Stínu neutečeš

Mohlo to být docela dusný komorní dráma, ale naprosto tomu chybala atmosféra a nějaký napětí z toho co se všechno může stát, až se ukáže pravda v celé své nahotě. Bohužel režisérce nepomohli ani herci, Lanďák byl imrvere nalitej, to asi nebylo ani hraný a místy blábolil uplně z cesty. Jaroslava Adamová tam vrhala jeden zlý a tajemný kukuč za druhým, kolikrát mě to přišlo jako kdyby jí spíš sralo, že jí Laňdák o pauzách vychlastal láhvinku než by to bylo součástí příběhu. Asi se chtělo víc soustředit na samotu a ty tři lidi v ní a ne to ještě rozmělňovat po nepodstatných postavách a nepodstatných záběrech. A výměna herců by taky nebyla na škodu a taky trošku promazlit dialogy by bylo fajn. Škoda, z toho mohlo jít fakt pekelný dusno......mohlo. (04.01.2012)

Pokus o české citové drama, které až moc často klopýtá. Ošklivé rekvizity (hodně takových těch starých, nepotřebných věcí, které najdete v babiččině bytě) a ošklivé chování zahořklé babky a starého ožraly vytvářejí poměrně působivou atmosféru. Škoda, že tu zlou čarodějnici a ochlastu od Adamové a Landovského člověk tak nějak čeká. Oceňuji, že se Lenka Kny nesnažila do filmu propašovat milý český humor a stvořit tak další tragikomedii. Nicméně i tak je tu hodně školometských chyb co se týče vedení herců (ten divadelní přednes hodně tahá za uši) a zdlouhavého vyprávění. (08.12.2009)

Dojem zvedá citlivě uměřená ♫ hudba M.Pavlíčka, naopak obecně jsou neúměrné podobné převody home-made projektů na plátno. Přitom samotný námět má potenciál na skutečně velký film. Přestože filmu nelze upřít snahu o český originál, o to víc mrzí scénáristicko-režijní zbrklost, postrádám více dramatična již ve fázi scénáře. Je škoda, že zejména P. Landovského již nezastihlo natáčení na absolutním vrcholu, aby filmová spolupráce mezi ním a režisérkou mohla dostat větší hloubku. Severočeský návrat je ale hezkým uzavřením oblouku jeho herecké práce od Soukromé vichřice. Přívoz, jenž sám o sobě vykoná spoustu dramatické práce, a Vik (Švehlík) zřejmě jako odkazy na Páralova a Jirešova "Mladého muže" (23.01.2012)

Babička je senilní a zlá, takže zabývat se jejími nápady = nic víc než mít záminku pro natočení tohoto filmu. Podobných vychytávek je ve scénáři víc a bohužel k nim musím připočíst i závěr, od kterého jsem si bůhvíproč dovolila něco očekávat. Určitě se ale dají najít i klady, především depresivní atmosféra venkovské samoty (kameraman Diviš Marek se nezapře) a Pavel Landovský (jeho postava je jako jediná vyšinutá správným způsobem). Během projekce jsem cítila spíš nervozitu než napětí, ale i to se počítá; na nudu si stěžovat nemůžu. Co mě ale rušilo, byly zbytečné a směšné scény. Z toho, jak se vždycky tvářili osudově, když pluli na tom voru, jsem málem mlátila hlavou o zem. Navíc všichni divně mluví a ta holka je divná celá. Ještě otázečku: Proč krájela ten dort? (08.12.2009)

Film se snaží na pozadí rodinného dramatu alespoň nastínit velice složité a rozporuplné ukrajinské dějiny. Kdo vlastně byli banderovci? O to se přou historici dlouhá desetiletí a výsledek je doposud nejasný. Snad proto má nakladatelství Lidové noviny mnoho let v edičním plánu knihu „Dějiny Ukrajiny“ a stále je není schopno vydat. Byli to sprostí vrazi nebo hrdinové? To dodnes nedokáží rozlousknout ani sami Ukrajinci. Oficiální ukrajinské postoje se otáčejí jako korouhvička ve větru podle toho, kdo zrovna vyhraje volby. A tak ani Lenka Kny nedává jasnou odpověď. Film je poněkud depresivní, ale má své kouzlo. Oprávněně jistě zaujme výborná kamera a hudba. Film má ovšem také několik nelogičností. Především když se vnučka diví, že prarodiče nepochází z Československa. Landovského řeč je totiž špatná ruština nebo možná ukrajinština, ale rozhodně ne čeština. Rovněž myšlenkový zvrat paní Adamové na konci filmu je poněkud divný. Když si na lavičce v mysli přehraje drsnou scénu porodu a následné smrti svého prvorozeného syna, radikálně změní dosavadní názor na svého muže. Doposud ho jen obviňovala a otevřeně nenáviděla. V závěru filmu se o něho láskyplně stará a připravuje oslavu jeho 85. narozenin. Měla ta scéna na lavičce být snad klíčovou, po které nastalo odpuštění manželovi a smíření se s osudem? Zřejme to tak mělo vyznít. Na vztahu Landovský x Němec je zobecněn i rozporuplný vztah mezi národy ve střední Evropě v období Druhé světové války a vlastně až do současnosti. Film okrajově ukazuje postavení běžných lidí v dnešní době. I mladá právnička se jen velmi těžko vyrovnává s denním stresem a s odloučením od přítele. Pomoc hledá ve skleničkách vodky. Tím se docela podobá svému dědovi. Její postarší otec Švehlík se cítí být matkou odvržený a nemá zájem se s rodinou stýkat. Tak se ani na konci filmu nedozví, kdo vlastně je. Lenka Kny je přes určité nedostatky této prvotiny slibnou režisérkou. (14.06.2010)