Synku, synku, cos to proved

Jak to může dopadnout, když se dají dohromady David Lynch a Werner Herzog? Jelikož mám pro oba pány slabost, pro mě do dopadlo na jedničku Film je inspirovaný skutečnou události a stejně jako v Herzogově filmu Woyzeck byl nebohý vojín dohnán k šílenství nevěrnou dívkou a despotickým velitelem, tady to byla hrdinova matka, zahrnující jej až nesnesitelnou láskou a péčí. Důležitou roli mají mnou oblíbení růžoví plameňáci, které má hlavní hrdina ve svém růžovém domě nejen v živém provedení coby McNamaru a McDougala, pozorný divák je zaregistruje také na dveřích garáže, ale i jako originální osvětlení, mísu na stole nebo motiv na skleničkách. Nehledě na to, že paní matka ve svém růžovém kostýmku plameňáka rovněž silně připomíná. . Pan Herzog zde zúročil svou zálibu v cestopisných dokumentech, ve filmu se podíváme do Peru, Mexika i Kanady, David Lynch do filmu pro změnu propašoval svou oblíbenou postavu trpaslíka (09.04.2011)

Pro mě těžko polykatelný snímek o silně narušeném muži, který řešil v mysli pro nás někdy tolik nepochopitelných věcí, že jsem z toho byla místy docela zmatená. Tady bylo namístě spojit současnou realitu s návraty do minulosti vyprávěné přítelkyní a kolegou z divadla pro pochopení jeho činu. Ale i tak to bylo dost náročné. Nicméně tvrdím a budu tvrdit, že Michael Shannon se pro tyhle typy film narodil, byl totiž opět naprosto skvělý. Ta čtyřka je jak omletá vodou řeky v Peru, kde Brad byl. SPOILER: maminku bych též měla chuť zlikvidovat. (10.04.2019)

Sigmund Freud by u tohoto filmu zemřel blahem. Herzogova tematizace Oidipovského komplexu v podobě časově nechronologické detektivky se podařila na výbornou a My Son, My Son, What Have Ye Done jen dokazuje, že transformace režisérova stylu, která započala s předcházející reimaginací Špatného poldy, bude přeci jen razantnější. Při vzpomínce na Herzogovy klasické kousky s Klausem Kinskim (Fitzcarraldo, Aguirre, hněv Boží,...) se tematicky sice stále zabývá příběhy postav na hraně mezi šílenstvím, obsesí, a kdoví, čím ještě, ona změna nastala hlavně v oblasti stylu a celkové formy. Pokud lze o Nicolasovi Cageovi v roli Špatného poldy říct, že byl jistou karikaturou blázna Kinského, pak Michael Shannon je jeho právoplatným nástupcem. Jeho postava operuje na pomezí "lynchovského" mystéria a čisté psychoanalýzy člověka patologicky semknutého s vlastní matkou, kterou ztvárnila oblíbená herečka Davida Lynche - Grace Zabriskie. Tyto spojitosti s Lynchovou persónou nejsou čistě náhodné, neboť on sám u tohoto filmu působil jako producent a nepochybně se do výsledného díla otiskl (dokonce ani jeho oblíbený trpaslík zde nechybí!) ____ My Son, My Son, What Have Ye Done je Herzogovým formálně nejvýraznějším filmem a způsob, jakým zde pracuje s barvami, pohybem kamery, širokoúhlým formátem a i celkovým diegetickým prostředím (dům antihrdiny je fascinující a jeho pojetí občas sklouzává k personifikaci...), je doslova odzbrojující. Nemohu ještě nezmínit Herzogovu inscenaci živých obrazů před kamerou, kdy se zastaví nikoliv čas, ale pouze postavy v něm a iniciativu pak přebírá hudební složka spolu s kompozicí záběru - tyto momenty jsou přímo hypnotické! My Son, My Son, What Have Ye Done je neobvyklým diváckým zážitkem, v němž došlo k fúzi rukopisů dvou filmařských velikánů - pánů Lynche a Herzoga. Lynche mám přeci jen o něco raději a proto mi směr, kterým se Herzog na stará kolena ubírá, dělá obrovskou radost. ___ Mimochodem opět děkuji distributorům, že mi neposkytli příležitost vychutnat si tento skvost na velkém plátně...stačilo by ignorovat pár hollywoodských slátanin a všechny ty Romány pro já už ani nevím koho poslat rovnou do televizního vysílání...hned by bylo dost místa v distribučním plánu. (23.10.2010)

Prohlašuje, že se jmenuje Farouk, křičí něco o Bohu a háže po nás ovesnou kaši. Je to trochu matoucí. Kdo by to byl řekl. Lynch a Herzog jsou autoři, kteří se pohybují v takové té šedé zóně zdegenerované filmové řeči, v níž si běžný divák (a teď to sousloví nemyslím vůbec pejorativně, sám se v tomto případě do takto vymezené skupiny řadím) nemůže být jistý, co je myšleno vážně, co je myšleno v sebereflektivní nadsázce, co má býti symbolem pro něco jiného a co žádný smysl nemá. Existují tedy v zásadě asi dva fundamentální způsoby, jak si díla spadající do této zóny užít - buď na ně být dostatečně intelektuálně vyspělý, anebo "jen" přístupný tajemné hře s něčím, co nepřinese výsledek a poznání, nýbrž pouze ehm ... radost ze hry. A já si s těmito pány zahraju vždycky rád. 8/10 (08.10.2010)

Myslel som si, že to bude aspoň trochu hororové, ale žiaľ, jedná sa len o čistú psychologickú a únavnú drámu s množstvom flashbackov a neuveriteľne pomalým tempom. Ktorý debil napísal, že je to horor? Keď už je reč o akejsi hre s divákom, radšej uprednostním Hanekeho tvorbu, prípadne Trierovho Antichrista, tam sa aspoň niečo dialo. Toto šlo úplne mimo mňa a rozhodne by som to nikomu neodporúčal. Asi fakt nie som "intelektuálne vyspelý", možno už len preto, že som v komentári užívateľa Bluntman rozumel tak maximálne trom vetám (a možno ani to nie). (11.10.2010)