Domov šedých motýlů

Distributor si kapku přihnul, když psal obsah k filmu nebo ho vůbec neviděl. Ředitel nelítostný nebyl ani náhodou. Jediné co bylo, že se prohlásil za Boha a ostrov si zrekvíroval. Drama, které jsem mohla vidět probíhalo hlavně v hlavách kluků. De facto se musel každý z nich, včetně ředitele, jeho ženy a hospodyně Týny, vypořádávat s nějakým tím kostlivcem ve své vlastní skříni po svém. Být dcerou šéfa ústavu pro chlapce a nemít jinou možnost, než dlít na tak smutném místě sama, bez přátel, je na mašli. Ještě k tomu mít za zády tlupu nadržených chovanců, kteří si do jednoho prošli svým osobním peklem. Divím se, jak pohodově to, holka, nesla. Podobná dramata, kterými si prošli oni, se dennodenně odehrávají za dveřmi bytů stále ... a to je to nejděsivější. (Challenge tour 2015) (12.04.2015)

Začátek byl slibný, potom se to ale dostalo do ploché roviny, kde bylo vyřčeno málo otázek a ještě na méně bylo odpovězeno. Pravda je ta, že důležitá je výchova rodičů. Pokud ta je defektní, můžeme volit stovky humánních i nehumánních způsobů, ale málokdy se nám podaří takovéto hajzlíky přetvořit v normální lidi. "Jsou nemocní a nebudou nikdy úplně uzdraveni". Bylo jen otázkou času, kdy se na ostrově něco nebo všechno zepsuje. PS: Kdyby tomu debilními idiotovi manželka ředitele nedala, prostě by ji znásilnil. Podobná scéna s osahaváním pozadí ředitelovy dcery hlavním "hrdinou". PPS: Člověk nakonec zjistí, že se stejně staral zbytečně (pan ředitel). (17.12.2009)

Skandinávský film opět válí. Nemohu hodnotit jinak, seč bych chtěl. Toto téma je velmi emotivní a přestože si na dojáky nepotrpím, tento snímek se mně hluboko dotýká. Každý člověk se postupem času naplní určitou částkou hořkosti, což může být někdy velký problém, protože pokud je hořkosti hodně, nedá se s ní žít. Jen pokud ji odstraníme, můžeme přestat žít minulostí a začít směle hledět do budoucnosti. Hlavní postava - Juhani - byl naprosto perfektně ztvárněn, to co vypověděl svým mistrným herectvím, by dokázal říct málokdo. A to mu bylo v době natáčení 17 let!! Děkuji tvůrcům za tento psychologicko-filosofický film, který i mně dokázal zodpovědět na pár podstatných otázek. (02.10.2013)

Naši filmaři pořád brečí, že filmy stojí moc peněz a špatně na ně shánějí peníze. Řeší to často příšerným Product placement ( Svatba na svatebním poli, Líbáš jako Bůh ). Šikovný Dome Karukoski z Finska nic takového nepotřebuje. Stačí jeden ostrov, zhruba 20 přsvědčivých herců, kvalitní scénář a výborná kamera a hustá atmosféra. Flashbacky z traumatického zážitku jsou luxusně nasnímané. "Tummien perhosten koti" nenudí ani minutu. Nenapadá mě jediná výtka. Děkuji DVD Edici za vyjmečný film. (08.10.2009)

Není to na pět hvězdiček, je to na 4 a 1/2. Ta polovina se ztratila, protože mě prostě film nedokázal tak absolutně-absolutně pohltit jako Kielletty hedelmä. I přesto Karukoski dokázal opět vykreslit život dospívajících bez příkras, "slizkých" a nic neříkajících scén, čistě a s umem. Hudba výborná, chladné severské tóny se skvěle doplňují s minimalistickou krajinou. Příběh si drží diváka u sebe po celou dobu a nechává střídavě vydechnout a opět zatajit dech, herci vybráni s citem. Boj s minulostí v přítomnosti. Absolutně-absolutní spokojenost. (ale berte mě trochu s rezervou, Karukoski je prostě moje srdcová záležitost) (26.04.2010)