Biutiful

Obyčejný pohled do chudších čtvrtí jednoho španělského velkoměsta (možná proto to na mne tak dolehlo), kde se odehrává surový příběh polovičního ztroskotance Uxbala, který neví, zda se má horko těžko sápat po pomyslném stéblu trávy, či jej ve chvílích osvobozujícího nádechu sám nabízet ostatním, které má rád. Konvenčnost, upřímnost, a strach ze smrti. Nebo ze života? Zeptejte se Javiera. Bylo to silné, bylo to úděsně halucinogenní, a bylo to tak artově neopakovatelné a surealistické, že se mi z toho ještě teď točí hlava. (18.06.2011)

Tak ja pôjdem trochu proti prúdu a prejavím spokojnosť so štvrtým Innarituovým pokusom o dieru do umeleckého sveta. Našťastie pochopil, že trikrát opakovaná scenáristická schéma navzájom sa preplietajúcich príbehov by už bola únavná a tak natočil klasický priamočiary film. Jeho najväčšou devízou je fakt, že aj pri svojej dĺžke nemá hluché miesta, nenudí a vždy v pravý čas pripraví nejaký zaujímavý a nečakaný zvrat. Problém mám skôr s jeho posolstvom, ktoré sa snaží byť opäť všeobímajúce, lenže problémy s načierno pracujúcimi prisťahovalcami a problémové životy feťákov sú všeobecne známe. Menší problém mám so záverom a kontroverzným rozhodnutím černošky, mierne optimistický záver by tomuto filmu slušal viac a vyznel by silnejšie a logickejšie. Alebo som niečo prehliadol a vrátila sa? Tak pardon, prehliadol som. (19.09.2012)

Letošek začal opravdu neradostně. Obával jsem se, jak dopadne nový Inárritův snímek bez přítomnosti jeho dvorního scenáristy. Že to bude odporná emocionální tortura a sociální exploatace hnípající se v utrpení bez jakéhokoli důvodu, že efektní, brilantně nastříhané scény budou bez jakéhokoli opodostatnění a že místo několika propletených linií budeme svědky retardovaného děje a absentujících postav, jsem nečekal. Zarámování celého snímku posmrtnou idylkou už patří opravdu do říše oligofrenie a jediný způsob, jak film vydržet do konce, je uspořádat s přáteli soutěž, kdo přesněji odhadne, po kolika kýblích utrpení přijde další poetický střih na kouřící tovární komíny. (30.01.2011)

V porovnání s předchozí Iñárritovou tvorbou byl tento jeho (prozatím poslední) počin pro mě rozčarováním, ale ve srovnání s ostatními dramaty zůstává Buitiful nadprůměrným filmem, avšak nijak výstředním.// Nevím, zda-li se svým až příliš doslovným (a mnohdy zbytečným) zachycením jednotlivých scén a (překvapivě) uceleným scénářem snažil oslovit širší publikum, nebo jestli ho přemohla deprese, že se našli lidé, kteří jeho předchozí filmy nepobrali, ale tohle jsem tedy nečekala. Na druhou stranu nemůžu mluvit o nějakém zklamání, protože Javier Bardem a samotný příběh byl dobrý. Jen mám pocit, že toho mohl říct mnohem víc a jiank, než za užití nadbytečných scén a jasně čitelným scénářem. Vždyť to přece umí. // Nemusím nutně skládat roztříštěnou mozaiku, ale chci tam vnímat tu atmosféru, to kouzlo... a u Buitiful to bylo "jen" kouzlo Bardema, který (jako jediný) dostal prostor a hrál "několik rolí" (umírající otec, milenec-trpitel, citlivý obchodník s lidmi, mystik). A hrál skvěle. Proto původně zamýšlené 3 a půl * zaokrouhluji nahoru. (23.03.2011)

║Rozpočet $35miliónov║Tržby USA $5,101,237║Tržby Celosvetovo $25,147,786▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA $2,027,914 //počet predaných kusov 109,009║ V niektorých momentoch neskutočne silné ale ako celok to nemá až takú razanciu ako predošlé filmy Inarritu, nie je tam nič až také prekvapivé, dejovo prevratné čo by nám svet prevrátilo na ruby ako sme u neho zvyklí. Samozrejme v jeho podaní ide opäť o dosť drsnú a surovú záležitosť, s príbehom ktorý nemusí byť každému zrovna po chuti, priemer. /videl v kine: 60%/ (09.10.2011)