-
Tiscali.cz
(Jan Jaroš)
"Velkou předností filmu je ovšem Ivetina schopnost zamyslet se, dospět k soudnému sebenazírání. Dívka má dobré vyjadřovací nadání, kamera i nepřivádí do rozpaků (jako třeba rolníky obdělávající políčko). Stojí za tím, co viděla, ale odmítá se tímto zážitkem nechat do budoucna spoutávat. Dokáže…" (více)
-
Velkaepocha.sk
(Kateřina Šebelová)
"Autorovi filmu se podařilo dobře zdokumentovat život v rusínské komunitě, vnímání světa zdejších lidí, místní zvyky a obyčeje, ale i vztah víry a ateismu v kontextu dnešní doby. V dokumentu vypovídají rodinní příslušníci Ivety, obyvatelé Litmanové i lidé účastnící se obřadů na Zviru. Bohužel v…" (více)
-
25fps.cz
(Miloš Kameník)
"Film pak možná působí poněkud opatrným a nekonfliktním dojmem. Nelze jej zároveň označit ani za černobílou křesťanskou agitku, ostatně prezentace některých církevních představitelů před kamerou se jeví lehce rozporuplně. Ivetka a hora je příběhem a svědectvím ženy, pro kterou se zkouškou víry a…" (více)
Dokumentární film o spirituální zkušenosti jedné dívky na slovenské hoře Zvir. Dne 5. srpna 1990 odpoledne si tři děti věku 10, 11 a 7 let Ivetka, Katka a její bratr Miťko hráli na na mýtině na hoře Zvir, na Lubovnianské vrchovině na severovýchodním Slovensku. Z okolního lesa se najednou začaly ozývat podivné zvuky, které se blížily. Děti se schovaly v blízkém seníku, ale zvuky neustávaly, naopak byly čím dál blíž, aniž bylo cokoli vidět. Strach dětí se stupňoval. Napadlo je modlit se a modlili se "Mária, Matka naša, skry nás pod svoj plášť...". Najednou všechno ustalo a na lavičce v seníku seděla Panna Maria, viděly ji obě dívky. Doprovodila děti do vesnice. Rodiče jim vše rozmlouvali, vrátili se s dívkami zpět na to místo a ony se Marii opět setkaly. Začaly se sem vracet, postupně i za přítomnosti mnoha poutníků, po nějakém čase se k místu přihlásila i církev. Vidění se opakovala každý měsíc až do 6. srpna 1995, místo navštívilo statisíce lidí. Hora Zvir byla v letošním roce prohlášena za poutní místo. 
