Dvě tváře války
-
Kůže
-
Pelle, La
-
Peau, La
(Francie)
Drama / Válečný
Itálie / Francie, 1981, 131 min
Režie:
Liliana CavaniHudba:
Lalo SchifrinObsah
-
Film je volnou adaptací románu Curzia Malaparta a zavede nás do r. 1943. Americké jednotky právě osvobodili Neapol. V této těžké době se dostávali do střetu dobyvatelé a ti, jenž byli dobyti. Ženy prodávají svá těla a své děti; němečtí vězni se vykupují za cenu zlata, která se rovná váze jejich těla. Tato všeobjímající freska ukazuje portréty některých tragických událostí, které se vyskytly během 2. světové války a živě popisuje konfrontaci světů na obou stranách barikády. (oficiální text distributora)
Film je volnou adaptací románu Curzia Malaparta a zavede nás do r. 1943. Americké jednotky právě osvobodili Neapol. V této těžké době se dostávali do střetu dobyvatelé a ti, jenž byli dobyti. Ženy prodávají svá těla a své děti; němečtí vězni se vykupují za cenu zlata, která se rovná váze jejich těla. Tato všeobjímající freska ukazuje portréty některých tragických událostí, které se vyskytly během 2. světové války a živě popisuje konfrontaci světů na obou stranách barikády. Komentáře uživatelů k filmu (18)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(17.5.2006)
-
sportovec
Představa války jako neurčitého mezidobí mezi změnami v pohybu front, přestávek mezi zatínáním pěstí při příchodu okupačních a naopak jásotu při objevení osvoboditelských vojsk je dětinsky naivní; mnohem důležitější je z tohoto hlediska je to, co se děje ve společnosti jako celku, především v její civilní většině, cudně nazývané "týl". Střeva války v této její podobě nejsou méně stravitelná než hrůzy a děje bojových scén. Mezní situace tu mají odlišný ráz i průběh, ale stejné vyznění; rozpad morálky a hodnot, násobený hmotným nedostatkem nezřídka na hranici biologického přežití, tvoří zvláštní subkulturu nebývalého rozsahu černé a šedé ekonomiky. Malaparte je paralelně jakýmsi kronikářem i analyzátorem této přechodné mozaiky týdnů, měsíců, nezřídka i let. Šmelina, prostituce, pohlavní nemoci, ale i vraždy, nenadálé výbuchy, neodstraněná minová pole, také i jiné nekontrolovatelné válečné výbušniny, zbytečné smrti, to všechno je odvrácenou tváří ideálů hlásaných oficiální propagandou. Tehdy již zkušená, u nás téměř neznámá italská režisérka Liliana Cavani přistoupila k látce s pietou ale i vůlí ji skutečně zfilmovat, tj. beze zbytku převést do ryze filmové řeči. Mozaikovitost příběhu je postižením složitosti těch dní, rozjímání o tom, kdo je vlastně vítězem a kdo poraženým, nezbytnou součástí výchozí ideje a výsledek ojedinělým záznamem toho, o čem se zpravidla ve vzpomínkách hrdinů i nehrdinů nemluví. Ale tak jako člověka netvoří jen mozek ale i koneční a střeva, tak také tato část války je podstanou součástí její celkové výpovědi i svědectvím o skutečném rozsahu škod, jež přináší. Je-li téma zvládnuto na úrovni - a tak tomu v tomto případě nepochybně je - vzniká nadčasovost, nad kterou se nejásá, ale o které víme, že ji ze života dostat, natož vymrskat nelze. Je to hořké, avšak nepostradatelné poznání toho, kdo chce žít život vskutku zralý, dospělý a zodpovědný.(13.9.2009)
-
Radko
Následky vojnového besnenia a oslobodzovacieho procesu na život a psychiku civilného obyvateľstva. Ako pôsobí blahodárne osloboditeľ ako celok na okupovaný štát, tak častokrát veľmi nepriaznivo pôsobí na jednotlivých jeho obyvateľov (napr. sexuálnym násilím, rabovačkami, ponižovaním zajatcov, uvoľnením mravov, vysmievaním sa z nepriateľa). Príbeh oslobodzovania fašistického Talianska, konkrétne Neapolu americkými vojskami prostredníctvom sfilmovanej knihy spomienok talianskeho vojenského hodnostára Malaparteho, ktorého vynikajúco stvárnil Marcello Mastroianni, nepôsobí len ako konkrétny výsek z histórie, ale ako všeobecne platný obraz povojnového strádania. Zo žien sa stávajú všadeprítomné kurvy, z ich detí tovar, predávaný rodičmi osloboditeľom na ukojenie ich pedofilných chutí. Nad vojnou sužované mesto, obkolesené podmínovaným okolím (ako pevninou tak morom, takže civili mali prísny zákaz životodarného rybolovu) sa vzniesol mor, nedostatok jedla, základných hygienických pomôcok. Dôsledkom bolo obrovské uvoľnenie mravov, redukovanie životných radostí na problém urvať si skyvu chleba. Na jednej strane posmievanie sa porazenému, na druhej cynické kšeftovanie talianskych "víťazov" s nemeckými zajatcami, ktorých vykrmujú a snažia sa predať američanom za kilo živej váhy, inak sa vyhrážajú, že z nich urobia mydlo, ktoré Neapol tiež veľmi potrebuje. A nad tým všetkým Malaparte účastne chápajúci svojich spoluobčanov, povznesene počúvajúci vyvyšovanie sa američanov, sám ako pridelenec americkej pilotky, ženy význačného senátora, ktorá prišla na humanistickú misiu, v skutočnosti však pomôcť mužovi vo volebnej kampani. Onedlho i namyslená američanka spoznáva drsnú realitu a po prežitom šoku sa jej neveľmi chce plniť "ušľachtilé ciele". Veľmi drsný film o neradostných dňoch oslobodenia, zaujal námetom, spracovaním i celkovým vyznením (hoci neveľmi radostným a optimistickým) z režijnej dielne hádam najtalentovanejšej spomedzi trojlístka talianskych škandalistov - Marco Ferreri, Liliana Cavaniová, Tinto Brass.(2.8.2004)
-
LiVentura
Šílený výkřik... rozervaná společnost po válce se snaží zuby nehty udržet na nohách a přežít za jakoukoli cenu. Američané jsou jen procházející.. Ten konec filmu byl opravdu reál.(30.12.2011)
-
Crocuta
Zdařilý film, který stojí za vidění a jehož románová předloha je stejně dobrá, ale ještě trpčí a pochmurnější. Největší Malapartův román Kaput na takto kvalitní adaptaci terpve čeká.(29.6.2007)
-
Terva
Film měl premiéru téhož roku na filmovém festivalu v Cannes.(27.5.2012)
-
gabin(a)
Mám ráda kvalitní adaptace kvalitních knih, italské filmy, Mastroianniho i drásavého Malaparta. Skvělý film o hrozných věcech.....Doporučuji přečíst knížku!(1.3.2010)
-
MJMilan
Dost neobvyklý snímek, který opravdu bere válku trošku z jiné stránky, než ji píší učebnice dějin a z Američanů tu nedělá pouze válečné hrdiny, ale také válečná zvířata, která řádí v porobené Itálii.(7.5.2009)
-
Davej
No o tom sexu to zas tak příliš není (Tsunami_X). Spíš jde o zajímavý snímek o tom, jak trpké to je, když po poražených pochoduje vítězná armáda, jaké jsou následky války a jaký je život v dějinném mezidobí. I přes účast amerických snímků je to typický evropský snímek a proto občas trochu hrozí nuda, ale kvůli myšlenkovému obsahu filmu a také překvapivé závěrečné scéně se to vyplatí vydržet(10.6.2003)
-
jatamansi
Název Kůže se mi líbí víc, ostatně prostitutka o Američanech říká, že jsou to pěkné kůže, tak proto. Je to spíš taková freska než souvislý, plynulý děj. Malaparte je spisovatelovým pseudonymem a vychází z Bonaparta, takže to je jedna ze souvislostí. Sám Malaparte pak byl považován za skutečného lva salonů, patřil k evropské smetánce, což je na filmu poznat. Současně patřil ke kritikům měšťáctví a to je další pohled. Upoutala mne věta jednoho popleteného vojáka „Musíme dokázat, že jsme hodni hanby, která postihla Itálii.“ I to vystihuje jeden z motivů. A teď střípky silných momentů, kdo viděl, ať vzpomíná. Fascinovala mne umělecká řemesla, blondýnky dole, aby jich bylo dost i pro černochy. * Morbidní situace, kdy na nosítkách leží voják bez ruky a další za ním ji nese, stejně jako realisticky vyhřezlá střeva u vojáka, který jen utíkal do pole s průjmem. * Zajatci jsou moc tlustí - tuk jako tuk, uděláme z nich mýdlo. * Jak mohou prodávat své děti? Pořád je lepčí je prodávat, než je jíst.* Voják přejetý tankem a ještě pro jistotu pohled při couvání.* Zábava jen pro pány s porodem figury opravdu neotřelá.* Na vítězství je také něco smutného. Všichni se rozejdou a možná už se nikdy neuvidí. A když se uvidí, radši se vyhnou.* Scéna s neapolskou pannou a tím konec kšeftu.* Psi mají při umírání větší komfort než lidé.* Konec střípků. A teď k filmu obecně. Výbuch Vesuvu byl moc amatérský. Pilotka byla stále příliš dokonale učesaná, i když sundala přilbu. Ovšem záviděla jsem jí orchidej na šatech, i když tak dlouho nevadla. Při západu slunce a následném letu nejhezčí hudební pasáž Lalo Schifrina, který tady moc k poznání podle mne není. A závěrečné „Jeď, Jime tys vyhrál,“ zní skoro jako „Zahraj to, Sme, zahraj to znovu.“ Je to hanba, ale od Malaparteho jsem ještě nic nečetla a mám tip, až půjdu příští týden do knihovny.(23.5.2008)
-
Grafito
Skvělá adaptace skvělýho Malaparteho románu.. z tohohle filmu vám půjde mráz po zádech..(18.1.2007)
-
Lucas87
Na tomto filmu se mi nejvíce líbila scéna s mizejícím tankem, nejvíce šokující byla ta s těma marockými vojáky jak si kupují mladé chlapce a ta nejvíce otřesná při záběrech z osvobozování Říma jak ten chlápek spadne pod pásy rozjetého tanku, tak to byla opravdu síla.(13.1.2012)
-
vla_kor
Když jsem četla Malaparteho knihu Kůže, byla jsem přesvědčená, že se podle ní nedá natočit film. Ale dá. A jak dobrý. Škoda, že není delší ...(22.11.2006)
-
Petrushka5
Dokonalost. Ironie, smutek, úpadek všeho a všech. Úryvky z knihy: Všichni se domnívají, že bojují a trpí za svou duši, ale ve skutečnosti bojují a trpí za svou kůži. Na ostatních nezáleží. Dnes ze sebe děláme hrdiny kvůli něčemu jaksepatří ubohému. A taky ošklivému. Lidská kůže je přece ošklivá. Podívejte se. Je odporná. Pomyslete si, že svět je plný hrdinů, kteří by kvůli tomu byli schopni obětovat život. (str. 113) *** "Vy byste neprodal své děti," opakoval generál Guillaume a prohlížel si hřbet své ruky. "Kdoví," opakoval jsem, "kdybych měl dítě, šel bych ho možná prodat, abych si mohl koupit americké cigarety. Je třeba kráčet s dobou. Když už jsme zbabělci, musíme jimi být se vším všudy." (str. 114)(18.1.2008)
-
Mikino00
Silný naturalistický snímek, který si nebere servítky a servíruje vše v plné míře, tak jak to bylo. Ve válce vždy trpí ti nejopomíjenější a to civilisté. Velmi mě potěšila role pro Lancastera, ale celému filmu s přehledem dominuje fenomenální Mastroianni.(11.4.2012)
-
Petkon
Vynikající válečné drama z konce 2.světové války, odehrávající se v osvobozované Itálii americkou armádou, zachycující jednání i myšlení lidé na obou stranách – amerických vojáků i samotných Italů, kteří se mnozí ocitli morálně i fyzicky na dně a kteří jsou nuceni pro přežití udělat cokoliv. Snímek velmi citlivě ukazuje, jak mezní situace mění charakter člověka ať na té či oné straně - vítězové zneužívající svou dočasnou moc nad bezbranností a bezmocností lidí, a prostí Italové, kteří prodávají sami sebe, své ženy i děti proto, aby přežili nebo si přilepšili. Odpověď na otázku, co je více nemorální, nechává film pouze na divákovi. Jen několik sporadických, ale o to účinnějších drastických scén pak dotváří celou hrůznost válečného běsnění, takže divák je i na samotném konci filmu šokován zcela zbytečnou smrtí po již dávno skončeném boji. Jeden z nejpůsobivějších závěrů válečného filmu, jaký jsem kdy viděl.(28.12.2006)
-
Pasternak
Povedený film o Itálii na konci války. Velice realné a hlavně je tady opět bezchybný Marcello Mastroianni. Pěkné.(7.2.2004)
-
John Dunbar
Žádné dobro ve válce nehledejte, to tu prostě neexistuje, což jen potvrzuje bez ruky cenzora podávaná situace v dobyté Neapoli roku 1943.(11.2.2012)
