Snídaně u Tiffanyho

Film který se v podstatě celý točí okolo jediné postavy - Holly v podání Audrey Hepburn. Na její postavě snímek stojí, ale bohužel taky i padá. Audrey je sice krásná holka, ale po naivní princezničce z Prázdnin v Římě jí sobecky sebestřednou polétavici už prostě nežeru a zkrátka se mi do té role moc nehodí. Možná je to jen můj osobní předdeterminovaný názor, ale je to tak. Co mi taky dost chybělo je nějaká pořádná zápletka. Celou dobu tak v podstatě jen sledujete, jak Audrey kalí nebo blbne, ale nic zásadnějšího se za tu dobu nestane a komické postavičky jako nasraný Číňan, srabovitý brazilský politik nebo prasečácký obarvený milionář to taky nezachrání. Od Capoteho jsem teda čekal trochu víc. Hlavní mužská postava mi vedle rozlétané Audrey navíc přišla hodně nevýrazná a všechno tak musel zachraňovat její úžasný kocour. Tentokrát to bude za 3 a 1/2. (15.04.2007)

Snídaně u Tiffanyho je jeden z mála filmů, které si notoricky pouštím, zaručeně v něm znovu objevím a zcela jistě se dojmu, i když si to předem zakážu. Holly je totiž úkaz, ale nebyla by jím, kdyby nebylo Audrey Hepburn - herečky z generace těch, které už se dnes nerodí. Její postava je dojemná i v situacích, kdy se chová sobecky a hloupě. Chodí si svoji koblihu posnídat před výlohu obchodu, kde nakupuje smetánka a doufá, že na ni ulpí trochu toho lesku. Hraje si na dámu, ale pod tou načančaností je obyčejná holka, která má sice zlaté srdce, ale zatím si ještě plete dojmy s pojmy a bláhově věří, že věcičky jí udělají šťastnou. Krásný, opravdu krásný film! (01.05.2004)

George Axelrod knihu ne zploštil (jelikož ta byla tenká až dost), nýbrž roztáhl do podoby celovečerního filmu. Kdyby měla Snídaně třicet minut a tvořila by jednu povídku z mnoha, jednalo by se o opravdový klenot, takhle budí dojem rychlé splácaného produktu vzniknuvšího na základě mimořádného úspěchu úžasné novely Trumana Capoteho. Arogance George Pepparda bije do očí, přitom ne on, ale Andrey měla mít v jejich vztahu hlavní slovo, nemluvě o roli Mickeyho Rooneyho, výborného komika, ne však tak výborného, aby dokázal zamaskovat, že není Japonec. Ale pořád je tu oscarová hudba Henryho Manciniho, který věděl co dělá, stejně jako Audrey, když se postavila zásadně proti vystřihnutí svého krátkého pěveckého vystoupení. Je to jeden ze střípků, které zachraňují tuto „nevěrnou“ adaptaci před úplným zapomněním. Musím podotýkat, že všem těm střípkům dominuje svůdná, rozkošná, neodolatelná, šarmantní, okouzlující, rozpustile naivní Audrey Hepburnová? Prázdiny Římě zasloužily pochvalu především díky ní, Snídaně u Tiffanyho ji zaslouží jenom díky ní. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Eddard, dzej dzej, Lavi, Vampireman (08.08.2006)

Rád bych zde vysvětlil, proč jsem tenhle film nikdy neviděl celý, až nyní (dokoukaný vyloženě na sílu), a proč mi přijde odpudivý. Především éterická Audrey tu hraje mimořádně extra nesympatickou dilinu (já vím, záměr). Připomíná mi fifleny z gymplu, které moc dobře věděly, že jsou neodolatelně lákavé pro své klučičí protějšky, a tak záměrně provokovaly, jen aby se dle svých slov "dobře bavily". Audrey tu přesně v tomto stylu předvádí neodolatelná kukadla, účesy, róby etc. (povrchní svět módy), ale z úst vypouští takové banality, že by se za ně styděl snad i začínající scénárista. Navíc příběh je tu doslova nulový. Komediální prvek - domácí pán hájící svoje práva na večerní a noční klid, je asi to nejlepší, co tenhle film nabízí. Ono vlastně není o čem psát, nezasmějete se a jestli se dojmete, je s otazníkem (já ne - není nad čím, ačkoli se filmaři snaží, seč můžou). Z celé filmografie Audrey Hepburn asi nejslabší film. Film, který mě vyloženě štve. (22.01.2023)

Audrey Hepburn si v tomto filmu nejde nezamilovat. Skvělá adaptace stejnojmenné novelky T. Capoteho, která se od své knižní předlohy v drobných detailech liší. I po letech stojí jak film tak knížka určitě za pozornost. UPDATE 21. 12. 2014 - Po druhém zhlédnutí snižuji původní hodnocení o jednu hvězdu, a jsem skoro v pokušení jít dolů ještě o jednu. Ten film beznadějně zastaral, a nově na něj koukám úplně jinýma - velmi kritickýma - očima. Audrey je jistě výborná, ale je otázka, zda se pro svou roli skutečně hodila. Jsa důvěrně obeznámen s Capoteho předlohou se domnívám, že pro roli Holly by se skoro jistě lépe hodila jiná herečka, která by nebyla tak strašně... neviňoučká a nezkažená. Audrey prostě věříte všecho, jenom ne postavu světácké zlatokopky, na to má prostě moc hodný kukuč. A její herecký protějšek - naprosto tragický George Peppard v roli Paula - je tak strašně prkenný, že se chytáte za hlavu, když (opakovaně) vyznává Audrey lásku. Když se potom film v závěru výrazně odchyluje od předlohy, otráveně už jen zdviháte obočí, že takhle blbý hollywoodský happy end si Capote nezasloužil. Za mě osobně skoro otrávenost a nuda - když jsem psal, že film beznadějně zastaral, myslel jsem to skutečně vážně. (18.06.2011)