Spálené mosty

Po druhom pozretí mením hodnotenie z 2 na 4*. A pri tom je tento film tak obyčajný, až je krásny. Netreba od neho očakávať hĺbavé dialógy, neskutočné scény, napätie, či zápletku - ide len o výňatok zo života rodiny postihnutej tragédiou a ich vyrovnávanie sa s touto náročnou situáciou, pri čom každý z členov rodiny to prežíva a zvláda iným spôsobom. Celý dej je veľmi ľudský a familiárny, pri čom vcholí zmierením jednotlivých členov navzájom, ale aj so stratou milovanej osoby. Netvrdím, že veľdielo, ale je tu určitá iskra a sympatia, ktorá diváka nenechá chladným. (11.01.2018)

čojaviem . . . som na rozpakoch a možno by som v takomto stave ani nemal hodnotiť/komentovať . . . bolo príjemné sleodvať slečnu Hollandovú (len keby ešte pár kíl pribrala), civilné a nevtieravé herectvo pána Firtha konečne v inej polohe (lepšej - povedal by som po všetkých tých britských romantikách) a "nezávislú (ak mám použiť takýto sprostý výraz) réžiu . . . ktovie prečo mi to pripomínalo Saurov Cria cuervos (možno tá záverečná scéna?), výborná je scéna pohreb/guľovačka, pozoruhodný strih . . . Winterbottom je "sakra" zvláštny chlapík . . . (03.12.2008)

eileen to zde napsala přesně - je to skutečně film bez obsahu. bylo by to slabé i jako TV film nějaké provinční stanice. Ještě prošpikovaný reklamou na MAXu - to bylo vcelku utrpení o tom, co z toho vyleze a on vylezl jen konec. Snad jedinné, co tam je zajímavé, že jde o další ze západních snímků, který ukazuje, jak se tam lze poflakovat na univerzitě a pak za to asi dostanete diplom a je z vás "ellita Evropy". Já ani za Colina ** nedám. To nejde, postava, kterou tam představuje je bezbarvá, beztvará, jako celý film. Opravdu bída s nouzí. Lituji. (08.11.2017)

Trochu mne mrzí, že jsem v takovém filmu viděla svého oblíbeného herce. Ale i to se někdy stává .. Příběh mne nezaujal, ale to snad proto, že jsem nevytušila jeho hloubku(pokud to tu hloubku skutečně mělo). Film samotný mne nebavil ani jako film, ani jako "umělecké dílo". Má pozornost se pomalu vytrácela už od prvních dvaceti minut a bohužel musím říct, že už si ji moc scén nezískalo a když už, tak jen na kratičký okamžik. Na druhou stranu ani začátek nesliboval nic, co by se podobalo trháku, tak jsem se lehce pronudila od začátku do konce, film smaži a více nepustím. (21.09.2011)

Nový film Michaela Winterbottoma se odehrává, jak již název napovídá, v italském Janově, přičemž pravděpodobně ne zcela náhodou svým stylem odkazuje právě k italskému neorealismu. Některá z děl Winterbottomovy filmografie obsahují pseudodokumentární prvky, což je nejvíce patrné v Devíti písních, a pokud se nejedná o žánrově vyhraněnější díla (např. neo-noir Vrah ve mně nebo sci-fi Code 46), zaujímá v nich realismus výsadní postavení. Genova se odehrává ve striktně autentických lokacích, kulisy všedně pojatého dramatu tvoří skutečné životem pulsující město a s odhlédnutím od jednoho duchovního (či zvýrazněného psychologického – záleží na úhlu pohledu) prvku – zjevující se mrtvé matky – působí celé vyprávění naprosto uvěřitelně. Z narativního hlediska se jedná o film vyprázdněný, chybí mu nosná dějová linka a místo toho jsme konfrontování s drobnokresbou všedního života rodiny v ne zcela všední výchozí situaci. Z tohoto důvodu se mnohým divákům může zdát, že Genova je prakticky „o ničem“ a „nic se v ní neděje“. Síla tohoto filmu tkví právě v oné všednosti, postavy v ní nejsou konfrontovány s nějakým dějovým konstruktem, veškeré dění plyne ve své přirozenosti, neexistuje začátek jasně a systematicky uvádějící charaktery na scénu a samotný film končí v nedořečenosti – jako bychom místo uceleného příběhu sledovali jakýsi výřez z opravdového života. Tento přístup jasně nabádá diváka k uvědomění si, že postavy měly nějaký život před děním ve filmu – život, který končí hned v jeho úvodních minutách – a taktéž, že zároveň se skončením onoho filmu nekončí osudy postav. Ve výsledku pak film působí přirozeněji a uvěřitelněji, ale, jak již bylo řečeno, vyskytuje se tu onen ne zcela realistický prvek, který je však součásti vykreslení psychologického rozpoložení jedné z postav a taktéž představuje spouštěč dramatických situací. _____ Genova je z vizuálního hlediska velmi pohledným dílem, nikoliv však podle představ běžného diváka zvyklého na ladnost, vizuální čistotu a výraznou stylizaci hollywoodských trháků. Winterbottom spolu s Michaelem Mannem patří mezi nemnoho filmařů, kteří dokonale pracují s ruční digitální kamerou a nakládají s její živou a světelně velmi citlivou optikou s obrovskou pečlivostí a citem. Vše je natáčeno v přirozeném světle a kamera je neustále v pohybu s postavami, což opět zvyšuje dojem realističnosti. _____ Vyzdvihnout si zaslouží i herečtí představitelé v čele s civilním Colinem Firthem a soustředěnou Catherine Keener. Překvapivě vynikající výkony na profesionální úrovni předvedlo i holčičí duo ztvárňující Firthovy osiřelé dcery – i velmi vyhrocené situace zvládají s elegancí ostříleného profesionála. _____ Po Síle srdce s Angelinou Jolie představuje Genova další logický krok ve Winterbottomově filmografii a troufám si tvrdit, že to, co začalo s Umbertem D, Rosselliniho válečnou trilogií a Zloději kol, našlo své pokračovatele právě ve výše jmenovaných filmech. (03.11.2010)