečnou typicky francouzskou hudbu. Skvělý Yann Tiersen zde byl ovšem nahrazen zatím neznámým Raphaëlem Beauem, pro něhož byl Galimatyáš prvotinou. A tak je hudební linka celkem příjemná, ne ale nějak zapamatovatelná nebo výjimečná. Naopak scenárista zůstal stejný jako u Amélie z Montmartru, a přitom je tento snímek natolik předimenzovaný. Jednou z možností je, že za tu dobu, co byl Jeunet v ústraní, se v něm nahromadilo tolik nápadů, že je prostě musel nacpat do jediného filmu. V hudbě tohle bývá velkým plusem, u Galimatyáše ale vznikl doslova galimatyáš – hodně zmatený mix. (07.11.2010)

Konečne som videl film, kde absolútne bláznivé a neuskutočniteľné akcie, vystrihnuté ako z nemej grotesky, prebiehajú absolútne hladko a nikdy nič nedrhne. Tak dobre, raz sa chybička vlúdila, ale za pár sekúnd bol problém, dokonca so smiechom, vyriešený. Jeden skvelý nápad za druhým, až si človek nemusí všimnúť ani tie menej vydarené. Jeunet je tu maximálne hravý a politický komentár, alebo ako to nazvať, na mňa pôsobil nenútene. Možno toto je cesta, ako sa najúčinnejšie vyjadrovať k spoločenským problémom, neviem. Mstiť sa nie strelcovi, ale výrobcovi zbrane, to mi pripadá ako veľmi originálny nápad pre film. (26.06.2017)

Jean-Pierra Jeuneta považuji za takového rodinného přítele. Za nějaký ten čas přijde na návštěvu, povíme si, co novýho, a já opět zjistím, že je to pořád ten starý dobrý Pierre. Jen tentokrát ty vztahy vzal trošku moc hopem, až mi bylo líto těch originálních postaviček, které žily v emocionálním vakuu. Tak zase za rok Jeane. (22.11.2009)