Promiňte, omyl

Rozhodně nemůžu říct: "Sorry, Wrong Movie", protože takhle dobrej film noir jsem už dlouho neviděl. Strahující, napínavé a dramatické od začátku až do konce. Lancastera sice moc nemusím, ale naštěstí se tam zas až tolik neobjevoval a všechno to spočívalo na perfektním hereckém výkonu Barbary Stanwyck a skvěle napsaném příběhu. (02.10.2010)

Napětím vyšroubovaná atmosféra na maximum, nádherně hrající Barbara Stanwyck, jako bezmocná žena uvězněná v bytě i ve svém nemocném těle, kterou divák nejdřív lituje, pak ji nesnáší, ale jak začíná být čím dál vyděšenější, tak jí opět drží palce. A konec se vydařil na výbornou. Kamera je rázná a dramatická, mnohé vysvětluje obrazem, když třeba přejede luxusní místnosti v domě hrdinčina otce, na kterých visí vycpaná zvířata a mnoho portrétů jeho dcery, a je rázem jasno, že je to akční, sebevědomý muž, pro kterého jeho už dospělá a vdaná dcera vždycky zůstane ochraňovanou malou holčičkou. ____ Jen mám připomínky k některým nejasnostem, například, jak hrdinka mohla na stole svého muže najít papírek s telefonními čísly, na které pak volala - ten by mohl ležet maximálně v jeho kancelář, ale ne u něj doma v ložnici. Těžko taky věřit, že by u milionářské dědičky žádný z lékařů po celou dobu jejího dospívání nedhalil pravou podstatu její nemoci. ___ Zajímavé také jako pohled na soužití manželů koncem 40. let, když muž vůbec nezaváhá zavolat ženu uspávající syna, aby mu podala pivo z lednice a pak ji klidně nechá v noci pro to pivo dojít, když mu řekne, že už žádné nemají. Dost hrozné. Stejně, jakože doktor probírá zcela v klidu psychický stav manželky s jejím mužem, ale jí se o tom ani nezmíní. /6. 5. 15./ (06.05.2015)

A teď ruku na srdce, opravdu byste u filmu tak znalecky rozpoznali, že jde o roztaženou dvacetiminutovou předlohu, kdyby vám to úplně všude neomlacovali o hlavu? Docela pochybuju. V tomhle filmu totiž žádný telefonát či flashback nepůsobí tak, že by byl nějak navíc (a pokud ano, je publikum brzy vyvedeno ze svého omylu), všechno to jsou důležité střípky, které pomáhají hlavní hrdince a zároveň divákovi složit celou skládačku (to, že indisponovaná žena odmítá uvěřit některým faktům, je myslím vcelku pochopitelné). Postava Leony je totiž duševně labilní, k tomu silně rozmazlená a panovačná, což dělá svoje (o tom, že je Stanwyck ve své roli hysterky skvělá, snad nikdo nepochybuje). Ale krom hlavní postavy a postupného rozplétání tajemství se může divák těšit na pořádný kopec napětí a opravdu parádně vygradovaný cynický závěr, u kterého můžu bez uzardění konstatovat, že mě dost překvapil (a věřím, že ve své době nejedné divačce zlomyslně nasadil brouka do hlavy). Snímek má jediné 2 slabiny; moment, kdy hlavní hrdinka poněkud zvláštně upřednostní nemocnici před policií (což se na druhou stranu dá „ospravedlnit“ jejím stále se zhoršujícím, postupně až nesnesitelným stavem), a pak čistě technická věc, totiž docela odfláknuté zadní projekce (a na ty já jsem hodně citlivý). Celkově to tak vidím na slabší, ale ještě plný počet. (17.06.2015)

Byla pravda trochu odvaha, takhle natáhnout původní kratičkou rozhlasovou hru a neubrat přitom na síle pointy. Telefonátů přibylo, příběh se zkomplikoval, přesto se dílo povedlo hlavně díky Barbaře Stanwyck v roli zhýčkané dcerušky bohatého otce, která je zvyklá brát si co chce a když se jí to nepodaří, utíká do nemoci. (06.01.2015)

Výborný film! Vyslechla hovor, který neměla. Další hovor, zjišťování... Dozvídáme se útržky z blízké i vzdálenější minulosti, které zapadají do skládanky jak v detektivce, ale nic není jasné a napětí se po celou dobu filmu nádherně stupňuje. Ne strach, ale napětí z očekávání toho, co bude následovat. Fakt mě film dokonale pohltil. Nakonec rozuzlení a samotný závěr, který mě trochu zklamal – ne to, jaký byl, ale jak byl ztvárněn. # [viděno: v noci, monitor, sluchátka, EN sub] # příběh 9 | hudba 8 | humor 0 | akce 0 | napětí 6 | pustil bych si znovu 7 (12.08.2012)