poster

Vrah ve mně

  • USA

    The Killer Inside Me

  • Velká Británie

    The Killer Inside Me

Krimi / Drama / Thriller

USA / Švédsko / Velká Británie / Kanada, 2010, 109 min

Předloha:

Jim Thompson (kniha)

Scénář:

John Curran

Kamera:

Marcel Zyskind

Scénografie:

Mark Tildesley

Kostýmy:

Lynette Meyer
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Flipnic
    ****

    Excelentní psychologické drama a sonda do duše psychopata (neplést si s úchylákem či tak ...) a sociopata. Inteligentní mladík od policie se dostává stále více do spirály vraždění, aby vyhladil jeden důkaz za druhým, lidé ve městě umírají. Jeho ineligence je zpočátku silnou zbraní, ovšem v poslední části filmu vidíme již jeho naprostou proměnu v "šílence", jehož primárním cílem je zabíjet a ničit - zatímco původní cíl byl pouze si bokem ulít podvodem nějaké prašule ... Odkaz na Freuda, fotografie a vzpomínky na úchylnou mámu, přistižení bratra při znásilnění 5ti leté holčičky v autě dávají jasný odkaz na silně psychologicky laděný příběh, který nechává zdánlivou kriminální složku jen jako kulisu. Hodně rozpačitě na mne působila ústřední znělka, která dělala z filmu jako by do nebe volající černou komedii, ovšem její text naznačuje, že nikoliv jedinec, ale celá společnost se podílí na občasném vzniku takovýchto stvůr, jako je hlavní hrdina ... Je to hodně dobré, dobře zahrané, ale strašně záleží, z jakého úhlu se divák na film dívá. Mne prostě dostala vyloženě ta psychologická rovina. Film obsahuje dvě scény neskutečně brutálního násilí na ženách, které rozhodně nemají v běžné USA produkci obdoby, takže pozor, tyhle scény mohou silně traumatizovat ...(11.9.2010)

  • Skejpr
    ****

    Atmosféra funguje, herecké výkony jsou skvělé, příběh je ale příliš brzy omezen na explicitní výbuchy násilí na ženách, intimní scény a logika si bere dovolenou. Škoda podivné nedotaženosti, která to hodně ničí. 7/10 (45. MFF KV)(3.7.2010)

  • JitkaCardova
    **

    Winterbottom to trestuhodně nezvládl odvyprávět. Příběh knihy je výjimečný a úderný právě tím, jak probleskuje způsobem vyprávění - schizofrenní sebeprezentací hlavního hrdiny. Film otrocky cituje celé věty či scény z knihy, aniž by je dokázal natočit ze psrávného úhlu, takže mnohdy zapadnou nebo dokonce vyzní protismyslně, suše ironické komentáře jsou brány jako věcné popisy, řada klíčových informací se úplně vytrací nebo svádí na mylnou stopu (pro příběh naprosto zásadní postava otce - neboť Thompson vytvořil svérázný příspěvek k patopsychologickým románům o vztahu otce a syna - je úplně přegumovaná, role služky matoucí atd.)... Nakonbec i vizuální stránka filmu mě zklamala, narychlo posháněné dekorace a rekvizity prozrazují málo důkladnou přípravu, kamera je nevynalézavá, ačkoli se jí nabízí tolik zajímavých příležitostí, jak ztvárnit tak zvrhlé situace často právě z pohledu psyhopata... Výsledný dojem, že W. film po všech stránkách odflákl a zanedbal, nenapraví ani celkem vtipně zvolený písničkový doprovod. *** Říkám si, že tenhle film měl raději udělat Aronofonski.(22.10.2013)

  • Sobis87
    *****

    Jelikož jsem obeznámen s filmografií Michaela Winterbottoma pouze v rozmezí let 2003-2010 – tedy počínaje fascinujícím filmem Code 46 – nebudu tím pádem brát ohled na filmy předcházející. Ze zkušeností s oněmi novějšími počiny si dovoluji tvrdit, že tento progresivní filmař nedokáže uspokojit mainstreamové publikum, a to z jednoho prostého důvodu – ani se o to nesnaží. Reflexní a narativně vrstevnatý Tristram Shandy, artová a sexuálně explicitní drobnokresba vztahu v Devíti písních, pseudodokumentární „nudné“ drama Síla srdce nebo již zmíněné melancholické minimalistické sci-fi Code 46 balancující na hraně spirituality. Vrah ve mně se nejvíce podobá právě Code 46, neboť u obou filmů je k určitému „hollywoodskému“ žánru přistupováno značně progresivně. Winterbottomova novinka – mimochodem adaptace brakového románu – spadá do žánru film-noir, který vznikl ve 30. letech 20. století, vedle klasických žánrových prvků se zde však vyskytují i prvky moderní, díky čemuž by se Vrah ve mně dal označit i za neo-noir. Při projekci jsem si několikrát vzpomněl na Kieœlowského Krátký film o zabíjení, neboť u obou filmů je hlavním cílem především profilace pokroucené mysli, dramatické vyústění ve vraždu a díky famóznímu výkonu Caseyho Afflecka je celá ta podívaná, kdy se z kauzality vyplynuvších násilných aktů stává jednoduchá obsese, neskutečně intenzivní. Pokaždé, když se z milého zevnějšku titulního antihrdiny vyloupne jeho temné násilnické já, je to moment šokující, krutý a děsivě mrazivý. Myslím si, že scéna, ve které se městem pochvalovaný šerif snaží ubít k smrti prostitutku v podaní Jessicy Alby, bude strašit v mysli nejen diváky se slabší povahou a rozhodně se nejedná o jediný moment, kdy člověku zatrne. _____ Vizuálně je Vrah ve mně taktéž na pomezí mezi klasickým a moderním. Prvně Winterbottom natočil celý film barevně (bratři Coenovi svou poctu noir Muž, který nebyl udělali černobíle, stejně tak Soderbergh své Berlínské spiknutí) a dává přednost měkčímu melancholickému svícení před zlověstným tvrdým světlem, díky čemuž ony brutální výjevy vyzní více nečekaně a nepatřičně vůči zdánlivě idylickým 50. létům, v nichž se film odehrává. V některých momentech film dokonce hýří barvami natolik, že připomíná propagační plakát amerického stylu života na idylickém předměstí. V kontrastu s touto vizuální novostí v rámci žánru pak Winterbottom servíruje ikonické obrazy, které dávají vzpomenout na Maltézského sokola nebo Hluboký spánek. Celková atmosféra malebného amerického městečka pak v kontrastu s hnusem, který bublá pod jeho povrchem, připomíná charakter samotného hrdiny – pohledného sympaťáka, v jehož nitru rezonuje čiré zlo (či snad zlost? zlá nemoc?). Jako některé z předešlých Winterbottomových filmů se může i Vrah ve mně zdát vzhledem k celkové délce narativně strožejším a je pravda, že některá ta dramata vřou spíše pod povrchem, stejně tak je třeba do psychiky charakteru proniknout s vlastním aktivním přičiněním. Winterbottom byl „vždy“ (opět upozorňuji na neznalost filmů před r. 2003) hlavně požitkářem, který s divákem komunikuje skrze atmosféru, hudbu a melancholické (či naopak kruté) obrazy. Nechce po něm, aby si nechal vyprávět do detailu vypiplaný příběh, nýbrž aby si ten příběh přímo prožil. A toto Winterbottom jakožto jeden z nejprogresivnějších režisérů balancujících na hraně mainstreamových žánrů a artu zvládá na výbornou. P.S.: To, jak jsou divákovi předkládány indicie pro konstrukci možného motivu vrahova běsnění, aby se vše nakonec zvrhlo čirou obsesi, mě velmi potěšilo.(11.10.2010)

  • Botič
    *

    První shlédnutý film na 45. ročníku MFFKV a hned taková čičovina. Winterbottomova Tristrama Shandyho mám rád, navíc oplývá mnohem větší atmosférou a hravostí, než The Killer inside me, kde je snad vše úplně špatně a postavené na hlavu. Už přemíra postav zapříčiňuje fakt, že je dost těžké se v nich vyznat a ve výsledku se dostavuje jen rezignace. Dialogové pasáže vzbuzují úsměv a úlek, protože to nemohlo být myšleno vážně a ani v žertu. Parodické výstupy ala sprint po ulici s kudlou v ruce nebo výsledné rozuzlení zapříčinily, že mi slezly snad všechny chlupy ze zad a braly nohy na ramena pryč ze sálu. Navíc nechat bloumat Simona Mentalistu Bakera téměř dvě hodiny po pravém vrahovi je nevídané a neslýchané. Casey Affleck tentokrát nevýrazný – málem jsem z jeho Lou Forda usnul. Kam se podělo charisma? Tenhle snímek se nemůže líbit snad vůbec nikomu. A pokud se přeci jen najde pár šťastlivců – budu jim jen tiše závidět, protože očekávání byla veliká. PS: Bible zařazená v knihovničce vedle Freuda - jak zlověstné to znamení. [MFF Karlovy Vary 2010](12.7.2010)

  • - Je zajímavé, že o zfilmování tohoto příběhu se zajímali mnozí režiséři a v plánech figurovala ta nejslavnější jména filmového nebe. Z nejrůznějších důvodů ale vždy z realizace sešlo. Poprvé se plánovalo natočení už v 50. letech, kdy měli hrát hlavní postavy Marlon Brando a Marilyn Monroe. Po smrti Marilyn byl ale projekt zrušen. V dalším plánovaném projektu v 80. letech měli hrát Tom Cruise, Brooke Shieldsová a Demi Mooreová. Ani ten se ale neuskutečnil. A do třetice měl zájem Quentin Tarantino, plánoval natáčení s Bradem Pittem, Umou Thurmanovou a Juliet Lewisovou. Projekt byl odložen po 11. září jako příliš brutální. (Zdroj: HCE)

  • - Emily Blunt, Anne Hathaway a Amanda Seyfried byly navrženy na roli Joyce Lakeland. (Cheeker)

  • - Do úlohy režiséra byl obsazen Marc Rocco, ale později odstoupil. (Cheeker)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace