Život za časů války

Syn, cca 12 let: Jsi ještě pořád vlhká? Matka: Ne, ne, utřela jsem se papírovým kapesníčkem. Od časů Amerického nezávislého léta, pravidelného prázdninového pásma na ČT 2 blahé paměti, považuji Todda Solondze za klasika, jehož filmy jsou sice trochu vyhrocené, ale sliz současné středostavovské Ameriky nahlížejí zajímavě. Life During Wartime rozvíjí motivy Solondzova známého Štěstí, především rodiny, jejíž hlavou je sympatický pedofil, prznící ohleduplně synovy školou povinné kamarády. Tatínek opouští vězení a to je Solondzova příležitost opět porušit různá tabu kladením nepříjemných otázek, zda je běžně hranice mezi normálním a zvrhlým vede skutečně tudy, kde je obvykle vnímána. Lidskost mlsného tatínka ilustruje každodenní, nezáviděníhodný zápas s vlastními sklony a ostře kontrastuje se spontánně jalovým, zdánlivě zdravým stylem dokonale čisté maminky. Kde je Kolonin? Pod antidepresivy, hned vedle antikoncepce. Málokdy vyjde z příběhu s morálním přesahem v nejpříznivějším světle usvědčený pederast. Politický rozměr, naznačený v titulu, ubíhá na pozadí jako neurčitě hrozivá kulisa: Volil Bushe a McCaina, ale jen kvůli Izraeli. Samozřejmě ví, že jsou to naprostí idioti. (04.11.2017)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $356,473║ Ten suchý humor tam sadne, ostré nadávky a dialógy nepobúria, aj keď je tam toho až príliš, skôr miestami dosť pomalé vyprávanie príbehu to zbytočne brzdí. /videl v kine: 55%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) (19.06.2010)

Absurdní postavy, situace, dialogy…a přece z jistého úhlu pohledu tak normální, obyčejné. Má to něco do sebe, sem tam i humor, škoda jen, že jsou to spíš takové světlejší záchvěvy v průběhu jinak průměrného filmu. A co tak pročítám ostatní komentáře, kterým jsem se před projekcí raději vyhnul, tak trochu lituju, že jsem dřív neviděl často zmiňované Štěstí…nicméně tohle bylo moje první filmové setkání se Solondzem a rozhodně ne poslední, chci mu dát ještě šanci. Tohle dostaveníčko bude každopádně za lepší 3*. „Udělej to, co já. Prožeň si hlavou kulku. Třeba skrz pusu. A napiš dopis: Jsem hrozný člověk, snažila jsem se napravit svět, ale neuspěla jsem. Válka je zlo, ale to, co jsem udělala já, je horší. Nebudu mít klid, dokud neuvidím, jak budeš trpět tak jako já.“ – „Nevím, Allene. Myslím, že je lepší spolykat prášky.“ (11.07.2014)

Solondzova cesta od 10 k 5, resp. aký je rozdiel medzi šťastím a láskou. Čo v Šťastí kompaktne fungovalo, tu pôsobí ako divácke naschvál. Mozaiku frustrovaných, uplakaných a afektovaných postáv doplnil autor poukazovaním na terorizmus, globalizáciu a opakovane na pedofíliu, čím sa v mojich očiach definitívne zaradil do skupiny režisérov prvých (a jediných) filmov, ktorí sa vracajú k obľúbeným témam, nikam ich ale neposúvajú a točia sa na jednom mieste. Prečo má byť divák autorovým terapeutom? Ja nechcem, v tomto prípade určite nie! (07.07.2010)

Solondz je jedním z nejosobitějších scénáristů a režisérů, potvrzuje to každý jeho nový film. Bohužel opakuje stále stejná témata, je dost možné, že za chvíli už bude střílet jen slepýma. Další problém jsem měl s tempem filmu, do poloviny jsem se bavil, od poloviny nudil. Škoda, že Solondz ještě trochu nepřitvrdil, od něj se to čeká. Momenty to má a já se těším na další kousek tohoto za mlada evidentně pohlavně zneužívaného režiséra. (08.05.2012)