Paví král

Další z řady TV pohádek, tentokrát trochu známější, než mnohé jiné. Režisér nejspíš pospíchal na oběd, nebo to chtěl mít co nejrychleji za sebou, protože tak rychle odbytý příběh jsem dlouho neviděl. I když je pohádka zapamatovatelná svou exotičností, herci nikdy neopustili studia a procházka po pláži, postel plující na moři a další byla spíš ve stylu "co to ku*va je za efekty ?!" Hudba taky kapitola sama pro sebe, jakoby místy hledali inspiraci v horroru Cannibal holocaust. No vzhledem k tomu, že ta vznikla o 2 roky později, tak se můžeme jen domnívat, že skladatel pro C.H. se inspiroval spíše zde :D (30.06.2014)

Pohádka ze Špalíčku pohádek Františka Hrubína. Knihy, kterou má v knihovničce každý z mé generace. Pohádka, kde obrázek v knížce vypadá stejně, jako záběr z filmu (Růžička na postýlce v moři). Až přepluji moře, až přetrpím hoře. Cestičkou z oblázků půjdu si pro lásku. Přeplouvání moře netrvalo dlouho, hoře byla nejspíš vynechaná snídaně, protože princeznu nikdo trpět nenechal. Zlá Hněvka mi připadala hezčí než princezna, ta se mi zdála taková rozmlžená a nepříliš lucidní, mouchy, vlastně pávi, snězte si mě. (04.01.2012)

Námět této pohádky se musel psát pod kouřovým oparem jointových cigaret, jinak nerozumím tomu, jak něco tak strašného mohlo jít do výroby. Příběh je sice pohádkový, ale zpracování je tak tragické a padlé na hlavu, že se nestačím divit. Triky jsou na úrovní televizního pravěku a kulisy totálně televizní. Z této pohádky si není vůbec co vzít za příklad a sám se sobě divím, že jsem tak přísný. Ale jsem. Nula, nula, nula. (22.12.2018)

Princezna Růženka (Jarmila Švehlová) tu vypadá jako kudrnatý pudlík, víc se mi vždycky líbila Hněvka (Taťjána Medvecká), kdyby se jen trochu usmála, že jo. Jednoduchá pohádka, milá, bez zbytečného protahování... co by člověk taky chtěl od čtyřiceti minut. Jako malá jsem tuto pohádku měla moc ráda, dnes už se při ní jen usmívám a přivírám oči nad určitými věcmi. Nicméně stejně se na ni vždycky ráda podívám i dnes. (13.08.2012)

Totální psychedelický úlet s podporovanou zoofilií, kde se nejvíce vyřádila kostýmní výtvarnice. Důležité zvraty se v obraze neobjeví - neuvidíme, kde se najednou vzal ten páv, nevíme, proč najednou zmizí, nevidíme shození postele do moře, nevidíme potrestání Hněvky a jejího sluhy. netušíme, jak se ocitli najednou rodiče Růžičky na dvoře Pavího krále, proměna ryb je taky odfláknutá. Hlavně že je nám několikrát zopakovaná básnička o pavím králi a "cestičkou z oblázků, půjdu si pro lásku". Btw, ryby musely být namakané z posilovny, když dokázaly pár dní držet nad vodou zlatou loď i s princeznou. Dialogy mi přišly jak od mimoňů. Ale na druhou stranu to atmosféru má, takovou meditativně psychedelickou. (04.11.2018)