Včera, dnes a zítra

První část mě asi vzala nejvíc, mělo to ještě takový zvláštní nádech něčeho, co jsem v druhé části již postrádal. Tam jsem bezpečně rozpoznal Royce a stejné herce. A třetí kapitola mě již jaksi unikala. Nechci říci,že to bylo špatné, to vůbec ne, partnerské vztahy byly vykresleny bravurně a Itálie vyobrazená tak jak má být (i když poskrovnu) jen jsem postrádal určitý šmrnc a noblesu, ktarou v tomto období kinematografie leckde pociťuji mnohem více. Místy jsem se ale opravdu od srdce bavil. (08.12.2009)

Sophie Lorenová je bezesporu krásná a taky velmi temperamentní Italka. A tento povídkový film je primárně o ní. Ale jinak moc nevím, co k tomuto filmu říct. Jednotlivé povídky mě moc nezaujaly (snad nejvíce ta první o živočišné pouliční prodavačce s téměř "věčným" břichem), a nějak mezi nimi nevidím žádnou bližší souvislost, či spojitost. A ani nechápu, jak tyto povídky souvisí s daným názvem filmu. Leda, že by šlo o tu naprostou jinakost tří ženských postav jako je jinakost mezi tím, co bylo včera, co je dnes a co bude zítra. Každopádně budu mít i po shlédnutí tohoto filmu jeho název spojený spíše se scénkou Felixe Holzmanna s Ivou Janžurovou... (22.01.2023)

Úchvatný povídkový film nesoucí v sobě snad všechny odstíny Itálie oněch let. Spojení Loren a Mastroianni v dialozích funguje perfektně. Miluji ten obrovský nadhled, se kterým je tento povídkový film natočen. Na tehdejší dobu je to jednoznačně, právě vzhledem ke zmíněné nadsázce, film velmi moderní. Z filmu přímo číší bezstarostnost a radost ze života. To je možná asi ten hlavní důvod, proč je v mých oblíbených. Zkrátka zlatá šedesátá. (09.12.2011)

První povídka je typickým příkladem italského manželství – žena hádavá a dominantní, muž je jen aby dělal děti, dokud nepadne. Když se ale žena dostane do problémů, dokáže se postarat o rodinu. Sophia Loren v roli sexy venkovanky s kupou dětí, které její postavu krásně tvarovali, Mastroianni v roli ušlápnutého a slabého, ale o to víc milujícího manžela. Druhá povídka je o chladnokrevné nevěrné ženě, která se svým milencem vyrazí na výlet a velmi rychle se ho zase zbaví. Tato druhá povídka není moc záživná. Třetí povídka už je zase plná života a energie, tentokrát především Mastroianni je plný chuti a temperamentu, když projevuje svou náklonnost své staré známé lehké děvě, kterou má opravdu rád. Shoda různých okolností pak vede k tomu, že se k tomu, po čem tolik touží, nedopracuje. Celkově především první a třetí povídka drží hezky spolu, prostřední je spíše ztráta času. Hudba: Armando Trovajoli (05.12.2010)

Hodnotit povídkové filmy je problematické. Některé působí celistvě (Knoflíkáři), jiné jsou každý pes jiná ves (Čtyři pokoje) a řešením je asi hodnotit každou povídku jednotlivě. Ovšem u tohoto filmu neváhám hodnotit všechny stejně, třemi hvězdičkami. Není to horší nebo lepší, ani místy. Je to prostě průměr. 50% (11.04.2003)