Being Human
Série(5) / Epizody(37)
Obsahy(3)
Russel Tovey, Lenora Crichlowová a Aidan Turner jsou hereckými představiteli trojice spolubydlících, kteří se snaží žít jako ostatní lidé, až na to, že lidé nejsou. Pilotní díl tohoto zábavného a vzrušujícího šestidílného dramatického seriálu, v němž sledujeme tajný dvojí život vlkodlaka, upíra a ducha, byl poprvé uveden v únoru 2008 jako šedesátiminutový speciál. Sledovalo ho skoro 450 000 diváků a získal si i sympatie kritiků. Russell Tovey si v něm zopakoval roli sympatického George, který bojuje se svou dvojí identitou jako uhlazený portýr v nemocnici, a jednou za měsíc za úplňku se proměňuje v děsivého vlkodlaka, lačnícího po mase. Aidan Turner hraje pohledného, výřečného Mitchella, který to na rozdíl od George umí se ženami, ale ve skutečnosti je to upír toužící po lidské krvi. A poslední z trojice je Annie, kterou ztělesnila Lenora Crichlowová, upovídaný duch, jemuž chybí sebedůvěra a zoufale potřebuje společnost. Annie se stále stýská po snoubenci, jehož si před osudovou nehodou, která ji proměnila v ducha, měla vzít, a který se náhodou stane majitelem jejich bytu. Všichni tři se snaží žít jako ostatní lidé a utajit před okolním světem svá temná tajemství, ale jediní, na koho se mohou spolehnout, jsou oni sami. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (67)
Víc než další fantasy podívaná Being Human připomíná filosofické pojednání o třech rozdílných charakterech, okořeněných o mytologický původ. Stejně jako všichni ostatní, i oni se musejí vyrovnávat s běžným moderním životem se všemi jeho předsudky a překážkami. A kvůli svým "potřebám" to rozhodně nemají nijak snadné. Ještě jednu zásadní věc mají společnou: tím čím jsou, si nevybrali dobrovolně, ale byly násilně přeměněni. A teď se musejí vyrovnávat s následky... Seriál pokládá otázky ohledně smrti v nejrůznějších odstínech, o lidských tužbách a temných zákoutích mysli. Nejedná se ale o depresivní seriál, tedy ne většinu času. Na povrchu je Being Human zábavným dramatem, který využívá nadpřirozené prvky z nového osobitého úhlu pohledu, s typickým britským humorem. Ale Being Human je místy i dobře provedený horor, který se neštítí naturalismu a ukazuje následky zpopularizovaných monster (upír, vlkodlak) ve své nejčistší "kráse". Jestliže tedy máte tento žánr rádi, určitě si přijdete na své. Navíc k zábavě dostanete jako bonus skvělé dialogy a scénáře, které donutí diváka k opravdovému zamyšlení. Nesmíte se ale nechat odradit "laciným televizním" vzhledem - konec konců, Being Human je čistokrevný britský seriál se vším všudy... ()
Ach, tohle je oříšek. Objektivní kvalita je asi hodně mizivá, hlavně z filmařského hlediska. Jako by tvůrci vůbec nevěděli, co vlastně dělají. Nastaví skvěle netradiční žánrová pravidla a potom je rozvíjejí podle největších klišé. Začnou zajímavá témata a potom je vyřeší takovým způsobem, že si člověk není jistý, jestli se na to vlastně koukal nebo ne. Podle mě je to super materiál na sitcom s nějakým tím existencionálním přesahem a dramatickým nádechem a skoro to občas vypadá, že je to tak i točené, ale potom to najednou podivně odbočí k pokusům o spektákl a někdy vážně skvělé vtipy zanikají a nevím, prostě nevím, co tím chtěl básník říci. Tím, že má každý díl skoro hodinu, taky došlo k hromadění místy často zbytečných dialogů. Po dramaturgické stránce to zase vypadá, jako by někdo vytáhl pár dobrých nápadů a potom se ani nezabýval taháním dalších z paty, nějak to poslepoval a natočil to hned z první vody bez dalších zásahů a úprav. Ale na druhou stranu je to prostě tak strašně divné! A to mě chytlo za srdíčko. Když pomineme pubertální posedlost krásným upírem. A taky mě, zvláště ve druhé sérii, potěšil výběr doprovodné hudby. Některé vedlejší postavy jsou vážně skvělé a jsem ráda, že jsem s nimi mohla strávit čas, hlavně osmdesátkový duch Gilbert. A potom jsem byla docela nadšená z toho, co se dělo s Herrickem ve třetí řadě. A už vůbec to nastavení tří hlavních hrdinů, které odpovídá obyčejným světským problémům jako je závislost na sexu, problém se zvládáním vzteku a strach opustit vlastní dům, to je prostě mňamka. A taky mě hodně moc nadchl nový dům ve Walesu ve třetí sérii. Ale na druhou stranu tam bylo i dost momentů, kdy jsem si říkala proč, proč proboha mě tvůrci trestají těmito scénami. Ale jako studijní a inspirační materiál beru všemi deseti. ♥ (Ale taky musím mrzce přiznat, že jsem skončila třetí řadou, protože bez Mitchella už pro mě nemá cenu dál prodlužovat ta muka. Ale zase jsem kvůli tomu byla dobrovolně vzhůru přes třicet hodin, takže prostě arrrgh, prostě to má něco do sebe. A nechci si ani představovat, jak tu krásnou divnost zprasili v remakeu za oceánem.) ()
1. série - 90% - V nadpřirozeném žánru bylo za poslední roky řečeno téměř všechno a každý nově příchozí musí zkusit přístup, jaký se bude alespoň trochu odlišovat. A Toby Whithouse si napsal svůj seriál ze světa tmy a krve a zkusil to - naprosto obyčejně, lidsky a civilně. Chvílemi se opravdu zdá, že Mitchell, George a Annie mají své příběhy odehrát čistě pomocí dialogů, drobných vtípků a mezilidské interakce se sousedy, známými, přáteli či milenci. Jenže to by tu nesměla být parta kolem slizouna Harricka, která jejich snažení rámcuje soubojem s partou (jak jinak než zcela elegantně) působících krvesajů. Protože jsem od tohoto strašidelného domu čekal převážně odlehčenou zábavu, zůstávám šokován, jak moc se zadařilo i ve vážnějších rovinách. Jedinečný počin, který překvapuje každou další linkou. 2. série - 90% - Vážnější, krvavější, větší. A setsakra depresivnější. BBC mi v úvodní epizodě přivodilo pěkných pár vrásek, protože z původního pojetí toho zbylo hrozně málo, snad jen hlavní hrdinové. Zápletka působila jako pořádně krvavý horror, motivace vedlejších postav pak zbytečně překotně. Šlo ale jen o zvyk a o přijmutí skutečnosti, že životní cesta, na které se nachází upír, vlkodlak a duch(na), nabrala podstatně temnější směr. Směr, ve kterém se pro slzy či skutečně hodně dusné emocionální ovzduší nejde daleko, ale divácká odměna je o to vydatnější. Na konci jsem zůstal jen vyčerpaně sedět a pokýval hlavou nad rozmanitostí žánrů, které se dají do osmi dílů nacpat. Těžko říct, jak dlouho se dá v takhle specifické podívané pokračovat, ale v tuto chvíli (částečně i za tu neskutečnou odvahu hodit do prime timu tohle) přistává Lidskosti nejvyšší hodnocení. 3. série - 100% - Od úvodního výletu na onen svět až do zničujícího závěru možná to nejsugestivnější, co mi britský seriálový svět kdy nabídl. Způsob, jakým ústřední parta i s epizodickými nahrávači herecky vyspěla a k jakým hranicím je nutí nekompromisní scénář chodit, mě každou chvíli nutil strnule sedět na kraji křesla a jen občas setřít kapky potu. Ona ústřední cena za lidskost je totiž občas nedosažitelně vysoká a mindráky, zločiny a vůbec veškeré špatné věci z minulosti mají tendenci se objevovat právě ve chvíli, kdy je upír, duch či vlkodlaci nejméně potřebují. Na samém konci jsem jen němě obdivoval dokonalou gradaci a bál se, že teď už může celé nadpřirozené soužití jít už jenom dolů. Překvapením ale neměl být konec. 4. série - 100% - O co složitější situace stála před Tobym Whithousem jakožto hlavním tvůrcem, o to obdivuhodněji se s ní vypořádal. Chybělo totiž opravdu málo, aby se mu v kritické chvíli nenávratných změn celý koncept rozsypal pod rukama, ale on ho udržel, oživil a dovedl do zcela strhující kapitoly. S Halem totiž do party přichází hrubá a těžko zkrotitelná síla, která se díky kontrastu s jistou elegancí Damiena Molonyho stává překvapivým tahákem celé osmičky epizod. A zatímco obyčejně od seriálu nevyžaduji naturalistické chvíle, do souboje s dávným osudovým proroctvím padnou dokonale. V jistém smyslu je právě tahle sezóna koncem jedné éry. A já se jen třásl, aby kvalita zůstala takhle vysoko i v sezóně oficiálně poslední. 5. série - 85% - Hodnocení má sice slabší než předchozí roky, ale to z pětky v žádném případě nedělá chudého příbuzného. Naopak právě fakt, že tahle coda se svou překvapivě nadstřelenou dějovou premisou postavenou na souboji s absolutním zlem dotáhla celou snahu do poctivého a náladou přesně trefeného konce, zacementoval Humanisty na pozici nezapomenutelného počinu, který je nakonec i jedním z mých nejoblíbenějších seriálových nadpřirozených světů. Poslední vysílání je sice naplněné snad až příliš bolestivě nabytými zkušenostmi či smutnými nezdary, ale zase snad ještě patrněji než kdy dřív z něj čiší snaha být bytostmi lidštějšími než sami lidé. Zatímco v prvních sériích šlo spíše o snahu jen tak si žít a vyřešit si vlastní kostlivce ve skříni, poslední dvě řady jsou o palčivé touze něco změnit. A to je obdivuhodné, poutavé, ve své podstatě úžasně dojemné - ale hlavně hrozně těžké. () (méně) (více)
V poslední době jsem měl tu možnost zkouknout kopu seriálů s tématikou nadpřirozena. Being Human je jiný v tom, že nesází na akčnost a plyne tak nějak reálně pomalu v dějových liniích hlavních postav, jež jsou nenuceně propleteny. Už prvotní zápletka seriálu - socializace dvou spolubydlících - upíra a vlkodlaka, jejich boj se zvířecí částí svojí osoby a setkání s duchem, jenž se nedostal na „druhou stranu“ k tomu dala perfektní odrazový můstek. Takhle fajn to šlape pouze v první sérii a dál už seriál jede trochu rychlejším tempem a razí si cestu k mainstreamovějšímu pojetí trochu provařenými zvraty v ději, přestává působit tak svěže, ale stále se pohybuje ve vodách vysokého nadprůměru. Co je svěží stále - hlavní trio: upír Mitch, duch Annie a vlkodlak George, tři úžasné postavy, které to snad i nadále budou držet takhle vysoko. Hlavně můj oblíbenec George, jehož charakter je propracován asi nejlépe a jehož potenciál je v ději využit beze zbytku. Předpokládám, že třetí série nebude zklamáním, našlápnuto strhujícím zakončením té druhé má velice dobře. 80% ()
Abych byla upřímná, nejprve jsem nevěděla, co si o tomhle seriálu mám myslet. Až v parádní třetí sérii jsem tomu přišla na chuť, což se ukázalo být trochu pozdě, protože se čtvrtou sérií téměř kompletně obměnili hlavní postavy, ale po nesmělém rozjezdu (který se tvářil jako úplně jiný seriál), se opět vrátili na původní kvalitu. Ale k téhle verzi jsem opravdu přilnula až po vyzkoušení americké verze, teprve pak jsem pochopila v čem spočívá její kouzlo. Když vezmu první tři série, tak ti nadpřirození jsou tady "obyčejní lidé", žádní hybatelé světových událostí, žádní manekýni, prostě partička pěšáků (svým způsobem). Právě tahle obyčejnost je v seriálovém světě výjimečná. Oni nemají žádné superschopnosti, kterými by se dostali z průšvihu, takže když mají průšvih, tak pořádný. Což je rozčilující, uznávám. A tvůrci si s tím taky často nevěděli rady, spousta věcí zůstala nedořešená, spousta zápletek působila prvoplánově a neučesaně, ale stejně to má své kouzlo. Takže díky za tu obyčejnost, je velice osvěžující. ()
Galerie (166)
Zajímavosti (2)
- Titul každé epizody je odkazem na konkrétní skladbu. (filmsim)
Reklama