Jak se staví sen

Nejveselejší poznatek na ČSFD o tomto pořadu je zajímavost jakéhosi TheMakera, který nás tím informuje, že zedníci, montážníci a vůbec tvůrci celé proměny (ať už kuchyně, obýváku nebo ložnice) mají na to jen 36 hodin. Skutečnou zajímavostí by ovšem bylo, kdyby uvedl, že se jedná o nějaký televizní fígl, kde vše musí vypadat hezky, ale skutečnost je většinou jiná. Čili tým tancujících a k šoumenství nucených designérů má pochopitelně spousty času si vše připravit dopředu (3D návrh, materiály apod.). Pořad je předtočen, tedy návštěvy a posezení s prodejci nábytku, koberců, světel nebo podlah jsou natočené v předstihu. Jinak by nebylo možné vše natáčet najednou v ten daný inkriminovaný den nebo víkend nebo by to bylo zbytečně drahé. Na takovou poctivost každý kašle. Problém je také se zednickými úpravami. Jsem si jistý, že mnozí diváci věří, že lze za dva dny zbourat příčku a postavit novou, rozvést elektřinu, vodu a plyn, nahodit zdi maltou a ihned vymalovat a ještě na to připlácnout skříně nebo linku, vyrovnat starou podlahu nivelačkou a hned sázet plouvoucí podlahu. To vše by šlo, leda že by tým supermanů nepoužíval vodu. Ano, vodu. Tu samou vodu, bez které klasickou maltu nebo nivelačku nenamícháte, i kdybyste se zbláznili. Prostě je to v takovém čase nemožné, ne z hlediska organizace nebo lidských zdrojů, ale z hlediska stavařiny. Pak je tu ještě jedna možnost. Tým to sice stihne zbourat a postavit a druhý tým na to pověsí hotovou sektorovou linku, ale už nám prostě neukážou, jak to těm nešťastníkům pak nabobtná, opadá nebo shnije. Je to takový navrch huj, uvnitř fuj. To samé s podlahami. Ještě jsem neviděl tak brutálně rychlou nivelačku, že hned po rozlití se už pokládá mirelon a podlaha samotná. Musejí nejspíš používat nějakou zázračnou nivelačku z Ruska nebo co, nebo je jim to prostě jedno anebo poslední možnost, totiž že přestavba sice trvá týdny, ale do televize se to sestřihá tak, že to vypadá na dva dny. V televizi to je děsně cool, ale horší je, že takový divák si pak myslí, že za dva dny jim zedníci vybourají a postaví nové jádro nebo pověsí novou linku na míru. Je to prostě nemožné. V pořadu, který byl tomuto vzorem, mají na takovou proměnu myslím měsíc. To už se dá brát vážně, ale takhle ne. Jinak je tento pořad docela zajímavý a částečně i inspirativní. Vždy se rád podívám, i když celou dobu nadávám. Moderátor je ovšem pro mne element, který těžko snáším. Tento pořad je prostě vějička na diváky, ale rozhodně ne nějaká sonda do solidní přeměny bytu. Kdo už takhle přeměňoval nebo se tím snad živí, mi dá jistě za pravdu. (05.12.2011)

Ze sledovatelného pořadu o přestavbě domu se postupem let stala další komerční sračka, kde jde hlavně o to, dozvědět se během půl hodiny smutný a velmi citově založený příběh Janičky z Vidlákova, které v osmi letech umřeli oba rodiče, od devíti musela pracovat na banánových plantážích a v šestnácti jí znásilnila banda výtržníků. Na Primě Love se později téhož dne v Soudní síni staneme svědky soudního procesu s výtržníky a majitelem plantáže. Příšerný. (14.01.2018)

Tak když jsem dala pořadu Bydlení je hra 3*, musím dát tomuhle pouze 2*. Nápad se mi i líbí (přestože není původní, jak jsem se zde dočetla) a celkově mám ráda pořady týkající se bydlení a designu. Co se už se mi líbí míň, je konečné zpracování. Mnohdy je to zařízené hodně stroze, neútulně a zároveň neskutečně přepatlaně. Zdá se mi, že designéři neberou v potaz věk ani celkovou osobu toho, kdo v tom má bydlet a je to všechno jako přes kopírák. Co mě však irituje mnohem víc, tak je ničení všech těch starých věcí. To, že je něco starší a už ne zcela moderní pro mě není důvod k ničení. Házet skříně z okna, rozbíjet starou pohovku, ničit nádobí.....jsem přesvědčena, že by ty věci ještě posloužily jinde. (26.12.2011)

Úplně obyčejný, nic neříkající a neoriginálně udělaný pořad, které Prima vyrábí jak na běžícím pásu. Jen ten potrhlý moderátor mě občas jebal mé smysly potřebné ke koukání se na bednu. Co se týká obsahu, mé vzdělání se tímto tématem hodně prolíná ( jsem nábytkář se specializací na čoulounictví), tak to alespoň trošičku můžu brát i z profesionálnějšího hlediska. No, ta banda architektů své práci rozumí, jenže všichni jsou zcela většinou bez fantazie. Řídí se jen tím co je dnes in a moderní, nehledají svou vlastí cestu k novým možnostem. Jen chodí vyšlapanou cestičkou jiných architektů a návrhářů. Jsou zcela neoriginální, ale mnohokrát praktičtí k prostoru-avšak né na peněženku. Příklad sam za sebe: V JEDNOM DÍLE DOSTALI ZA ÚKOL PŘEDĚLAT POKOJ 15LETÉ LOLITCE UJÍŽDĚJÍCÍ NA TANEČNÍ HUDBU. TO CO STVOŘILI BYLO....DĚSNÉ. PŘÍŠERNÝ MIX 60, 70 80 LET NÁBYTKÁŘSKÉHP DESIGNU, ZE KTERÉHO SE TA HOLČINA MÁLEM POSRALA BLAHEM. JASNĚ, KAŽDÉMU SE LÍBÍ NĚCO JINÉHO A JÍ POTĚŠILI. JENŽE ZAPOMĚLI NA PRAKTICKOU STÁNKU VĚCI, V TAKOVÉM ŠÍLENÉM MIXU BAREV A TVARŮ SE STOBOSKOPEM NA STROPĚ SE ASI MOC SOUSTŘEDIT NA UČENÍ NEDÁ. A JEDNALO SE O MALÝ BYT. PROSTĚ TOTÁLNĚ SELHALI DLE MĚ V POMĚRU STYLU A PRAKTIČNOSTI. A NESMÍM POZAPOMENOUT KOLIK TO VŠE MUSELO STÁT-KDO SI TO Z NORMÁLNĚ VYDĚLÁVAJÍCÍCH LIDÍ BUDE MOCI DOVOLIT.??? (12.05.2009)

Obvyklá koncepce pořadu, kdy se pod rukama zkušených designérů staré a nevzhledné mění na moderní a vkusné (jak pro koho). Na tom by nebylo nic špatného, kdyby mě však tolik neodrazovalo obsazení a zpracování vůbec. Moderátor Pavel Cejnar mě svým hulákáním do ampliónu začal okamžitě iritovat a když jsem zjistila, že tuto metodu bude aplikovat každý díl, antipatie vzrostly. Navíc většina z designerského ansámblu je mi vrcholně nesympatická a jejich vyjadřovací schopnosti mnohdy vyvolávají skepsi ohledně inteligenční úrovně. Nelíbí se mi ani způsoby, jakými se zbavují nepotřebných věcí. Jejich rozkopání, rozmlácení a shazování z balkonu sice možná je atraktivní pro kameru, ale jen posilují celkově "buranský" dojem z pořadu. Žoviální, vzájemně se popichující mužský a ženský voiceover už raději ani nezmiňuji... (18.03.2009)