Zahrada

Zatím nejslabší Šulík. Poetiku filmů Něha a Všetko, čo mám rád vystřídal kýč. Šulík to děsně přepálil, děj je jen sled absurdních scén, mnohdy se zdá, že postavy dělají to, co dělají jen proto, aby z toho byl pěkný záběr ( viz zakuklení se do té deky, nebo co to je a kutálení se po zahradě) - film nemá daleko ke filmům F.A.Brabce. Kritici se z toho mohli posrat, ale snaha o estetiku v každém záběru zabíjí slibně se rozvíjející příběh. (01.02.2012)

Pokojný poetický snímok, ktorý človeka ukľudní a zrelaxuje ako prechádzka v krásnej prírode. Vo filme sa nič moc nerieši a vzťahový trojuholník je (našťastie) len na okraji scenáru. V záhrade je cítiť dušu a magickosť realizmu, a tak je snímok vhodný skôr pre premýšľavé romantické povahy. Hodnotenie: 75% (03.03.2009)

Mužská a dospelejšia variácia na Alicu v krajine zázrakov. Na druhej strane je tento subtílny magický realizmus prestúpený priam ženskou citovosťou vnášajúcou pokoj, súlad a harmóniu a akési až nadprirodzené chvenie. Aby režisér zvýraznil krehkú vnútornú štruktúru diela (a tiež rytmus, gradáciu i pocit určitej kontinuity), rozčlenil príbeh na kapitoly prednášané rozprávačom, čo by inak nebolo až tak zvláštne, nebyť enigmaticky štylizovanej enumerácie nadchádzajúcich udalostí v archaickej forme slovenčiny 18. storočia. Dobrodružstvá mládenca Jakuba v starootcovskej záhrade sú tu akoby paralelou k dobrodružstvám "mládenca Reného" z prvého po slovensky písaného románu. Filmová sonáta, ktorá sa nedá zapísať do slov, iba ak zrkadlovo obrátených... (01.01.2009)

Stylizované názvy kapitol procítěně předčítané archaickým jazykem. Starý dům dýchající osudy dávno zemřelých lidí. Starobylá kronika psaná tajným písmem. Zpustlá zahrada. Zakopaný poklad. Prapodivné postavy pronášející mnohosmyslná svědectví. Návrat k přírodě. Tradiční léčitelství. Přírodní magie. Paranormální jevy. --- Kdo by při takových obrazech nepocítil blažené rozechvění? Právě jimi stínadelská trilogie vyniká nad ostatní foglarovky. --- Je v tomto filmu vůbec něco, na co Foglar nepřišel? Marián Labuda. --- Důkladně jsem svůj úsudek uvážil a došel k závěru, že tenhle film je perfektní kýč. (04.09.2010)

Záhrada byla úžasná a to jsem ji poprvé viděl v devadesátkách, kdy jsem byl ještě mlaďoch téměř bez zkušeností. 1995 to byly nejlepší roky na střední tam na jihu s mojí bandou. Daleko byla ještě krize středního věku, otázky proč tu vlastně jsme, daleko byly ještě ztráty prvních blízkých i postupné s tím spjaté a o to rychlejší proniknutí do uhoněného a ustaraného světa dospělých. Viděna po letech, je Záhrada stále kouzelná jako tenkrát, navíc ovoněna tou dobou kdy byla točena. Jestli šedesátky než sem přijeli v plechových maringotkách bubáci RuSSáci (promiň Karle Kryle, ale oni jsou fakt odporní bubáci) byly neljepšími časy na níž vzpomínají naši otcové, pak pro nás to bezpochyby byly devadesátky. Dávám za čtyři jablíčka. * * * * (31.12.2022)