Breakfast at Tiffany's
Raňajky u Tiffanyho
Breakfast at Tiffany's
Režie:
Blake EdwardsScénář:
George AxelrodHudba:
Henry ManciniHrají:
Audrey Hepburn, George Peppard, Patricia Neal, Buddy Ebsen, Martin Balsam, José Luis de Vilallonga, John McGiver, Stanley Adams, Elvia Allman, Alan Reed (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Tak mile bláznivou mladou dívku jen tak nenajdeš. Audrey Hepburnová v hlavní roli americké komedie oceněné dvěma Oscary. Mezi nestárnoucí filmy určitě patří romantická komedie, jež vznikla podle stejnojmenné úspěšné knihy Trumana Capoteho. Vypráví o mladé, půvabné a emancipované dívce Holly Golightlyové, která v New Yorku poněkud lehkomyslné sní svůj sen o skvělé budoucnosti. Zatím však musí žít jen z "příspěvků na taxík a oblečení" od svých stálých pánských obdivovatelů. Její plány naruší seznámení se začínajícím spisovatelem Paulem, jenž se přistěhuje do domu, kde bydlí... (Magic Box)
(více)Recenze (719)
Představte si Breakfast at Tiffany's bez Audrey Hepburn... Je to právě tato subtilní herecká legenda, kdo povznesl tento snímek ne o patro, ale alespoň o dva mrakodrapy výš. Slovo charisma zde dostává nový rozměr. Dobovou kritikou nepříliš přijatý film se po letech stal doslova kultem. Sofistikovaná krása, humor, elegance, nadhled a romantika si zde podávají ruce. A ten soundtrack... ()
Ultimátní romantika, která je doopravdy na úrovni a plná ikonických scén, kterým vévodí naprosto nádherná Audrey. Hudba, kostýmy... Prostě nádhera. ()
Uspěchané vánoční odpoledne a mě nenapadne nic lepšího než, že strávím svůj čas ve společnosti božské Audrey. Byl to krásný zážitek. A dvě hodiny uplynuly jako voda. Určitě doporučuji, hlavně třeba zlatokopkám lovícím po pražských barech, třeba si uvědomí někdy krutou pravdu. ()
Když jsem všude slyšel a četl, že je to takřka kultovní komedie, těšil jsem se na tento film. Nakonec mě docela zklamal. Nevýrazný George Peppard v hlavní roli, trapné výstupy rádoby čínského pana domácího (asi mělo být vtipné vidět číňana, jak do něčeho pořád naráží) a některé až moc vážné části, které mi k celkovému ladění filmu moc nesedly. Nebýt Bohyně Audrey, tak by ten film až taková bomba nebyl. ()
Pro mě filmová klasika, kterou si pouštím, když se potřebuju pousmát. To zaručeně vždycky zajístí Holly, která mě svou naivitou, hloupostí i geniálností vždycky pobaví. Kdyby Holly nehrála Adurey Hepburn, jednalo by se o úplně běžnou "tuctovou" komedii, ale s ní je to úplně jiné. Romantický konec s výbornou hudbou, která krásně vykresluje celou atmosféru filmu...Úžasný film! ()
75%. Krásná pohádka pro dospělé, v lecčems velmi předvídatelná, ale přesto velmi milá a Moon River vám bude v uších znít ještě týdny poté... ()
Dokonalá chémia nechémia ústrednej dvojice a Moon River na záver - proste tento film má dokonalé filmové okamihy ! ()
Audrey není o nic méně okouzlující než v Prázdninách v Římě, ale její postava (a vlastně celá zápletka okolo ní..) v tomhle filmu mi přišla tak hrozně otravná a nesympatická, že jsem ve finále vzhledem k očekáváním spíš zklamán.. 3* ()
"Páni, miláčku, nedávaj ti tu jíst ?? Jsi samá kost !!" ;) Přiznám se, že jsem Blaku Edwardsovi za mák nevěřil, ale on tu adaptaci i dík té přirozené hořkosladkosti, kterou bijáku vtiskl, skutečně zvládl, jakkoli se tedy nakonec hlavně svezl z Večírku k Růžovému panterovi na Capotě slávy a talentu anorektické Audrey, skvostné velké herečky.. A troufám si tvrdit, že se tvůrcům skutečně podařilo zachovat původního ducha knihy, byť prostřednictvím velké křehké mozaiky drobných motivů.. Stejně se při kouzelné Moon River asi nikdy nezbavím úvahy, jak by asi Snídaně u Tiffanyho chutnala, kdyby ji servíroval původně zamýšlený John Frankenheimer.. Jakkoli jde o opravdu nesmírně zajímavý a tematicky bohatý snímek.. ()
Osobně můžu říct, že se mi tento film líbil. Sice byl dost dlouhý a celý příběh se až příliš točí okolo jedné osoby, ale překrásná Audrey Hepburn to zcela vynahrazuje. Určitě stojí za zhlédnutí a pokud nejste do Audrey "hotoví", tak se ve filmu objevuje i naprosto suprový kocour !!! :o) ()
Nádherný snímek. Asi bych mohl dát plný počet, ale přeci jenom tomu něco málo chybělo. ()
Ani po více jak padesáti letech neztrácí Audrey Hepburn nic ze své aury. Snídaně u Tiffanyho je především o ní a to je dobře. Troufnu si říct, že bez hlavní představitelky by snímek zapadl hluboko do regálů a archivů, takto ho lze naopak považovat za dílo definující "správný romantický konec". ()
Má to své dobré momenty (nákup u Tiffanyho, krádež v obchodě, mejdan s Balsamem), ale když jediná postava, na které mi záleží nedokáže ani promluvit, protože se jedná o kocoura, je něco špatně... ()
Je to nádherný film a je nádherný především tou atmosférou, která už se dnes skoro nevidí. ()
Jediný zápor: postava Mickeyho Rooneyho (jeho Japonec by se hodil spíš do TELE TELE, než do nejlepší romantické komedie všech dob). ()
Holly je skvelá žienka so zmyslom pre módu, neporiadok a s jasným cieľom nepochopiť lásku. Film sa mi páčil ešte väčšmi než kniha, vyžaruje z neho niečo veľmi pozitívne a to z každého okamihu:) Cítiť z neho Audrey a cítiť z neho nádych starších rokov..:) ()
Svojho času som tento film zle pochopil, bral som ho ako snobský, no presne to sa ukázalo na záver. Vonkajšie pozlátko je jedna vec, no šťastie a láska vec druhá. Uvedomil som si to až keď som stretol dievča, ktoré veľa vecí z tohto filmu mi sem tam predhadzovalo pred oči a bola a vlastne v mnohom je ako Audrey v tomto filme, má svoj šarm, charizmu a zároveň aj tú vnútornú krásu, ktorá bola základom uvedomenia na konci tohto filmu. Môžeme si vravieť veľa o prázdnote, no veľa vecí treba prežiť a možno pochopiť na sebe som zistil, teda občas, u mňa to tak bolo bohužiaľ a viem, že niektoré veci už nevrátim späť, no dalo mi to životnú lekciu. Film je síce pomalý, no ľudia, čo podľa mňa trpia presne takým niečím majú možnosť si počas tej dĺžky a vecí, ktoré sa tam dejú a ktoré môžu im ukázať ich samých, to môžu lepšie pochopiť, preto je to veľmi dobrý film. ()
Je nesmierna škoda, že v závere film stráca grády a všetko sa to rúca do stratena. Pretože tá hodina aj pol pred tým, je dokonalou ukážkou romantickej komédie s nesmrteľným výkonom Audrey Hepburn. ()
Snídaně u Tiffanyho je nejspíš slabší než kupříkladu Prázdniny v Římě, ale Audrey H. je opět tak úžasně úžasná...k tomu ten závěr...no co víc si od romantického filmu přát? Až mě dojímá, jaká já jsem romantická duše:-) 10/10 ()
Související novinky
Blake Edwards: 1922 – 2010
Ve středu v noci se na svůj poslední večírek někde tam nahoře vypravil velký filmař, držitel čestného Oscara za celoživotní dílo Blake Edwards. Všichni si jej pamatujeme především jako tvůrce… (více)
Nejeden snímek s Audrey Hepburn prozrazuje, že se režisér spolehl na hereččinu auru a odbyl, co mohl. Zklamala mě Sabrina, Odpolední láska i Paříž v letním parnu. První dva snímky jsou nepochybně nadprůměrné, a to nejen ve svém žánru. Mají vtip, mají šarm, ale to nestačí. Život v nich zdaleka nevíří. Jiné je to v My Fair Lady nebo v Prázdninách v Římě. V prvním z nich – krom skvělé hudby a vtipného příběhu –vtahuje diváka příležitost stát se v odkouzleném světě svědkem těch nejhlubších a nejméně pravděpodobných proměn, jimiž jsou rozmluvení němého a otevření očí slepého. Ve druhém pak každého musí zasáhnout to neodchylné plynutí osudové lásky, kterou její nemožnost, odhalící se jako nemilosrdný sudí, nezničí, ale rozdvojí ve dvě zodpovědné životní cesty s planoucí lampou vzpomínky na zavazující zázrak setkání. Dál bych mohl vzpomínat i několika dalších filmů a neuměle líčit, jak je zasáhl úžas zjevu i zrak Audrey Hepburn, třeba nanejvýš odchýlený western Co se nepromíjí. Ale nyní ta Snídaně. Poučen zklamanými ohlasy jsem čekal jen tu pozvolna klesající hladinu vzrušení. Příběh, odbitý až dobitý. Postavy zaměnitelné. A přestože mi z předsudečného zraku slézaly temnící šupiny jen pozvolna, netrvalo dlouho a ocitl jsem se právě v onom dalším povstávajícím živém a životodárném světě. Jako mnohým mně pochopitelně nevyhovoval hlavní mužský aktér. Ne pro průměrné herectví. Snad naopak. Příliš mu padl symbol, do něhož se oblékl. Ve vyprávění se neocitl jako jeho plnohodnotný prvek, ale jen jako další z mantinelů, do nichž hlavní hrdinka naráží při svém nevyzpytatelném růstu. A tedy neměl být onou roznětkou proměny, k níž se zdá dojít v samém závěru. Ale mou pozornost přitáhla přirozeně právě ona. A teď bych mohl mluvit dlouho – o disproporci tělesného rozkmitu a duševního zauzlování, o manekýnkovské loutkovitosti, která tají dlouhé londonovské vyprávění, o polymorfnosti, jíž jen málo chybí k tomu, aby ta temná i světlá dívka změnila své pohlaví. Ale nebudu. Stačí říci jen jedno. Bezejmennost. Právě ta se stává klíčem k celému příběhu… Hlavní hrdinka se pokusila pojmenovat se sama a nechává svého kocoura bezejmenného (tak jako hlavní hrdina osudové knihy Tak je to kocoure od E. Neville – viz https://recordingsontheroad.bandcamp.com/album/the-cats-dreams-about-coney-island-kocourovy-sny-o-coney-islandu), a to mě přivádí na stopu… Mluvil jsem (i psal) o tom vícekrát, ale bezejmenní jsme ve vzájemném styku všichni… Krásně to vyjádřil Thoreau, když napsal, že všichni máme jakési divoké jméno (wild name), které nám odpovídá nejvýstižněji a jímž nás oslovují ti, kteří nás znají nejlépe – a nemusejí přitom ani otevřít ústa. Zde se tedy ve změti řečí, výkladů a instrukcí ocitá bytost, která si sama netroufá připoutat k sobě cosi záhadného, byť by to bylo to nejvšednější zvíře. A celý příběh se vychyluje a upadá v závrať. Jako by se celý svět odrazil a přeměnil všechny oběžné dráhy… Co je to tedy za film… Nevím, ale nepřestanu hledat to jméno, kterým bych tu bytost pojmenoval, a tedy i spasil –zbavil zakletí. () (méně) (více)