Rango

Podle traileru nejzajímavější animák roku. Podle verze viděné v kině bohužel zdlouhavý film, který má sice všechna doplňková esa (výborná hudba, prostředí, anglický dabing, odkazy na kultovní filmy i postavy čtyř vypravěčů), scénáristické lince ale chybí něco, co by mě překvapilo nebo aspoň výrazně pobavilo. Zdaleka nejlepší jsou na Rangu ty věčné odkazy na Eastwoodova muže beze jména, které se táhnou od první barové scény (to párátko!) přes jeden surrealistický, Oscarový, pouštní dialog až po pončo během záverečného zůčtování. Možná v budoucnu ještě změním názor, zatím si ale stojím za tím, že s ohledem na potenciál, který tento film měl, je výsledek obrovským zklamáním. (05.03.2011)

Výborné uvození do děje (točení filmu v terárku), skvělá animace, sympatické pomrkávání po westernových klasikách, několik lahůdkových scén, jinak ale jen mírně nadprůměrnej animák se spoustou hluchejch míst. A to klasický klišé, kdy je hrdinovi namířeno děvou do ksichtu a je obviněn ze všech pozemských zločinů, což má za následek, že se hrdina do příslušné děvy okamžitě zamiluje, už by si mohli odpustit. (13.06.2012)

RANGO není animovaným filmem pro dospělé jenom proto, že si nebere servítky a obsahuje velkou řadu narážek na jiné mediální texty, ale hlavně z toho důvodu, že počítá se žánrově sběhlým a na určité formální konvence navyklým divákem, což je věc, která přichází s přibývajícím věkem. (Vše je motivováno transtextuálně, a tak je poněkud nesmyslné vytýkat, že "tohle jsme viděli jinde".) Ačkoliv může být představa dítěte, které se svého rodiče dožaduje vysvětlení, co to je paradigma, zábavná, poukazuje na to, že k plnému docenění jednoho z nejlepších animáků vůbec je nutné pochopit, o čem vypovídá, a porozumět přitom prostředkům, které k tomu využívá. Jde totiž o pozoruhodné dílo nejenom z hlediska animace, která je nezvykle fotorealistická (práce ILM a konzultace Rogera Deakinse k tomu nebývalou měrou přispěly), ale i co do žánru a dobového významu. Vypráví se zde totiž o tom, že je třeba nastolit nové paradigma, protože se anomálie nakumulovaly, což mělo za následek vychýlení světa z daného řádu - ekonomické jistoty (peníze zde nahradila voda). Je tak nutné se přimknout k tradičním mýtům a vzorcům, které jsou součástí každého správného campbellovského vyprávění. Na to se v obdivuhodně sebereflexivním díle upozorňuje nejenom volbou hlavního hrdiny s tisíci tvářemi (jde o chameleona), ale i přítomností vševědoucích - a ne tak úplně spolehlivých - sovích vypravěčů a okázalým upozorňováním na konstruovanost světa zviditelňováním rámování apod. Zatímco OPRAVDOVÁ KURÁŽ bratrů Coenových je westernový milník, který v podobě biblického podobenství pojednával o tom, že došlo ke změně paradigmatu (podoba klasického westernu je mrtvá), RANGO ve své reflexi postklasického westernu (nejenom toho spaghetti, ale i acid a dalších typů) oroduje za navracení postklasické podoby žánru. (30.03.2011)

Gore Verbinsky je mistr rituálních indiánských tanců, jinak si totiž nedokážu vysvětlit, jak se mu prokristapána podařilo vzkřísit opravdového ducha divokého západu, takového, kterého si vybavuji ze svého dětství. Western se vrátil ze svých věčných lovišť, amigo. A kdo by to čekal, že zrovna v podobě animáku? (01.08.2011)

Rango je poměrně dobrej animák. Dvě třetiny jsem se bavil velmi slušně, některý vtípky byly výborný. Ke konci mě to už bohužel tolik nebavilo, takže dávám "pouze" (lepší) trojku, ale celkově to můžu určitě doporučit. Je to zase něco trochu novýho, i když to schéma je vlastně pořád na jedno brdo. Přestože tam jsou sem tam dospělácký žvásty, tak si to děcka užijou určitě víc. 65% (08.09.2012)