Domov šedých motýlů

Když se smrt rodičů stane úlevou a následky traumat přesto číhají v útrobách na další příležitost se předvést, je čas upnout naděje k bourcům morušovým a obětavosti člověka, který nepřestává věřit, že i z nemožného se může stát možné... Tíživé jako kámen na noze utopence, který přehodnotil svůj původní úmysl. (21.10.2013)

Očakával som o niečo silnejší snímok, ale navzdory všetkým svojím mínusom dopadla táto fínska drama relatívne fajn. Každý herec podal vynikajúci výkon, príbeh je originálny a do diania filmu dobre ladí obstojná hudba. Technická stránka je takisto celkom znamenitá a vo finále ma film vôbec nesklamal. Celkový dopad trochu strháva nedokonalý scenár, slabší úvod a trochu nedorobený, nedostatočný záver. Ale je to fajn. (19.08.2018)

Traumy z detstva ... hm ... minulosť, zahryznutá do podvedomia chlapca. Dá sa jej zbaviť ? Tak ako to navrhuje riaditeľ mladému Juhanovi ? Neviem, nemyslím si že posledný odkaz od otca - list - ktorý Johani v závere roztrhal bez prečítania to vyrieši. Minulosti sa človek len tak mirnix-dirnix nezbavím. To ukáže až budúcnosť, ktorú Juhanovi veru nezávidím. Veľmi dobrý, studenkavý, severský, dramatický film . (02.03.2018)

Domov šedých motýlů je film, který rozhodně nepatří k nudným večerům. On sám je totiž nudný, až až. Tento film nám ukazuje příběh, který se dá s přehledem odvyprávět během třiceti minut. Je příšerně zdlouhavý, bez šťávy. Hlavní pointa filmu, zasazená do flashbacku je roztahována přes celý děj a prokládá tak nudné pasáže, žití v domově. Mnohem zajímavější mi přišla milostná zápletka ženy ředitele s jedním z chlapců. Vzpomínky chlapce vyzněly, jako stéblo potápějícího scénáře, jakoby film chtěl něčím oslovit a šokovat, ale zároveň měl v kapse jen vypálené sirky. 60% 29.12. 2009 (29.12.2009)

Distributor si kapku přihnul, když psal obsah k filmu nebo ho vůbec neviděl. Ředitel nelítostný nebyl ani náhodou. Jediné co bylo, že se prohlásil za Boha a ostrov si zrekvíroval. Drama, které jsem mohla vidět probíhalo hlavně v hlavách kluků. De facto se musel každý z nich, včetně ředitele, jeho ženy a hospodyně Týny, vypořádávat s nějakým tím kostlivcem ve své vlastní skříni po svém. Být dcerou šéfa ústavu pro chlapce a nemít jinou možnost, než dlít na tak smutném místě sama, bez přátel, je na mašli. Ještě k tomu mít za zády tlupu nadržených chovanců, kteří si do jednoho prošli svým osobním peklem. Divím se, jak pohodově to, holka, nesla. Podobná dramata, kterými si prošli oni, se dennodenně odehrávají za dveřmi bytů stále ... a to je to nejděsivější. (Challenge tour 2015) (12.04.2015)