Buď zdráv, umělče!

Největším kladem snímku je přítomnost dvou velkých hereckých es své éry, přičemž Mastroianni i Rochefort hrají s nadhledem a své role nepříliš úspěšných příslušníků své vlastní branže si užívají. Herecké legendy vlastně hrají své o poznání méně úspěšné kolegy, kteří se protloukají od jednoho štěku k druhému a počítají každý frank. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že potenciál filmu byl větší. Yves Robert jako by nevěděl, o čem chce vlastně točit a čemu věnovat pozornost. Neúměrně mnoho energie věnuje partnerským a rodičovským problémům svého hrdiny, který obtížně balancuje mezi dvěma ženami. Jenže v poloze sukničkáře a stárnoucího seladona je Mastroianni beznadějně obehraný, a tudíž nezajímavý. Soustředit energii na dva stárnoucí unavené muže, kteří profesně neví, kudy kam, a smiřují se s čím dál tím víc ponižujícím postavením, by bylo mnohem rozumnější a zábavnější, protože by skýtalo nespočet příležitostí ke tragikomickým situacím. Takhle funguje film jen napůl a hodně musí zachraňovat obsazení. Celkový dojem: 65 %. (13.03.2016)

Výstižné. Toto by si mali pozrieť dnešné nadšené davy mladých perspektívnych tvorcov. Z akejkoľvek oblasti umenia a dizajnu. Pretože presne vystihuje to, čo zostane z ich života (zo života 95% z nich): naháňanie sa za štekmi, nevyplatené honoráre, prísľuby príležitostí, odchod do sféry obchodu, ktorý poprie všetky ich protispoločenské umelecké ideály mladosti, komplikované vzťahy so ženami z dôvodu rozorvanosti (lebo tak sa to nosí: usporiadanosť tvorivosti nesvedčí) a zapadnutie do bahna priemeru. Kdeže umelecké nadšenie. Hyperaktívne nervné pobehovanie venované prežitiu. Nie umeleckej vízii. Z nej sa stane sprofanovaná, úbohá rutina. Prepad z výšin panteónu do hlbín kašírovaného poloporna, estrády v štýle úbohejšej verzie varietnej tv srajdy pod názvom Ein Kessel Buntes. Tam skončia mraky dnes článočkami na webe a v "nezávislých médiách" velebených talentovaných prísľubov. Marcello si za stvárnenie typu (ktorý často vyskytuje na každej umeleckej scéne) zaslúži nadpriemerné hodnotenie a režisér Yves Robert spolu s Rochefortom v úlohe odpadlíka, ktorý zistil, že nie umenie ale biznis prináša vytúžený luxus, vlastne tiež. Takže áno: buďte pozdravení, umelci! Vy nositelia krajšieho rána! (21.10.2014)

Škoda, že scének jako dabování animáku je zde proklatě málo. Většinu času se film zaměřuje na osobní a rodičovské problémy hlavního hrdiny a to mě moc nebavilo na rozdíl třeba od pořadů Jaromíra Soukupa.  Film je ve výsledku na komedii až moc hořký. Ovšem, potěší například pidi-rolička Maurice Rischa (Funésův poskok z několika filmů) a skvělý původní dabing ze staré školy. (04.05.2019)

Dávám 3 pouze z úcty k M.M. Těchto filmů o neúspěšnosti umělců, manažerů, podnikatelů, , spisovatelů, výtvarníků,  politiků jsem viděl asi 100. Byla to móda 70. let. Ale proč se na to dívat? Dobrou náladu to nepřinese a umělecký majstrštyk to není. Emotivita zcela nulová.  Naprosto zbytečně vyplýtvaný film Kodak. (07.01.2023)

Melancholická až smutná komedie, kterou velikán francouzského filmu Yves Robert natočil mezi oběma díly Velkého blondýna, po těch skoro padesáti letech na dnešního diváka už jaksi nefunguje. Nepodařilo se mi ji vidět v 70.letech, kdy šla i v našich kinech, a kdy byl Marcello zřejmě italskou mužskou hvězdou č.1. Tehdy mohlo působit vtipně, že herec jeho formátu hraje druhořadého čurdaře a dabéra. A tehdy by mi k radosti a uspokojení jistě stačilo už to, že je to "západní", barevné, dabované (Voska super!) a že tam hrají Mastroianni s Rochefortem. Dnešnímu mladému divákovi, nepamatujícímu Marcellovu zlatou éru, zřejmě tento snímek neřekne téměř nic. Ostatní Robertovy filmy (vedle Knoflíkové války mj. právě dvojice filmů o Blondýnovi, Záletníkovi nebo z Provence) jsou o třídu výš. (14.01.2023)