Poznáš muže svých snů

Tohle mysli Woody vazne? Proc si najme jedno z nejnaslaplejsich hereckych obsazeni roku, aby s nim mohl natocit zase to same vztahove cosi, co toci porad dokola uz 40 let? Tentokrat navic s jeste mensi porci humoru a nedodelanym zaverem? Woody se nehorazne flaka (nenechte se zmast produktivitou 1 film za rok, je to maska, tocit filmy rok co rok pres kopirak by umel kazdy reziser.) Slusne hodnoceni tomu davam predevsim za zminene herce, kde obzvlast zeny jsou hodne povedene. Parecek Lucy Punch - Anthony Hopkins je k sezrani. 5/10 (17.12.2010)

Poznal jsem ledatak problémy, který si chlapy svým nemyšlením zprostředkovávají nejen v chlapský krizi, ale prakticky pořád. Aneb, když dáte ženské hodně, bude toho po Vás chtít ještě víc. Nicméně Woody to udělal dobře. Do filmu si vrazil herečky, u kterých jsem chápal, proč ty chlapy tak zblbly. Nicméně chlapská část osazenstva mě v tomhle filmu dost nebavila, až teda na Anthony Hopkinse. U něj to osobní ztroskotání z ženských bylo absolutní :-) (22.01.2012)

Zase nám ten šeredný ňujorský pedofil se svým typickým ironickým šklebem ukázal, že krize středního věku je svině. Na každého chlapa někde číhá mladší roštěnka, ochotná pomoci mu od manželského stereotypu nebo úspor, aby po spálení mostů zjistil, že všude je prdel o dvou půlkách, sebelepší díra stejně ústí opět do hajzlu a zase přijde den, kdy řekne, že jí bolí hlava. (04.01.2011)

Může se zdát, že je to zase lehké a komediální, jako další Allenovy filmy z tohoto období; vybízí k tomu uvolněná hudba, světlé interiéry i exteriéry. Co se ale může během sledování jevit poklidně a v některých momentech odlehčeně, je však během děje neustále narušováno a v závěru smeteno, až připomíná ty nejtíživější Allenovy filmy (Interiéry, Září, chybí snad jen ona krutost z Manželů a manželek): Roy odcházející z nemocnice, Sally loučící se se svým šéfem, Helena, když odmítá dceři půjčit peníze, Alfie, který musí žít s tím, že dítě nejspíš nebude jeho - hlavně záběry na jejich tváře v tyto momenty. (02.05.2017)

Neuvěřitelné!! Woody Allen nepolevuje a rok co rok překvapuje další porcí promyšlených dialogů a netriviálních příběhů. Mistr už dávno nemusí nikomu nic dokazovat, natož mě, který některé jeho dítka doslova zbožňuje. Přesto.. když chce bavit, dojímat, soudit, překvapovat i pitvat, bránit mu v tom rozhodně nebudu. Pro tentokrát to není až tak jistý tah na branku, ale to „vůbec“ nevadí. No, vadí.. místy to totiž vypadá, jako by si slavný tvůrce jen plnil formu, protože ač měl skvostné herce a dobrý námět, jede jen na půl plynu. Cynicky se vyjadřuje k snaze několika vesměs příbuzensky propletených postav vymanit se z osobní krize. V některých to slušně vře, jiní se na dno teprve dostanou, další se z něho sápají zase nahoru. Skáče od jedné postavy k druhé, člověk se těší, co nabídne další setkání s někým, jenž se mu právě v minulé scéně stával bližším, jenže těch postav je tolik, žádná až tak moc srdcová a.. Allen, který dál putuje po starém kontinentě (ze Španělska přesídlil na britské ostrovy), tentokrát nijak zásadně nepřekvapuje (i když obrat u Joshe Brolina mě dostal), přesto si s divákem slušně pohraje (přebíhá z komediálních do tragických rozměrů a zase zpět), nastoleným zápletkám a potížím nedává řešení/morální soudy. Prostě leccos nechává na divácích. Ať si oni sami rozhodnou, zda ta či ona postava jedná správně.. i když se tak trochu staví a fandí těm naivnějším (třeba Gemmě Jones vrhající se do náručí kartářky). Občas jsou to skvostné momenty zralého tvůrce, povětšinou ale chybí ona pověstná lehkost.. přesto pořád nadprůměr!! Jo, a chci bydlet naproti Freidy Pinto.. (09.01.2011)